Bajka o Srdci a Rozumu

17. srpna 2016 v 20:32 | Maryška |  Nad čím přemýšlím
Lidstvo si představuji jako celistvý organismus. Každý člověk je jeho jednotlivou buňkou- sedm miliard buněk vytváří celek, jedno tělo; podle tvaru Země - kulaťoučké tělo.

Pokud jsou jednotlivé buňky v pořádku a dobře nasyceny, pak plní své úkoly jak mají, přenášejí informace, co přenášet mají, a tělo je zdravé. Pokud se ovšem na jednom místě oslabí, třeba začnou hladovět, pak nejsou schopné toho správného pohybu a aktivity, a začnou zmatkovat. Koncentrace chudých, hladových a nemocných buněk na jednom místě vytvoří bolák. V tom boláku začnou bujet viry, například nespokojenosti, zloby, závisti, nedostatku sebevědomí, pasivity, nezvládnuté agrese, touhy po moci a nových územích, ba i ten nejhorší - virus války. Bolák se začne měnit v nádor.
V jiném místě zeměkoule může dojít ke zdánlivému opaku. Lidé - buňky - jsou tady přejezení a značně přemlsaní. Žijí v přebytku a odpadcích, čímž vytvoří jiný bolák. V něm se objevují viry typu egoismus, lakota, bezcitnost, povýšenost a pohrdání, zákeřnost a panovačnost… ano, i nekonečná, nenasytná touha - mít ještě víc.
Pokud je na Zemi těchto míst pár, mohou tvořit jen jakási malá zanícená ložiska, jako tomu bývá i v jiných tělech, a jistě by se dala ošetřit přírodními prostředky. Jenže pokud se neošetří a v těle přetrvávají, nebo se dokonce rozšíří na celé světadíly, v tu ránu přichází vážná nemoc, nutno říci civilizační. Zákeřnost této choroby spočívá hlavně v tom, že její zrod nemusíme hned dobře odhalit. Anebo ho odhalíme, dokonce i pojmenujeme, ale jak už to u lidí bývá, nevěnujeme mu patřičnou pozornost. To nic nemění na faktu, že je bujení bohužel zhoubné - říkejme mu rakozeměvina. I když jsou mezi pevninami moře, nedokáží zabránit tomu, aby se jednotlivé nádory k sobě nezačaly přibližovat a nekontrolovaně se vzájemně prorůstat. Hladové buňky jsou přesvědčené, že jim ty bohaté musí dát najíst, tím pádem se stanou nasycené, a rakozeměvina bude pryč… Jenže to by v tom nesměl být malý háček: ty bohaté buňky jsou strašně lakotné. Sami mají málo, už se na ta svá území nevlezou, tak jsou tlusté, proto je napadlo, že by mohly zabrat prostor těch nebožáků.
A pak tu máme Mozek, neboli Rozum, čili Inteligenci, jenže ten si přivlastnili ti bohatí, neboť Rozum, jak známo, silně inklinuje k bohatství. Tento Rozum radí: "Využijme nějak ty chudáky, ty nebohé hladovce, udělají pro nás cokoliv! Nechme je za nás pracovat! Ať nám zbude více času oddávat se jen tak zbůhdarma válení a obžerství."
Na druhé straně stojí věčný oponent Rozumu - Srdce - s jeho neměřitelnou Intuicí. Srdce na to říká: "Buď opatrný, Rozume, vždyť ty mluvíš o otrokářství. Vzpomeň si na minulost, to už tady jednou bylo! A nedopadlo to dobře. Otrok nebude chtít věčně poslouchat ty plné huby, ty přežrané břichy, a dívat se, jak se buňka, stejná jako on, koupe v luxusu. Otrok bude chtít svoje! A přijdou války, vzpomeň si přece!" Jenže Rozum se cítí být na koni. Bodejť by ne, před sebou tlačí obrovitánské Ego, a to mu radí: "Kdo je víc, než já, Rozum, a moje věrná družka Inteligence? Já říkám, že člověk je pánem této planety! Žádný jiný tvor nemá takovou moc!" Ale Srdce zase potichu oponuje: "Neblázni, člověk není pánem ničeho. Člověk je jen jedna buňka, miniaturní součástka této planety- stejně jako mravenec, nebo pomněnka. Co kdybychom ze skladu vypustili ty správné mikroorganismy, které umí požírat ty zlé? Anebo se poraďme s Vesmírem!" Bohužel, na to Rozum neslyší už vůbec: "To by tak hrálo, aby mi kdejaký Vesmír kecal do toho, co mám dělat, a ponižoval tak moje velkolepé Ego! Na to snad mám svou vlastní, geniální Inteligenci, abych nejlépe věděl, jak se léčí choroby."
A tak Rozum, pan doktor, vládne dál. A modrá planeta chřadne a chřadne… až jednoho dne uchřadne úplně.

Ponaučení:
dokud vládne Rozum, a nepustí ke slovu Srdce, je nasnadě, že sytý hladovému nevěří, ba ani hladový nevěří sytému. Vlastně nikdo nevěří nikomu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Liška | Web | 17. srpna 2016 v 22:29 | Reagovat

Zajímavá myšlenka, skoro se s ní ztotožňuji. O kolik krásnější by byl svět bez toho Homo sapiens sapiens - drze sám sebe nazvaného, člověka moudrého.

Jak málo těch skutečně moudrých je.

2 Karel | 18. srpna 2016 v 11:50 | Reagovat

Nechápu sebemrskačství ve stylu "jak krásná by byla planeta bez lidí..." Jsme tu z nějakého důvodu a máme právo tu žít. Samozřejmě, že v souladu s přírodou, protože to je i v našem zájmu. Ale článek samozřejmě vyvolává diskuze a emoce, a to je správné. Můj názor je, že Rozum a Cit ( Srdce ) jsou stejně důležité. Je to jako spor, jestli v manželství je důležitější muž nebo žena. Oba tam musí být a jeden druhého musí pustit ke slovu. Jinak to fungovat nebude. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama