Drahý Žlučníku!

19. března 2017 v 12:49 | Maryška |  Pocty
Drahý Žlučníku!
Byla jsem vybrána, abych k Tobě pronesla řeč. Celý život si mi věrně sloužil. Nikdy sis na nic nepostěžoval, ani malým píchnutím, a řádně si připouštěl žluč, jak se patří. Přiznám se, že jsem ani neměla tušení, ve kterých místech mého břichu se vlastně nacházíš- tak si byl nenápadný a poslušný. Vůbec mi nedocházelo, že si to byl právě ty, kdo mi dovoloval, abych se mohla cpát bůčkem a krkovicí, a taky větrníkama, kdykoli se mi zachtělo. Též si musel být dobrým spolupracovníkem jiných orgánů, neboť ani od jednoho z nich jsem na tebe neslyšela slůvko výtky.
Proto mi doslova vyrazilo dech, co si mi tuhle posledně provedl. To se přeci dalo udělat jinak, nemyslíš? A ne, že si za mými zády začneš pořizovat jakýsi útvar, musím ho nazvat nechutným, kterým se úplně a klidně necháš ucpat! Řekni mi, Žlučníku, jak dlouho sis ho pěstoval, že ta obluda narostla takových rozměrů? Měsíce, nebo snad roky? A čím se vlastně ten prevít živil? Vždyť já, tvůj chlebodárce, ač jsem ti to nikdy neřekla napřímo, jsem tě měla skutečně ráda! Kdyby ses mi býval svěřil, aspoň občas píchl pod žebry, zašla bych k lékaři a nechala si poradit. Nemuselo to přece dojít tak daleko!
Jak si myslíš, že se asi teď cítím? Když pominu ty tři díry do břicha a narkózu, kterou nemám ráda, jak mám dnes naložit se svým vztahem k tobě? Dovedeš si vůbec představit, kolik utrpení si přinesl svým parťákům v břiše, když si je doktoři vzali na paškál? Jestli si myslíš, že s nima dobře zacházeli, tak to seš na velikým omylu! Co teď mají říkat játra, tvůj věrný druh a nejbližší přítel, když si je nechal ve štychu? Tolik roků jste byli kamarádi, a ty se na ně teď vykašleš! Víš, co jim dá práce, než bez tebe rozloží dvacet deka bůčku? To jim ani nemůžu naložit, mohly by se zhroutit. A co ostatní žlučové cesty- jak můžou být plně žlučové- bez tebe, svého oblíbeného rezervoáru?!
Milý Žlučníku, dívám se teď na tebe, jak bezvládně ležíš na blicí misce, přehozený jen tak ledabyle přes okraj, celý opuchlý, a říkám si: mají se takhle řešit problémy? Možná si to s tím šutrem krapet neodhadl, možná si nechtěl dojít tak daleko. Říkal sis- nedává mi dost lásky, trochu ji pozlobím, aby si mě všimla. Třeba ti ten šutr přerostl přes hlavu, anebo sis ho jen tak alibisticky hýčkal, na horší časy, a on si najednou sviňa začal plavat, kam se mu zachtělo...
Nuže, ať to bylo tak nebo tak, už se to od tebe nedozvím. Budeš pohřben do hromadného hrobu s ostatními, úplně cizími žlučníky, a do tepla mého břicha už se nikdy nepodíváš, ani kdyby si uprošoval samotného primáře. Snad jednou, až doktoři vymyslí žlučníky z umělé hmoty, ta doba určitě přijde, si nechám udělat další díru do břicha, a nainstaluji si tam tvého náhradníka. Ale sám dobře víš, jak je to s cizincema- může být nepřizpůsobivý, mít vlastní názory, a ostatní se s ním nebudou chtít bavit - s nějakým polypropylénem... Může mu to trvat léta, než si vybuduje vlastní pozici. Anebo nevybuduje. Druzí se za tu dobu osamostatní a řeknou mu: ´my už tě tady, plaste, nepotřebujeme, jsme dost silní výrobci žluči, a skladové hospodářství dneska nefrčí.´ Zůstane sám, jako kůl v plotě. Snad existuje jakási šance, že aspoň nebude vyrábět šutry.
Přesto přese všechno ti Žlučníku přeju, ať se dostaneš do žlučníkového nebe. Věřím, že si po většinu času konal dobře a nezištně, a že ten šutřík, na kterém sis nakonec zlámal vaz, byl tvým spíše neuváženým skutkem, a že si mě měl stejně rád, jako já tebe. Jestli existuje nebe, a berou tam lidské duše spolu s těma žlučníkovýma, pak máme šanci se ještě potkat.
Drahý Žlučníku, budeme na tebe všichni hezky vzpomínat- já a moje zbylé orgány.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 padesatka | E-mail | Web | 19. března 2017 v 13:19 | Reagovat

Skvělý...! Byl to prevít zákeřnej, neplač pro něj...:)

2 signoraa | Web | 19. března 2017 v 16:24 | Reagovat

Krásné vyznání. Kdoví, zda si to ten prevít uvědomuje. :-D
Můj žlučník o sobě dává vědět už spousty dlouhých let a rád upozorní na mé dietní chyby.
Před spoustou let se ozval prevít na Štědrý večer a já trávila naše první samostatné vánoce poněkud nedůstojně. A jak já se na ně těšila. První společné vánoce u jedněch rodičů, druhé u druhých a ty třetí? Raději nevzpomínat.
Zle mi bylo celé svátky a když jsem pak bledá a slabá dorazila do práce, moje kolegyně (původně zdravotní sestra) mi sdělila diagnózu: "Prdlajs žlučník, jseš v tom." Měla pravdu! Po všech peripetiích a různých lékařských procedurách, které jsem musela podstoupit, se konečně zadařilo.
Ale občas o svém synovi mluvím jako o "žlučníčku". Dvoumetrový chlap, kterému bude v srpnu už 39 let.

3 Carlos | 19. března 2017 v 16:40 | Reagovat

Nemá chybu. Včera zaslouženě velký úspěch na Bruntálském Open Micu. :-)

4 Eliss | Web | 19. března 2017 v 17:03 | Reagovat

Tak snad už bude lépe! A krásný dopis!

5 duchodkaevka | Web | 19. března 2017 v 17:51 | Reagovat

Nekrolog a rozloučení se žlučníkem, paráda ☺☺☺

6 Robert | 20. března 2017 v 8:20 | Reagovat

:-)

7 svet-helgy | E-mail | Web | 20. března 2017 v 22:45 | Reagovat

:D RIP žlučníku

8 VIL | 22. března 2017 v 17:06 | Reagovat

To je zanedbaná prevence. Chtělo to pravidelně užívat FERNET.

9 Baruschka | E-mail | Web | 7. dubna 2017 v 23:53 | Reagovat

Já bych to, s dovolením, přeposlala kamarádce :-) Dneska se tu stavila po vyndání stehů a možná by se chtěla taky takhle krásně rozloučit :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama