Skřítek v hlavě

22. prosince 2015 v 23:20 | Maryška |  Nad čím přemýšlím
Nedá se nic dělat, budu se muset obrátit na soud. Už roky válčím s jakýmsi skřítkem ve své hlavě. Každý večer jdu spát s jasným přesvědčením, že vstanu rozumně, třeba o půl šesté. Nemám o tom žádných pochyb. Obzvláště, když mi na konci měsíce chybí hodiny. Někdy jdu dokonce spát dřív, žádné ponocování u počítače. Usínám klidná s tím, jak hezky jsem se rozhodla. Jenže- ráno se probudím, mnohdy ještě kus před zazvoněním budíku, cítím, jak jsem dobře vyspaná, a tady to začne.

Odněkud v hlavě se vyloupne hlas, zprvu je to jen slabý hlásek, ale pak je čím dál neodbytnější - našeptávač, poťouchlík, bazilišek, zlostník a naschválník, otrava, hrubián, nevychovanec, vlezloň a vtěrka, zkrátka skřítek, virtuální nezbeda, co nezbeda, lump je to, který se mi ani nepředstavil, ani nebyl zván, a přitom se nastěhoval do mé hlavy, a bezostyšně, ba přímo drze začíná kibicovat:
"Nechoď nikam, nebuď hloupá, ještě nejsi dost vyspaná, to se ti jen zdá, že už jsi odpočatá, po obědě na tebe padne únava, a co potom? Navíc máš dneska toho protivného klienta. Na něho se musíš dobře vyspat, jinak ti poleze na nervy! A že máš naddělávat? Zítra je přece taky den! Měj se ráda, aspoň trošku… vždyť se znáš, vždycky všechno stihneš…"
A podobné nesmysly. Večer předtím mě vůbec nenapadly! Kde na ně ten pobuda přišel? Je vůbec možné odolat takovému mazanému našuškávači? Jeho přesvědčivému přemlouvání, když je venku hluboká tma a i měsíc, svítící přímo na mou postel, mi naznačuje, že při něm všichni ostatní lidi spí? Ani sousedovic kohout nezakokrhal. Ani tomu se nechce. Anebo ho snědli. Otevřu jedno oko a řeknu si: to je strašné, kdo může chtít dobrovolně vstávat z vyhřátého pelíšku? To přece musí být blázen! Zaklapnu zvonění na mobilu a spím dál. Jenže tahle slova nijak nekorespondují s mou večerní odpovědností.
Vstanu za hodinu, a už jak lezu z postele, nadávám: kdo to zavinil, že se zase do práce doplazím před osmou? Vždyť jsem si večer dala slovo a domluvila se sama se sebou, že ráno v klidu vstanu o hodinu dřív, a teď tady místo toho musím kmitat, ač kmitám tak nerada. Kdo to byl, že mi tohle způsobil? A hned poránu se začnu zlobit. A nadávat nejdřív sama sobě, jenže pak přijdu na to, že nenadávám správně. Já jsem si přeci slíbila jiné věci. Proč mi teda někdo cizí leze do hlavy, a vyvádí tam taková alotria?
Není mi to vůbec jasné, ač nad tím přemýšlím každý den, proto se obrátím na soud. To se tak dnes dělá. Jak si s něčím nevíte rady, běžíte k soudu. Možná si pořídím i právníka. Nebude to jednoduchá kauza. Hlavně, jak si opatřím důkazy? To bude nejspíš vědět ten právník. Jsou to strašně chytří lidi, tihle právníci, a taky mazaní. Možná mazanější, než ten můj skřítek. Bude to souboj zlomyslného a mazaného. Jen aby ten právník nebyl vyčuraný, to by mě pak mohl natáhnout. Jeden právník u nás ve městě má na dveřích napsáno: Nejsme bezplatná právní poradna. Co tím mohl myslet? To přece každý ví, že jen vlezete k právníkovi do dveří a řeknete "Dobrý den", už platíte 500 Kč. A já se jim nedivím. Těch vědomostí, co si museli nacpat do hlavy! Vsadila bych se, že se jim tam už žádný skřítek našuškávač nevleze, jako mně, co ti tam mají vědomostí! Takovému právníkovi určitě nikdo ráno nenapovídá, v kolik má vstávat. Vstane si, v kolik chce, může chodit klidně na pět, nebo na deset, jak se mu zlíbí. Tak či tak, odpoledne už je chudák zedřený. Je to těžká obživa, nacpat si tolik paragrafů do hlavy. Celé jsou zkroucené, já to znám. Už jsem si je párkrát tlačila do hlavy- a jak to bolelo! A kolik síly jsem na to tlačení použila! Ráno se vzbudím, a ony nikde. To je další záhada: možná mám v hlavě celou armádu skřítků, a každý má nějakou funkci. Jeden z nich může být uklízeč. Řekne si: co se to tady válí, celé je to pokroucené, neforemné, nic rozumného to nemůže být, já jí to uklidím. A někam to zamete. Jenže - neřekne, kam. Já pak hledám, přemýšlím, všechny šuplíky vysypávám, a stejně nenajdu. Nechci být podezřívavá, že by to snad udělal naschvál. Prostě může být jen čistotný.
Ale takový právník, ten žádného uklízeče v hlavě nepotřebuje. Protože každičké volné místo, skulinku, zaplňují právě ty paragrafy. A nejen v hlavě, taky je musí mít v rukávu- to když je musí sypat. A víte, co takové paragrafy váží? Neumím si to ani představit, chodit s takovým nákladem. A co chodit, třeba i hrát tenis, nebo sedět v divadle.
Já si tady stěžuju, a po světě chodí lidi, co to mají mnohem těžší, než já. Poradím sousedovi, aby si koupil kohouta. Toho minulého zřejmě hodil do polívky. A začnu znovu: tentokrát s kohoutem. Už ho slyším:
"Kykyryký! Je krásné ráno, i když je tma! Všichni vstávejte do práce! Budete úspěšní a spokojení! Vstávejte, lidi, přece musíte být vyspaní, tak jako já a můj harém, kykyryký!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Profesor Hagrid | Web | 22. prosince 2015 v 23:41 | Reagovat

Zajímavé :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama