NY- kap.17. -Empire- 2.část

2. prosince 2015 v 22:56 | Maryška |  Výlety
Specifičnost ňujórských atrakcí spočívá mimo jiné v tom, že se VŠICHNI rozhodně musí fotit, neboť přece bez fotky, třeba s Empirem, by žádný rozumný člověk domů neodjel!

Jsou na vás dokonale nachystaní. Tady stál v přízemí fotograf, nemohli jste ho minout, a na něho veliká kudrnatá fronta. Jak jsem zjistila, že je to fronta na focení, táhla jsem muže k výtahům. Ale kdepak on!
"Podívej, tady se musíme vyfotit! Dřív nahoru nemůžeme jet!" oznámil nadšeně, ač dobře ví, jak tyhle služby nesnáším.
"Nedám jim pět dolarů za to, že za mnou stojí vyfocený barák!"
"Ale ano, prosíím!" protáhl, a už mě tlačil před sebou.
"Nebudu stát ve frontě!" zkusila jsem ještě jednou.
"Ta rychle ubíhá, dívej!"
Bohužel měl pravdu. Závistivě jsem se dívala za rozumnějšími turisty, kteří šli svobodně rovnou k výtahům. V téhle kudrnačce se skutečně lidi docela rychle posunovali. Bodejť! Za fotoaparátem na stativu stál totálně znuděný borec. Černoch. Měl takovou mrtvolnou ruku, jakoby ani nebyla jeho, a s ní ukazoval, na které místo se máte postavit. Což ani nemusel dělat, všechno bylo na zemi namalované! Znuděně protáhl:
"Cheese!" a bez přemýšlení zmáčkl spoušť. Všichni jeho sýr poslechli a šťastně se na čočku zazubili. Milenci dali k sobě hlavičky, puberťáci udělali opičky. Bodří tatíci, jak je zvykem, zatáhli břicha, a zvedli palec směrem nahoru. Operace trvala 10 vteřin. Borec opět použil svou mrtvolnou ruku a další mohli nastoupit. Řeknu vám, tohle bych nedělala ani v Empire!
"Opovaž se dělat podobné opičky!" varovala jsem svého muže a postavili jsme se před velkou bleděmodrou stěnu.
Na druhé straně fronty jsme si vyzvedli fotografii s budovou nočního nasvíceného Empiru na pozadí. S nechutí jsem pikolíkovi s umělým úsměvem vyplajzla pět dolarů. Projevil umělé americké nadšení, ale mě neoklamal. Vevnitř byl znuděný, jako jeho kolega. Též černoch.
Mému muži zářily nad fotkou oči štěstím. Hned líčil, kam si ji dáme, aby ji každý viděl.
"Navrhuju na záchod," dovolila jsem si.
Opovržlivě se na mě podíval. Mě ovšem nikdo nepřesvědčí o tom, že tahle pitomá vynucená fotka je památečnější, než ta moje vlastní. V tuhle chvíli jsme měli každý nejméně 600 fotek na našich digitálech, z toho Empire asi na padesáti.
Pak už jsme směřovali k výtahům. Jsou to veliké kabiny, tak pro 20 lidí. Představa 80 pater ve mně vyvolávala pocit, že pojedu dlouho. Zase omyl. Vůbec jsem necítila, že jedeme. Očekáváné srdce v krku nebylo. Čekala jsem, kdy se rozjedeme, když v tom se dveře otevřely a lidi začali vystupovat ven.
"Co je? Pokazilo se to?" podívala jsem se s obavami na muže.
"Vystupujem! Nebo jedeš dolů?" vesele opáčil a postrkoval mě ven.
80. patro je pouze přestupní stanice. Nachází se tu, jak jinak, obrovská prodejna suvenýrů. Ani jsem se muže neptala, jestli tam chce jít.
"Bez toho nemůžeme odjet domů!"
Já bych mohla, pomyslela jsem si a nevěřícně zírala, na čem všem můžu nosit tenhle barák. Empire miliónkrát vyfocený, kovový, umělohmotný, keramický, plyšový, Empire na triku, na trenkách, na klíčích, dvě dé, tři dé, patnáct dé, … Empire kam se podíváš…
Vyhlídka z 86. patra mi všechno vynahradila. Byla prostě nádherná! Myslím, že ani na Zlatém chlumu jsem neviděla tak daleko! Blahořečila jsem, že jsme si nechali poradit, a na doporučení zkušenějších se nahoru dostali před stmíváním. Tím pádem jsme viděli všechno za světla, a pak za postupného rozsvěcování - celou tu mrakodrapovou eleganci- to magické město, to velké jabko, které nikdy, ale opravdu nikdy nespí!
Chrám sv. Víta je taky mrakodrap. On to možná neví, ale tak to určili chytří lidé: budova měřící nad sto metrů je mrakodrap. A svatý Vít měří sto dva. Též v něm najdete spoustu letáčků a upomínkových předmětů a turistů. Zřejmě to k mrakodrapům patří. Jenže ve Vítovi jsou oproti Ňujórku trošinku pozadu - nemají tu žádnou plošinu okolo věže. Až budu příště na Hradě, zajdu do íčka, a poradím jim to. Chce to jen pár drobných stavebních úprav- třeba výtah. Možná by stačil jen jeden. Vítek by se určitě nezlobil. A navíc: je už dávno mrtvej. Pokrok nezastavíš a byznys je byznys! Já nevím, že to vždycky musí napadnout mě…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama