Pocty

Drahý Žlučníku!

19. března 2017 v 12:49 | Maryška
Drahý Žlučníku!
Byla jsem vybrána, abych k Tobě pronesla řeč. Celý život si mi věrně sloužil. Nikdy sis na nic nepostěžoval, ani malým píchnutím, a řádně si připouštěl žluč, jak se patří. Přiznám se, že jsem ani neměla tušení, ve kterých místech mého břichu se vlastně nacházíš- tak si byl nenápadný a poslušný. Vůbec mi nedocházelo, že si to byl právě ty, kdo mi dovoloval, abych se mohla cpát bůčkem a krkovicí, a taky větrníkama, kdykoli se mi zachtělo. Též si musel být dobrým spolupracovníkem jiných orgánů, neboť ani od jednoho z nich jsem na tebe neslyšela slůvko výtky.
Proto mi doslova vyrazilo dech, co si mi tuhle posledně provedl. To se přeci dalo udělat jinak, nemyslíš? A ne, že si za mými zády začneš pořizovat jakýsi útvar, musím ho nazvat nechutným, kterým se úplně a klidně necháš ucpat! Řekni mi, Žlučníku, jak dlouho sis ho pěstoval, že ta obluda narostla takových rozměrů? Měsíce, nebo snad roky? A čím se vlastně ten prevít živil? Vždyť já, tvůj chlebodárce, ač jsem ti to nikdy neřekla napřímo, jsem tě měla skutečně ráda! Kdyby ses mi býval svěřil, aspoň občas píchl pod žebry, zašla bych k lékaři a nechala si poradit. Nemuselo to přece dojít tak daleko!
Jak si myslíš, že se asi teď cítím? Když pominu ty tři díry do břicha a narkózu, kterou nemám ráda, jak mám dnes naložit se svým vztahem k tobě? Dovedeš si vůbec představit, kolik utrpení si přinesl svým parťákům v břiše, když si je doktoři vzali na paškál? Jestli si myslíš, že s nima dobře zacházeli, tak to seš na velikým omylu! Co teď mají říkat játra, tvůj věrný druh a nejbližší přítel, když si je nechal ve štychu? Tolik roků jste byli kamarádi, a ty se na ně teď vykašleš! Víš, co jim dá práce, než bez tebe rozloží dvacet deka bůčku? To jim ani nemůžu naložit, mohly by se zhroutit. A co ostatní žlučové cesty- jak můžou být plně žlučové- bez tebe, svého oblíbeného rezervoáru?!
Milý Žlučníku, dívám se teď na tebe, jak bezvládně ležíš na blicí misce, přehozený jen tak ledabyle přes okraj, celý opuchlý, a říkám si: mají se takhle řešit problémy? Možná si to s tím šutrem krapet neodhadl, možná si nechtěl dojít tak daleko. Říkal sis- nedává mi dost lásky, trochu ji pozlobím, aby si mě všimla. Třeba ti ten šutr přerostl přes hlavu, anebo sis ho jen tak alibisticky hýčkal, na horší časy, a on si najednou sviňa začal plavat, kam se mu zachtělo...
Nuže, ať to bylo tak nebo tak, už se to od tebe nedozvím. Budeš pohřben do hromadného hrobu s ostatními, úplně cizími žlučníky, a do tepla mého břicha už se nikdy nepodíváš, ani kdyby si uprošoval samotného primáře. Snad jednou, až doktoři vymyslí žlučníky z umělé hmoty, ta doba určitě přijde, si nechám udělat další díru do břicha, a nainstaluji si tam tvého náhradníka. Ale sám dobře víš, jak je to s cizincema- může být nepřizpůsobivý, mít vlastní názory, a ostatní se s ním nebudou chtít bavit - s nějakým polypropylénem... Může mu to trvat léta, než si vybuduje vlastní pozici. Anebo nevybuduje. Druzí se za tu dobu osamostatní a řeknou mu: ´my už tě tady, plaste, nepotřebujeme, jsme dost silní výrobci žluči, a skladové hospodářství dneska nefrčí.´ Zůstane sám, jako kůl v plotě. Snad existuje jakási šance, že aspoň nebude vyrábět šutry.
Přesto přese všechno ti Žlučníku přeju, ať se dostaneš do žlučníkového nebe. Věřím, že si po většinu času konal dobře a nezištně, a že ten šutřík, na kterém sis nakonec zlámal vaz, byl tvým spíše neuváženým skutkem, a že si mě měl stejně rád, jako já tebe. Jestli existuje nebe, a berou tam lidské duše spolu s těma žlučníkovýma, pak máme šanci se ještě potkat.
Drahý Žlučníku, budeme na tebe všichni hezky vzpomínat- já a moje zbylé orgány.

Milostný dopis Jarkovi N.

2. listopadu 2016 v 20:40 | Maryška

Vážený pane Nohavico,

nedávno jsem se dostavila do Íčka v Krnově, hodinu před zahájením prodeje lístků na váš koncert, a poctivě si vystála frontu. Byla jsem třicátá osmá.

Roman

14. srpna 2016 v 18:59 | Maryška
Nepadl mi do oka, tenhleten Roman. Nemám ráda ten typ manželů, co svou ženu nespustí z očí, i když budou tvrdit opak.

Ať žije plzeňské pivo!

17. července 2015 v 23:57 | Maryška
Mám potřebu vysvětlit laskavému čtenáři svou delší odmlku. Důvod je prozaický: byla jsem na dovolené.

Když umře pes

30. května 2015 v 21:48 | Maryška
Umřel nám pes. Chodský pes, přesněji řečeno fenka - naše Šeila.

Magický hlas rebelky

20. listopadu 2014 v 18:44 | Maryška
25 let mi nabíhá husí kůže, když se řekne 17. listopad 1989. Nejen kvůli tomu, co jsem tehdy sama zažila, ale i kvůli tomu, co jsem se dozvěděla z archívů o šedesátých letech.

O Pavlovi

17. září 2014 v 23:02 | Maryška
Minule jsem opěvovala Luhačovický okrašlovací spolek a nezištnost, přitom záslužnost spolkové činnosti. Před pár dny jsem absolvovala jednu povedenou akci.

Vivat Jurkovič!

11. září 2014 v 23:21 | Maryška
"Co si, děti, představíte pod pojmem Luhačovice? Tak třeba… Kábrle!"
"Jsou to největší moravské lázně!"
"Správně, Kábrle, a kdo další? Co třeba ty, Pampáčku?"
"Teče tam pramen Vincentka!"
"Výborně, Pampáčku."
Tak to bychom měli takový úvod. Otázky jako od paní učitelky.

Není dopis jako dopis

15. června 2014 v 21:22 | Maryška
Schovávám si písemné projevy svých dětí, od doby, co se naučily psát. Nedávno jsem uklízela jeden šuplík a narazila na dopis své dcery, když chodila do 3.B. Už jsem zapomněla, že ho mám, ale je prostě kouzelný.

Vážený pane Horáčku

13. června 2014 v 22:36 | Maryška
Vážený pane Horáčku,
nedávno jsem navštívila váš koncert. Podle popisu jsem se připravila, že se bude jednat o koncert výchovný.
 
 

Reklama