Ten veliký park

5. listopadu 2015 v 23:21 | Maryška |  Výlety
Takový velký park u nás nemáme! Působil na mě, jakoby se tu ocitl tak nějak omylem: uprostřed všeho toho betonu a skla, toho přeživého, nervózního a uspěchaného velkoměsta, toho prachu a hluku z troubících aut, mezi těmi do nebe se tyčícími milióny, tedy spíše miliardami dolarů, zabalenými do schránek mrakodrapů.

Jak se jen mohlo podařit uchránit ten kus přírody, s opravdovými skalami, jezírky, stoletými stromy, dokonce i s veverkami a stěhovavými ptáky? Opravdovými říkám proto, že se mi skály na první dojem zdály nakašírované, jako na divadle. V NY musíte být opatrní. Tak jsem si na ně vylezla a poťukala je. Že vypadám jako blázen, to mě napadlo jen na pár vteřin. Tenhle pocit totiž v NY přestanete používat. Tady byste museli nadávat do bláznů kdekomu. A když jsem si na ty skály sáhla, a ony byly z opravdového kamene, byla jsem z toho poněkud překvapená. Zřejmě tu musely být už s indiány… když tudy vedla ta známá indiánská stezka, kterou si pak přejmenovali na Broadway…
Postavit obrovský a naprosto pravidelný gigapark, ve své době určitě největší na světě, je v těchhle končinách normální. Všechno je tu velké, nejlépe pravoúhlé. Pro všechny pochopitelné, a všem vyhovující. Můžete být dělník, nebo bankovní úředník z Wall Streetu, nebo matka na mateřské, tady zajde každý. Proč by ne? Kde jinde v NY uvidíte jezero a staletý strom? Ňujórčan sedne na metro, třeba v Brooklynu, a rád jede hodinu do parku, aby si tu poběhal s pejskem, nechal vylítat děcka, povozil je na kolotoči, nebo jen tak poseděl u fontánky či jezírka. A u toho si představoval, jaký záslužný čin udělal pro své zdraví.
Central park byl prostě v plánu, minimálně územním. Nebylo možno jinak, než aby ho architekti vybudovali stejně pravoúhle, jako celou síť silnic - totiž jako obdélník: na šířku má 800 metrů a na délku čtyři kilometry. Když spočtu obvod obdélníka, dostanu se k deseti kilometrům. To už je slušná dráha pro cyklisty a bruslaře. A do toho nepočítám cesty, cestičky, stezičky, či dokonce silnice pro taxíky nebo povozy s koňmi, kterými je park prošpikován skrz naskrz. Dodneška bych jimi chodila, abych je všechny prošlapala!
Ten den jsme se s mužem nemohli domluvit, zda si park jen projdeme, nebo projedeme na kole. Půjčování kol bylo zahrnuto v městském pasu, takže můj muž, ač nepřítel sportování, měl jasno. Je potřeba vidět co nejvíc! Tedy kolo. Já už tyhle potřeby nemám, myslím- vidět co nejvíc, já si ho chtěla projít pěšky a hezky pomalu užít. Uvidím sice menší kousek, zato můžu zastavit, u čeho libo, a ještě k tomu si nezpotím triko. S tím trikem mi to tak úplně nevyšlo, bylo docela teplo, s tím dalším perfektně. Z těchto důvodů vám nemůžu vylíčit, jaké všechny pamětihodnosti Central park obsahuje. Za tři hodiny chůze jsem viděla jen jeho malou část. Zbytek si musíte za domácí úkol vygúglit.
Začala jsem na 59th street. Tou je park ohraničen z jihu. Koně s klapkami na očích tu stojí zapřažení do kočárů a u toho neslušně zvedají ocasy, aby si ulevili rovnou na chodník. Ti vychovanější mají pod zadkem pytlík. Někteří jedí z kýblů zrní, v čemž jim vydatně pomáhají holubi. Kočí nudně čekají na své klienty, pokuřují, nebo se jen tak baví mezi sebou. Když jsem zastavila, abych se pokochala pohledem na koně zblízka, odhodili cigaretu a už ke mně pádili, se zrakem plným nadšeného očekávání. Jen jsem pokrčila rameny a odcházela s omluvným úsměvem, že se mnou nebude nic.
Pak jsem pomalu obešla velikánské travnaté hřiště, na kterém chlapi hráli softball. A s nimi i malá veverka. Zřejmě se dostala do širší reprezentace. Ani ode mne se nenechala rušit, a to jsem na ni útočila fotoaparátem- typická hvězda.
Došla jsem ke starodávné kašně. Připomněla mi tak trochu vídeňský Schönbrunn a 19.století Rakouska- Uherska. Dvě monumentální schodiště, rozdělené sloupy, mezi schodišti barevné arkády, krásně vyzdobené, které spolu vytvářejí most. Po mostě jezdí právě ty taxíky a koňské povozy. Přestože byla v kašně voda, nikdo se nekoupal, přitom lidí a dětí tu bylo požehnaně. Patrně zakázáno. Uprostřed kašny stál na podstavci krásný vodní anděl. Fontána se jmenovala Bethesda Fountain.
Na chvíli jsem si u ní sedla a pozorovala lidi. A předstírala, že se opaluju. Japonci neustále švitořili a v jednom kuse se fotografovali. Tu u kašny, tu u sousedního jezírka, tu v podřepu, tam zvlášť ženské… zajímavá zábava. Kousek ode mě seděl obézní mladý muž a třičtvrtě hodiny telefonoval. Nebyl sám. Nepotkala jsem snad nikoho, kdo by nedržel v ruce telefon, nebo mu významně netrčel z kapsy. Abych trochu vybočila, vytáhla jsem si staromódně foťák a vyfotila si lekníny ve vedlejším jezírku. Nikdo si mě ani nevšiml…
Zajímavé mi přišlo, jak je v parku přerušeno pravidelné síťování ulic. Z jihu, jak už jsem řekla, je park ohraničen padesátou devátou, a na severu je uzavřen stodesátou. Kolmé avenue jsou tu přirozeně zrušeny. Některé navždy končí na jihu parku, některé se mírně stočí a pokračují na sever, jako např. Pátá z východu nebo Broadway za západu. Park rozděluje ulice v NY na east side a west side, což se objevuje i v názvosloví, takže je běžné říkat, že bydlíte na devadesáté - východní nebo západní.
Některé ulice si tady žijí vlastním životem. Např. sedmdesátá druhá si klidně prochází napříč parkem, ovšem nikoli rovnoběžně, jak by se patřilo, ale různě se vlní, a dokonce se ani nejmenuje sedmdesátá druhá, ale Terasová, protože vede kolem Bethesdiny fontány.
Sedmdesátá devátá vychází z východu, jak má, ze sedmdesáté deváté, v parku se zničehonic změní na sedmdesátou devátou Street Transverse (příčná) a klidně si to valí klikatě na západ, kde vyústí ne do 79th, ale do 81th!
84th se už na východě pro jistotu přejmenuje na 85th Street Transverse a úplně v pohodě si to na západě namašíruje do 86th!
Jenom 97th vyleze z východu pod stejným číslem a vlije se na západě do stejné 97th. Stodruhá vůbec nezačíná ani nekončí ve Stodruhé, je jí kus vytržený a pohozený prostředkem parku, a jmenuje se Stodruhá přechod.
Já myslím, že je to takový stavitelský žert. Nějak si s tím architekti museli poradit, aby se vlk nažral a koza zůstala celá: formálně cosi zanechali a dál už pracovala fantazie. Tak to mají architekti dodneška. A je to tak správně. Jak by to na světě vypadalo, kdyby byli architekti jen přesní konstruktéři. To bychom zde neviděli všechny ty oblouky, přechůdky, jezera i jezírka, bazén, tenisové kurty, basebalová a softballová hřiště, velké trávníky, malé trávníky, pódia na koncerty, ba dokonce zoo! A všude sochy a pomníčky a lavičky… - na padesáti osmi mílích stezek! A co teprve skoro opravdický zámek, nebo nejstarší muzeum umění v celých Státech! Kdo chce mít extra svatbu, nechá se oddat ve speciálním svatebním pavilónku.
Když milenci lodičkují na jezírcích, což je tady běžná zábava, tak jich jsou mraky. A já se ptám: může být pro někoho romantické rande, když se na každém kroku sráží s jinými neohrabanými lodičkáři? Já bych měla hrůzu z toho, že mě někdo překlopí, a erotické napětí bude v čudu. V NY to může být naopak- i k erotice patří veřejnost a pořádný adrenalin.
Roční návštěvnost Central parku jsem si přepočítala na jeden den, a dostala se na sumu 68 000 lidí za den. Tolik jsem jich tam určitě nestihla potkat. Budiž to důkazem toho, jak důmyslná zákoutí jsou tady vytvořena, aby se na nich všichni rozptýlili.
Ve světě bychom jistě našli i větší městské parky, ale málokterý předčí Central park svou vyhlášeností. V samotném NY je ještě rozlehlejší park, a to v Queensu, ovšem ten není tak navštěvovaný. Jak si zkrátka jednou vytvoříte vlastní image, můžou se jít ostatní zahrabat…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Baruschka | E-mail | Web | 6. listopadu 2015 v 10:46 | Reagovat

Jo jo, do tohoto parku bych se jednou chtěla podívat :-) Znám ho jen z filmů a seriálů :-) Ale jinak mě Amerika vlastně vůbec neláká :-) Tedy, teď už ne, divoký západ, ten mě lákal :-)
Děkuji za další zprostředkovaný zážitek :-)

2 andromaus | Web | 6. listopadu 2015 v 18:19 | Reagovat

Jo tak americké národní parky, to je něco.

3 jesenickamarishka | Web | 6. listopadu 2015 v 23:16 | Reagovat

[1]: vidět jen Central park, a ne zbytek NY- je hřích! je to jen jedna z miliónu atrakcí, ale neočekávej od něho něco zázračného. je prostě jen hodně slavnej...

4 Kika | E-mail | Web | 8. listopadu 2015 v 18:39 | Reagovat

bože, Ty jsi to tak nááádherně popsala, že mám pocit, že tam sedím a koukám na všechny ty podívné "ňůjorčany"!

5 jesenickamarishka | Web | 8. listopadu 2015 v 23:14 | Reagovat

[4]: já je líčím jako podivné, ale trochu přeháním... taky by se ti tam líbilo!

6 Vanda | 25. listopadu 2015 v 6:05 | Reagovat

Mirko, vytecne ! Ja bych to tak krasne napsat neumela, a to na ten park cucim 40 hodin tydne ;-) moc pekne, pis pis, ja si zase brzo neco prectu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama