Liptaňská tragédie aneb Liebenthal heute (3)

21. října 2018 v 14:40 | Maryška |  Výlety
Dlouho jsem nic dojemnějšího neslyšela. Viděla jsem hodně filmů, kde vojáci píší dopisy na rozloučenou, a v nich mluví ke svým milým jakoby ze záhrobí. Ale nikdy to nebylo tak živé, tak hmatatelné… Nejspíš proto, že se to doopravdicky stalo. V takové chvíli se asi člověk stane moudrým a usmířeným… jako odsouzenec, který čeká v cele na svůj ortel. Hofírek dozajista nebyl vrah odsouzený k provazu. Nebyl to vlastně ani pořádný voják, byl civilistou, obyčejným klukem, kterému do života vstoupila válka. Ještě si života nijak neužil a už musel být připraven na smrt.
Dopis Vítězslava Hofírka, adresovaný rodičům a sestře Milici do Řícmanic, je datován dnem 18. září 1938. Mladý finančník byl původně pohřben s ostatními pěti liptaňskými zavražděnými v Leobschütz (Hlubčice) v Pruském Slezsku. Protože se v jednom z dopisů rodičům vyjádřil, že by ho "slezská země tížila", došlo v srpnu 1939, z iniciativy paní Hofírkové a Slávkovy dívky Gréty, mimochodem německé národnosti, k převozu Hofírkových ostatků z německého území, a k jejich důstojnému pohřbení v rodné obci. Dne 11. listopadu 1946 mu byl in memoriam udělen Československý válečný kříž 1939. Aspoň že tak.
Lidé se dojati rozcházeli. Mé zvědavosti však nebylo zadost. Začala jsem kroužit okolo staničky. Těžko tu bude někdo bydlet, pomyslela jsem si, ale co tu může být? Dovnitř a ven proudili lidé, komparzisti, civilisti… Zahrada u domu byla udržovaná, což napovídalo tomu, že by tu skutečně někdo mohl žít. Z domu na schodky vyšla stará paní v zástěře. Asi kuchařka, nevím proč mě napadlo.
"Dobrý den, paní," oslovila jsem ji nesměle, "tady se asi nebydlí, že?"
"Ale to víte, že bydlí! Já tu bydlím!" pronesla hrdě.
Překvapivě jsem vytáhla obočí a bezděčně mi ujelo:
"Sama?"
"Ano, teď už sama."
Nechtěla jsem být nezdvořilá. Ale paní nebyla stydlivá, a když viděla, že stojím jako tvrdé Y a zírám na ni, začala sama:
"Mám děti, koupili jsme to s mužem před dost lety… pro ně, ale děti se rozkutálely do světa, to víte, a muž…" na vteřinu se odmlčela "zkrátka, zůstala jsem tu nakonec sama."
"A nebála jste se tady těch duchů?" nedalo mi.
"Prosím vás, duchové ano, ale úplně jinačí než myslíte! Vždyť tady byla tolik roků školka pro děcka!" řekla vesele, "já sem měla úplně jiné trápení - s památkářema! My jsme si tu pomalu ani kohoutek nemohli vyměnit! Na všechno musel být papír! Dybysme to věděli dopředu, asi to nekoupíme, no… co už," vzdychla, "dobře se nám tu žilo… je tu hezky."
"To jste dobrá, že jste dům propůjčila k takové akci," pochválila jsem ji.
"Proč bych nepučila, ať si lidi užijou! Mně bude za chvilu osumdesát, tak co," s hrdostí v hlase pronesla, "moc let sem dělala na dráze, víte? Na úzkokolejce… Znáte úzkokolejku?"
"Baže znám, kdo by ji neznal, vždyť je vyhlášená!" obdivně jsem pronesla.
"Já ne na té parní, ale na normální, motorové, parní přišla až pak," v oku se jí zablýskla vzpomínka jako rarášek, a rázem jí ubylo let. Úplně jsem si ji představila v uniformě na mašince, o mnoho let mladší, hezkou, s jiskrou v oku, jak se po ní chlapi točí.
Vedle nás postávala asi tak padesátiletá žena; bylo vidět, že chce majitelku též oslovit, ale hledá odvahu. Nesměle k ní přikročila a potichu řekla:
"Promiňte paní, nezlobte se… já… chtěla bych se vás na něco zeptat. Říkáte, že jste dělala na dráze."
Majitelce se znovu objevil v očích ten lesk:
"Ano, na dráze."
"To byste mohla znát Františka Nádeníčka?"
Majitelka se na pouhou půlvteřinu zamyslela, a pak se její zrak rozzářil:
"No jasně, že znám, Frantík! Neříkejte mi, že eště žije! Ten musí mít takových…" začala počítat.
"Ano žije. Je to můj tatínek," tiše pronesla žena a z očí se jí vyhrnuly slzy, "už je hodně nemocný."
Majitelka zjihla:
"František… toho jsem měla moc ráda," i jí vstoupily slzy do očí, "moc ho ode mě pozdravujte!" na důkaz vřelosti stiskla ženě silně obě ruce.
Stála jsem vedle nich, a v té pohnuté chvíli neměla co nabídnout. Moje další otázky by se sem jaksi nehodily. Síla jejich společné vzpomínky se mezi nás vtiskla. Bezděčně jsem ucouvla o dva kroky. Nechtěla jsem použít nějakou přihlouplou frázi typu ´tak se teda s váma loučím, mějte se tu dobře…´ Nechala jsem je, aby mezi nimi doznělo, co doznít mělo. Ženy ještě minutku mlčky postály. Pak mladší z nich poděkovala se stejnou pokorou, s jakou hovor začala, a s kapesníkem pod nosem chvatně odešla. Nejspíš řekla všechno, co měla. Možná toho o historii svého tatínka a této ženy věděla víc, než prozradila, možná se s ní jen chtěla seznámit. Kdo ví. Lidé málokdy přiznají své pravé pohnutky. Přistoupila jsem k pamětnici a podala jí ruku.
"I já bych se s vámi chtěla, paní, rozloučit. Máte pravdu - je tu hezky… a ta akce byla opravdu krásná… i díky vám!"
Žena jen skromně pohodila hlavou, jako že to pro ni nic není, a popřála mi štěstí. Se zasněným zrakem zůstala stát na schodcích. Ještě jednou jsem se za ní ohlédla.
Ale to už byl nejvyšší čas navštívit slavnou bitvu za humny...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ječný - Cígler | 21. října 2018 v 15:08 | Reagovat

Moc se mi to líbilo. Jen jen se chci ještě zeptat, zda vaše vozidlo bylo A nebo B.

2 Maryška | 21. října 2018 v 19:06 | Reagovat

[1]: ano, výborná poznámka! mé vozidlo bylo samozřejmě B!

3 spravedlivysoud | Web | 21. října 2018 v 19:09 | Reagovat

Pěkné čtení

4 Robert | 22. října 2018 v 9:59 | Reagovat

Těšíme se na pokračování :-)

5 Carlos | 26. října 2018 v 12:15 | Reagovat

Super, i v rámci propagace této historické události. Dnešní mladí by měli vědět, že mír není zadarmo - vyžaduje oběti. Každý by si měl v duchu zodpovědět, co pro něj znamená vlast a jestli by byl ochoten za ni padnout. Pro mě znamená vlast úctu ke svým předkům a odpovědnost k našim potomkům. A kdyby bylo třeba, i ve svých  jednapadesáti bych si navlékl uniformu.

6 Maryška | 27. října 2018 v 22:22 | Reagovat

[5]: to tedy, milý Carlosi, smekám!

7 Jindřich | E-mail | 11. listopadu 2018 v 16:29 | Reagovat

[6]: Rád jsem přečetl a doplnil vědomosti. Diky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama