Výjimeční lidé

18. července 2016 v 19:10 | Maryška |  Nad čím přemýšlím
Já to říkám pořád: z našeho horského městečka, kterému zlí jazykové přezdívají město zubatých žab, pocházejí samí výjimeční lidé.

Tak třeba tuhle za mnou přišla v práci moje kolegyně Olinka. Jejího syna Tomáše znám, tak mě zajímalo, jak se mu žije v Praze. Rozzářila se a trochu rozpačitě říká:
"Momentálně se zabývá partyzánským zahradničením."
"Co to je probůh?" zajímalo mě, "já jsem myslela, že dělá v bance!"
Olinka se radostně začepýřila a začala.
"No, jak bych ti to tentonc… popsala… nastěhoval se v Praze do bytu, a to víš- venkovan, doma si všecko vypěstujem, tak mu chybělo kousek té zahrádky. A co v Praze, že? Prd. Tak se nad tím zamyslel a zjistil, že si nějaké ty bylinky a kvítečka vypěstuje sám. Bydlí až pod střechou a má tam hodně velkou terasu. Dala jsem mu z domu větší nádoby a on si do nich zasadil bazalku, majoránku, libeček, rajčata, papriky, ať má z čeho vařit."
"On si vaří sám? Už nemá tu děvčicu?"
"Ale nemá! Prý si dali pauzu, já tomu nerozumím, tak se jim do toho nepletu. Ale vařit umí z domu. Včera mi volá a nadšeně říká: 'Mně už kvetou rajčata, co tobě?'
'Safra Pražáku,' povídám mu já, 'u nás ještě nekvetou, jak si to představuješ? Že to jako v Praze máte všechno lepší?'
No a tak si spolu to pěstování konzultujeme. A ještě mu chyběly ty kytičky. Tož si představ, co ho napadlo. Nedávno byl v Londýně a tam to viděl. Před jeho domem stojí strom, takový ten městský strom- co je zasazený přímo do chodníku, a kolem něho je ten kulatý kousek půdy, víš, co myslím. Řekl si: nasadím si kytičky tady. Koupil pár sazeniček, hlínu, šutry odhrnul na bok a osadil to. Co myslíš, že se stalo?"
"To netuším!" vydechla jsem.
"Druhý den se dívá, a babka, co bydlí v sousedním domě v přízemí, přímo proti tomu stromu, ty kytičky zalívá. Pěkně jí poděkoval, a ona, že to nic není, jen ať si chodí klidně do práce, že se mu o ně bude starat. A babka je dobrá. Má malého čokla, znáš ty drzé prcky - štěkají na všechno, co jde okolo, i když je to třicetkrát těžší, no a tahle babka se zřejmě nudí, tak při každém vyštěknutí koukne z okna. Neuteče jí nic. Tuhle šli okolo jacísi výrostci a zastavili se u záhonku. Babině se zdálo, že mají nekalé úmysly, tak na ně začala z okna řvát: 'Jedete pryč, chuligáni! Nebo na vás zavolám policajty!'
Kluci se ulekli a opravdu zmizeli. A tak to tam babina hlídá, ve dne v noci, ano, i v noci, to víš, staří lidi už nepotřebují tolik spát.
Pak si Tomáš všiml, že k ní najednou začaly chodit víc návštěvy- další babky, a vášnivě debatovaly například o tom, jaké je nejlepší hnojivo, že dozajista to přírodní, co se s ním hnojilo za jejich mládí, nebo o tom, co do záhonu nasadí příští rok. S čímž Tomáše průběžně seznamovaly.
Nedávno šla okolo rodinka s malými dětmi. Jak ti z toho byli unešení, a hned, že by taky chtěli mít zahrádku, a kdo že to prý organizuje, a co je k tomu potřeba. Babka jim dala telefon na Tomáše. Ten, když zjistil, jaký je zájem, založil si facebook, a o své zahrádce se začal bavit. Okamžitě mu narostla komunita příznivců, a všichni chtěli mít taky své zahrádky a pečovat o ně. Domlouvají se, kdo a kdy bude okopávat nebo zalívat. Dovedeš si takovou masovku představit? Já to nechápu," kroutila hlavou Olina a pokračovala "to by mě nenapadlo ani ve snu, okopat si ve městě strom!"
"To je hezký nápad," zasnila jsem se "úplně to vidím- ty špinavé, zaflustané městské chodníky, kde je zdánlivě každému jedno, co na nich je, nebo není, a ono ejhle! Stará babička má náplň života, taťka s mamkou ukážou ratolestem kousek živé přírody, to bych nečekala… od Pražáků," ujelo mi.
"Jakýpak Pražáci, tam jsou všichni z Moravy! A to není zdaleka všecko," pokračovala Olina, "oni si domlouvají všelijaká setkání u těch stromů, a tam se seznamují, přinesou buchty, děckám udělají nějakou tu soutěž... Na náměstí Jiřího z Poděbrad, co kousek Tomáš bydlí, si uspořádali nedávno piknik. Hráli i na kytary a zpívali. Tomáš říkal, že to byla moc příjemná akce. Nikdo se k ničemu nenutil, lidi byli uvolnění, a navíc získal nové kamarády. Podívej se - kytičky, a jak to lidi sdruží!"
"Takže Tomáš už jen sleduje facebook a sklízí příjemné plody svého nápadu, ne?" zajímalo mě.
"Kdepak, i on musí zalívat. Představ si ho, jak jde z práce, v obleku a kravatě, a nese konev. Má ji totiž schovanou v jednom obchodě, poblíž 'svého' stromu, kde mu fandí, protože sami mají svůj strom. Dají mu vodu a on si po cestě pozalívá. Už si někdy potkala bankéře s konví?" smála se Olina.
"To teda ne, to musí být děsně prčovní! A to jsem chodila po Wall Streetu!" řekla jsem důležitě.
Na závěr mě Olinka překvapivě požádala, abych se o Tomášovi nikde nezmiňovala, hlavně ne v práci. Nepřeje si, aby si o ní lidi mysleli, že se tím snad vychloubá. V tom ti, milá Olinko, vyhovím jen částečně. V práci to neřeknu, jak jsem slíbila, ale tímto to roztrubuji po kraji, protože na rozdíl od tebe si myslím, že se máš čím chlubit. Tvůj kreativní syn měl odvahu realizovat na první pohled bláznivou věc. Proto je správné o tom mluvit. Z touhy po domově kluk obkoukal zdánlivou maličkost, ovšem vyklubalo se z ní něco úplně jiného! Neboli- vyklubalo se z ní mnohem víc, než co bylo původně jeho záměrem.
Trochu jsem si početla, jak se partyzánské zahradničení vyvíjí v našem kraji, a dozvěděla se, že už v roce 2012 se ostravský tisk zabýval prvními zahradnickými "piráty". Psal o jednom happeningu, který organizovala iniciativa "Chceme mít barevnou Porubu", jejíž členové a příznivci chtěli rozzářit ulice obvodu a zpříjemnit zákoutí barvami květin na netradičních místech. Proto se rozhodli, že "v úterý v podvečer půjdou sázet kytky do míst, kde ještě nikdy předtím nic nerostlo, a pozvali na akci i další zájemce. Přišlo asi dvacet lidí. Sadily se chryzantémy, macešky a také cibuloviny - tulipány, narcisy, ba i šafrán, které pokvetou brzy zjara, dříve než tráva, a nebudou tak vadit sekání a úklidu. Účastníci happeningu si vybrali okolí Porubské ulice, místa před hlavní poštou, u autobusové zastávky, květinami ozdobili i ostrůvky uprostřed silnice..."
A co na to zákon? Příspěvek ve stejném tisku z roku 2014 píše:
"Bez ohledu na dobrý úmysl je obhospodařování veřejných prostor činností protiprávní. Partyzánský zahradník svou činností ve své podstatě jedná v rozporu hned s několika právními předpisy. V našich podmínkách jde zejména o neoprávněný zásah do vlastnického práva a o přestupek proti majetku, za které je možné udělit pokutu až 15 tisíc korun nebo uložit pachateli přestupku povinnost nahradit vzniklou škodu."
No, já s dovolením věřím na selský rozum. Že všichni ti osvícení Tomášové, a jejich touha po kráse či dobré obživě, či společném setkávání, nakonec zvítězí, a že se takové matky, jako je Olinka, nebudou muset stydět o tom mluvit, a budou moci hrdě říct:
"Vychovaly jsme to naše děcko dobře..!"
Buďme gangsteři s lopatami!
Vytvořme guerillové oddíly!
Ať žije Guerilla gardening!!!


(překlad: zaflustaný = zaplivaný)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Robert | E-mail | 19. července 2016 v 10:12 | Reagovat

Fakt super nápad. Osázíme rajčatama Pragl :)

2 Ruža z Moravy | E-mail | Web | 15. srpna 2016 v 17:07 | Reagovat

To je dobré. Měl by to číst syn a vnučka. Bydlí také v Praze-tedy přechodně kvůli zaměstnání- v paneláku. Tam je sice podle fotografie dost zeleně, ale... Jsi hodná, že jsi to práskla na blogu, dobré je třeba šířit...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama