Strakapoud

27. května 2016 v 20:20 | Maryška |  Nad čím přemýšlím
Do naší ulice se nastěhoval strakapoud. Ne, že bych byla takový znalec ptáků, ale mám gúgl:
"… zjara je výrazný díky svému "bubnování" do kůry stromů, ale i do plechových částí budov, např. do kopulí kostelů. Účel tohoto, pro strakapoudy typického chování, je přilákat zástupce opačného pohlaví na své území a zároveň i odehnat možné územní konkurenty. Bubnování strakapouda velkého je krátké, tvořeno přibližně 10-15 údery za sekundu a náhle končící. Preferuje při něm stromy duté nebo hnijící, u kterých se zvuk rozléhá lépe, což má za následek i větší hlasitost samotného bubnování…"



Tak to je teda pravda, to se ani nedá nazvat bubnováním! To je souvislý zvuk trrrrrrrr… velmi krátce trvající (onu jednu sekundu), kdy sice rozliším, že se jedná o jednotlivé údery, ale ne hned. Je to ten zvuk, co se odněkud vyloupne, a přinutí vás zůstat stát. Krátkou chvíli ve vás doznívá, a vy zapochybujete: slyšela jsem správně? Přece ani Pavel Koudelka z Mňágy a Žďorp nemá takovou kadenci! Pak přijde pauza a řeknete si: ještě jednou si to musím poslechnout, možná se mi to zdálo. A ono se to ozve zas… a zas… a vy stojíte, uprostřed chodníku, ucho napnuté, a přemýšlíte, jestli to je možné. Pak vás přirozená zvědavost přinutí, abyste očima začali hledat, odkud se ten zvuk vlastně ozývá, jestli byste snad toho živočicha, jste si jisti, že se nemůže jednat o člověka, zahlédli.
A tak se to stalo mně. Zahlédla jsem toho černobílého ptáčka, ne úplně malého, jak s kadencí kulometu klove v osm hodin večer do vzrostlého javoru v naší ulici. Vybral si starou, odřezanou haluz, co tu vloni technické služby řádily, a do ní vestoje, jak už to tihle datlovití umí, kloval tím svým neskutečně pevným dlouhým zobáčkem, až mu hlava odskakovala. Najednou mi byl dobrý mužův Samsung.
"Honem, vytáhni mobil, přiblížíme si ho," naporučila jsem mu. Ptáček se tedy skutečně neflákal. Intenzita jeho sérií byla úžasná. Když jsem ho dříve neviděla, jen slyšela, nedokázala jsem si představit, jak se to malé tělíčko rozvibruje. Kdežto teď, naživo, vypadalo, že se od toho stromu snad odrazí a skončí obloukem na sousedním stromě. Ale neodrazil. V posledním momentu si dal pauzu.
"Tééda, ten musí mít mozeček z plechu! Jaktože z něho nemá fašírku?" užasla jsem obdivně, "chtěla bych vidět jeho krční svaly!"
Jak dny jdou, strakapoudík na našem stromě klová, a klová, hodiny a hodiny, jak ráno, tak i večer. Je těžké dneska sehnat ženskou. Třeba začal pozdě a baby už byly rozebrané. Vždycky, když jdu z práce, zastavím se u něho. Námi, po zemi chodícími, se nenechá vyrušovat. Několikrát jsem viděla u stromu dospělé, i s dětmi, jak se zastavují a prstem ukazují do koruny.
Ač pracuje ve výškách, je jeho cíl stejně přízemní, jako u nás, neptáků: sehnat si kvalitní samičku a založit s ní hnízdo. Jen si říkám, jestli snad už od kvality nezačal ustupovat, přece jenom- klove tu dost dnů. Třeba hledá jakoukoli samičku. Nikdo nevíme, kam ho ty neuspokojené touhy, nebo ta vibrace, posunují…
Když jsem šla dnes z práce, nezdál se mi tak soustředěný a pracovitý, jako jindy. Dělal si delší přestávky, a v nich prováděl všelijaké prostocviky. Možná to byla hygiena, nebo se jen tak drbal, co já vím, ovšem jak se u toho ten ekvilibrista udržel ve stoje na kmeni, to mě teda podrž...
Dočetla jsem se o něm, že to není jen tak obyčejný ptáček. Klování ho baví natolik, že vytesá za sezónu dutin mnohem víc, než potřebuje. A není lakomý. Klidně je přenechá druhým, třeba netopýrům. Taky může být workoholik, napadlo mě, to by pak s ním stejně žádná nevydržela. Nebo má prostě rád jiné ptáky. Říká si: jsem datlovitý, pomůžu jiným, kteří nejsou tak vybavení. Ať jsem v tom vesmíru užitečný. Až přestane klovat, budu ke stromu vycházet po setmění- to je netopýří čas.
Je taky dost zručný řemeslník. Vyhledá si své oblíbené ořechy nebo žaludy, a ty vklíní do štěrbin mezi kůrou. Zobákem se mu pak snadněji rozbíjejí. Já myslím, že ten, kdo vynalezl svěrák, to odkoukal od strakapouda!
Možná ten náš strakapoud ani není na ženský a klove si jen tak pro zábavu. Může to být uznávaný řezbář. Z pecky si vytesal minisochu krásné strakapoudí samičky. Když ji nemůže mít, tak si ji aspoň vysochá. Anebo je homosexuál a o potomky vůbec nemá zájem. Všechny žádostivé samičky odehnal a čeká na toho pravého - s pořádnou červenou skvrnou za krkem, neboť to je známka strakapoudího samcovství!
Ještě krátce zmíním výsledek našeho zastavení pod stromem: mého muže zajímalo pouze to, jak se mu povedly fotky a video do toho jeho superchytrého Samsungu. Potřeboval přeci zabodovat na facebooku… až do půlnoci jsem slyšela cinkání, jak mu lidi píšou… místo, aby se věnoval své ženě a povídal si s ní… třeba o významu ptačích hnízd pro vývoj strakapoudí populace v České republice, seděl v obýváku na gauči a nadšeně vzdychal:
"Jéé, to je dobrý! Chceš slyšet, co mi napsal Pepa?"
Ach ti samci! Vsadím se, že kdyby měl strakapoud Samsunga, tak mu pošle nejméně deset až patnáct lajků… což je jedno trrrrrr…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Robert | 28. května 2016 v 0:55 | Reagovat

Nejak málo sleduji Petrovo FB. To mi uteklo. Mohl jsem také zamachrovat ptákem  :-D

2 Ruža z Moravy | E-mail | Web | 15. srpna 2016 v 17:18 | Reagovat

Nedivím se, že má dost obdivovatelů, strakapouda nemá každej. Takže samičku nenašel, jsem si jistá? Nemá ji schovanou v některé té vydlabanině?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama