Génius Priessnitz

26. prosince 2016 v 19:43 | Maryška |  Nad čím přemýšlím
Na pomezí Rychlebských hor, sevřený z jedné strany mohutným masivem jesenickým, a z druhé umírněnou Zlatohorskou pahorkatinou, v zatáčce dvou údolí, a s pohledem do širé polské roviny, leží kouzelné místo: vrch, spíše vršík, zvaný po německu Gräfenberg. Nikdo ještě pořádně neobjevil, CO je na něm tak mystického, že se tu 200 let uzdravují lidé.

Jestli něco v geologickém podloží, či ve složení vody, vzduchu, nebo snad kosmické paprsky tříští se tu pod speciálním úhlem, právě zde, a právě v této zatáčce. Vědci si lámou hlavy, bádají, fotografují vodu, empatikové se vciťují a nemocní doufají. Že to budou právě oni, kteří se tu uzdraví.
Když tak nad tím přemýšlím, říkám si, že je to jedno. Důležitý je fakt, kolik lidí v to uvěří, a na ten pád se uzdraví. Loni v půlce října jsem s vrbenskými turisty Gräfenberg navštívila a poprvé uviděla nejen tu barevnou krásu zdejších smíšených lesů, ale ucítila něco, čemu se patrně říká intuice: nutkavý pocit, že se tu musím vrátit. Že je tu něco, co chci poznat, procítit, a taky, že se z toho nenápadného pahorku chci ještě pokochat všemi těmi úchvatnými výhledy- Šerák s Keprníkem na dosah, nad městem tyčící se Zlatý Chlum, a zpoza rohu - vykukuje pan Nejvyšší…
Pan Vincenz Priessnitz musel být osvícený člověk. Tady říkají, že byl ve správný čas na správném místě. Já myslím, že našel Boha. A našel ho v sobě, jak už to tak bývá - přes veliké utrpení, které mu bylo přichystáno. Byl to, podle pověsti, obyčejný chalupník a syn sedláka. Od dětství tvrdě pracoval v hospodářství a v lese. Protože byl bystrý a měl pozorovací talent, všiml si jednoho dne, jak si srnec chodí máčet bolavou nohu do tůňky. Napadlo ho, že je voda léčivá.
Možná by Priessnitz nikdy nebyl Priessnitzem, kdyby se mu v 16 letech nestala ta strašná věc- koňský povoz mu přejel hruď. Přivolaný lékař konstatoval, že je zranění smrtelné. Jenže jakási ohromná síla, kterou zdejší lidé museli mít odpradávna v sobě, ho vedla, aby se nevzdal. Vzpomněl si na srnce a nechal si na hruď přikládat studené mokré obklady, navzdory nesouhlasu, ba přímo odporu, místního doktora, a ono - ejhle! - vyzdravil se! Zvěst o jeho vyléčení se šířila rychlostí blesku a lidé novou metodu nazývali zázrakem. Tolik pověst.
Mladý Vincenz musel získat neotřesitelnou víru v léčivou moc studené vody, proto vznikly první vodoléčebné lázně na světě. Řekla bych- výtečný podnikatelský nápad (to ovšem pověst nezmiňuje). Chalupník neměl žádné vzdělání, už vůbec ne doktorské, přesto vyléčil stovky lidí, a stal se uznávaným člověkem. Jeho jméno bylo ve světě tak známé, že mu došel z Jižní Ameriky dopis s pouhou adresou: Vincenz Priessnitz, Evropa. Přijížděli za ním bohatí lidé z celého světa. A tady, bez sevření tuhých límců a obřadných obleků, se procházeli prostovlasí, v lehkém oblečení, často i bosí, v nádherné přírodě, tak, jak jim to Vincenz naporučil, pili křišťálovou vodu z pramenů, jedli venkovský chléb s mlékem, a otužovali tělo studenými koupelemi. V prolukách mezi tím řezali dřevo, v zimě odklízeli sníh, a vedli spořádaný život s pravidelným spánkem, oproštěni od všedních starostí. Domů se pak vraceli znovuzrození, plní energie a elánu a nesli s sebou pověst o muži, který novou, přírodní metodou vrací zdraví a dává radost ze života. Autorem tohoto převratného vynálezu nemohl být vědec, ale člověk srostlý s přírodou a navýsost skromný, nadaný ohromnou intuicí, možná i genialitou...
Takový je Priessnitzův odkaz. Nese se místními lázněmi jako červená linka. Jeho jméno tu funguje jako zaklínadlo, jako něco posvátného: řekneš Priessnitz, a už síla toho slova má na tebe zapůsobit. Aspoň tak jsem to vnímala já, když jsem na tom malém plácku pochodovala letos na podzim a nasávala zdejšího ducha. Ducha Vincenze Priessnitze…
Vincenzův pohnutý osud mne dojal. Aby ne, když jsem na každém rohu vrazila do nějaké cedule, kde ho popisují a opisují. Všude dostanete zaručený recepis na zdraví. Kdyby mi jinde neustále vnucovali návody, co mám dělat, dostala bych dozajista kopřivku. Ale tady mi to, nevím proč, nevadilo. Dokonce jsem s tím souhlasila. Nemuseli všude psát, že je tu speciální klima, - cítila jsem ho! Cítila jsem ten Vincenzův odkaz, který mi říkal: běž do lesa, příroda ti ukáže, co potřebuješ - převezmi odpovědnost za své zdraví, protože ty nejlíp víš, co ti prospívá, a co škodí. Stejně jako ten srnec- umíš si najít úlevu!
Priessnitz tvrdil, že si zdraví vyžaduje vlastní, dennodenní péči, a k tomu vůli a trpělivost. Říkal tomu charakter:
"Kdo tento charakter nemá, nebo svůj slabý nechce posílit, ten ať se vodoléčbě zdaleka vyhne!"
Ať už to řekl, nebo ne, je to krásná myšlenka. Představuji si, jak jednoho dne přijdu se svým bolavým kolenem na paseku, na pařezu bude sedět doktor, a ten řekne:
"Tak, milá paní, dnes vypijete dva litry pramenité vody, pro kteroužto si za chvíli dojdete tadytudy ke studánce. Nato vám sestra bude třít mokrým ručníkem celé tělo. Před večeří si dáte zábal studenou vodou, to vás hezky prohřeje. Zítra ráno vstaneme v šest, bez ohledu na počasí vyjdeme do lesa, a nasbíráme lesní plody. Ke snídani bude ovesná kaše, právě s těmi plody, no a pak začneme s otužováním a turistikou. Nikdo nebude na nic myslet, myšlení je zakázáno. Bavit se společně můžeme, ale jen střídmě a potichu... - jsme v lese! Budeme se pohybovat výhradně na čerstvém vzduchu, je ho tady pro všechny dost. Když vás bude bolet koleno, nebo něco jiného, sednete si na lavičku, nebo si lehnete do mechu, a budete pozorovat přírodu. Až se ostatní vrátí, popíšete jim, co jste viděla. Večerka je povinná- v devět. Nikdo nesmí svítit. To ani nemusím zdůrazňovat, protože na noc vypínám elektriku. Všechny mobily budou u mě v trezoru. Nikdo nebude mít u sebe žádné osobní věci. Oblečení se tu fasuje stejné, aby snad někdo nezáviděl. Veškeré práce a procedury určuji já, protože to prostě pomáhá, a basta."
Moc bych se divila, kdyby uznávaný japonský vědec Masaru Emoto (umřel před dvěma lety) znal nějakého Vincka z hor. Přitom na druhé straně zeměkoule propagoval tyhle myšlenky:
"Když lidé začnou brát vodu vážně, začnou jí rozumět, pochopí, že základem života je rezonance a harmonie. Voda má paměť, nese a zaznamenává různé informace. To může změnit nejen nás, ale i celý svět. Voda si pamatuje, přebírá ze svého okolí energie a také lidské emoce. Tím se může stát pro nás škodlivou nebo naopak velmi léčivou. Naše myšlenky a emoce se otiskují do vody, která je pak přenáší do našeho těla. A proto je důležité upínat pozornost na zdroj vody, jaký máme vztah k vodě, jak smýšlíme a konáme… Tyto poznatky poukazují na to, že jsme sami tvůrci našeho vlastního života. Svůj život utváříme tím, jak myslíme, jak mluvíme, jaký zaujímáme postoj - protože to vše jsou výrazné vibrace a energie, které mají vliv na realitu, kterou zažíváme. Je věcí odpovědnosti každého z nás dozvědět se co nejvíce o vodě, která je nejcennějším bohatstvím naší planety, a přispět k proměně vědomí svými myšlenkami, slovy a modlitbami a vzájemnými projevy lásky vděčnosti. Nechť naše porozumění vodě přinese mír celému světu."
Z toho je jasná jedna věc: chalupník Vincek byl vlastně mystikem, akorát to nevěděl, a možná to neuměl tak hezky vyjádřit, jako vy, pane Emoto. Kdybyste se mohli potkat, možná… snad… co já vím…
Nedá mi to, musím znovu zajít na Gräfenberg. Stavím se u vaší hrobky, pane Priessnitzi, a zeptám se, jaký na to všechno máte názor… z dnešního hlediska samozřejmě!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliss | Web | 26. prosince 2016 v 20:00 | Reagovat

Moc dobrá je Vincentka :-)

2 bék | 27. prosince 2016 v 10:00 | Reagovat

Vincit qui patitur

3 Carlos | 27. prosince 2016 v 10:47 | Reagovat

Pod senzačním článkem o vodě reklama na šampáňo... taky dobrý...! :-D Jo, jo, vodoléčba má určitě něco do sebe. Já sám chodím dvakrát i třikrát týdně do bazénu a aspoň dvakrát do měsíce do sauny. A někdy vodu dokonce i piju ( když dojde pivo... ). :-) Je to moc hezky napsáno, má to atmosféru.

4 Aňa | 27. prosince 2016 v 14:16 | Reagovat

Hezký napsáno. Téměř jsem seděla na vršku v lese s panem Priessnitzem 😊. Děkuji AH

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama