Nad čím přemýšlím

Ať žije!

19. srpna 2017 v 13:55 | Maryška
Mí milí čtenáři,
Léto se překlenulo do své nádherné babí podoby a pomalu se připravuje na podzim. V Jeseníkách tedy určitě. Já si ho zatím užívám, jak se patří - s přáteli, rodinou, cestováním, a samozřejmě chozením po horách. Zážitky se hromadí, a tak nemám strach, že by nebylo o čem psát. Jen mi poskytněte trochu té trpělivosti - dvě věci najednou prostě dělat neumím!
Ať žije příroda a odcházející léto!!

Po Vánocích Vánoce

21. ledna 2017 v 14:44 | Maryška
Na konci roku 2015 se mi stalo něco nečekaného: přestala jsem se těšit na Vánoce.

Silvestrovský (ne)pozdrav

31. prosince 2016 v 14:16 | Maryška

Co svým přátelům nepřeju (ani do nového roku):

- aby měli bohatého Ježíška. Jsme už dospělí a víme, že dary nám nemohou přinést štěstí
- aby měli "hlavně to zdraví". Jsou i jiné věci, které jsou stejně hlavní, jen je nalézt
- aby se měli moc dobře a byli hodně spokojení. Potřebujeme poznat i nepohodu a nespokojenost, abychom si vážili opaku
- už vůbec jim nepřeju hodně peněz. Je to na zkažení charakteru

Zato jim přeju vlastní víru a pevný charakter, třebaže někteří v tom ještě trochu plavou. Přeju jim štěstí, i když u některých pochybuji, že by ho uměli hledat. Přeju jim lásku, neboť tu považuji za vrchol lidských vztahů a umění vůbec. Přeju jim splnění svých tajných snů - motor, který nás pohání a smysluplně naplňuje čas.
Někdo mi nerozumí, nebo se dokonce naštve. Proč ne? - nejsem urážlivá. Nemusíme vždycky všechno pochopit hned v tu chvíli. Něco si můžeme donést domů, tam si tiše sednout do koutku a přemýšlet si. Jak to ten druhý myslel? Co mi chtěl vlastně říct? Je to nějaký symbol? Nebo dělám něco špatně? Ti odvážnější pak za mnou přijdou a rovnou se zeptají:
"Ty, Maryško, jak si to vlastně myslela?" a já jen odpovím:
"Nehledej za mými slovy žádný záměr. Není tam nic skrytého, než co ta slova skutečně znamenají. Když ti přeju lásku, ráda uvidím, že máš někoho rád, a on má rád tebe. Nic víc. Prostá a nekomplikovaná slova.
Na tom pracuj, a ne jen příští rok!

Génius Priessnitz

26. prosince 2016 v 19:43 | Maryška
Na pomezí Rychlebských hor, sevřený z jedné strany mohutným masivem jesenickým, a z druhé umírněnou Zlatohorskou pahorkatinou, v zatáčce dvou údolí, a s pohledem do širé polské roviny, leží kouzelné místo: vrch, spíše vršík, zvaný po německu Gräfenberg. Nikdo ještě pořádně neobjevil, CO je na něm tak mystického, že se tu 200 let uzdravují lidé.

Každý svého zubaře!

17. listopadu 2016 v 22:06 | Maryška
V našem městě došli zubaři. Prostě nejsou. Jestli nějakého potřebujete, musíte se poohlédnout jinde. Ale proč zrovna zubaři? Když vám začnou v hlavě vrtat zubaři, má to svou symboliku. Že by jim snad nesvědčilo studené podnebí? Až jsem na to nedávno přišla. Nemají totiž to správné příjmení!

Bajka o Srdci a Rozumu

17. srpna 2016 v 20:32 | Maryška
Lidstvo si představuji jako celistvý organismus. Každý člověk je jeho jednotlivou buňkou- sedm miliard buněk vytváří celek, jedno tělo; podle tvaru Země - kulaťoučké tělo.

Dé jednička

9. srpna 2016 v 22:15 | Maryška
Co se to dnes mohlo stát v Kroměříži, že do ní nikdo nejede? Jak to, že všichni, celá ta nekonečně zpomalená kolona, jede z Brna jenom do Olomouce? Anebo je v Olomouci něco, co stojí za to, aby to všichni viděli?

Výjimeční lidé

18. července 2016 v 19:10 | Maryška
Já to říkám pořád: z našeho horského městečka, kterému zlí jazykové přezdívají město zubatých žab, pocházejí samí výjimeční lidé.

Strakapoud

27. května 2016 v 20:20 | Maryška
Do naší ulice se nastěhoval strakapoud. Ne, že bych byla takový znalec ptáků, ale mám gúgl:
"… zjara je výrazný díky svému "bubnování" do kůry stromů, ale i do plechových částí budov, např. do kopulí kostelů. Účel tohoto, pro strakapoudy typického chování, je přilákat zástupce opačného pohlaví na své území a zároveň i odehnat možné územní konkurenty. Bubnování strakapouda velkého je krátké, tvořeno přibližně 10-15 údery za sekundu a náhle končící. Preferuje při něm stromy duté nebo hnijící, u kterých se zvuk rozléhá lépe, což má za následek i větší hlasitost samotného bubnování…"

Oni - hlavou vzhůru

17. dubna 2016 v 19:51 | Maryška
Často jdu po ulici a slyším:
"Oni říkali, že bude zítra pršet."
Pak sedím v autobuse a dva senioři se baví:
"Nemá se moc pít mlíko, oni říkali, že je to nezdravé."
Je zajímavé, že slůvko oni nikdy neslyším od malých dětí. Kdo se za oním "oni" může skrývat?
 
 

Reklama