Prokrastinace sedmého dne

23. srpna 2015 v 19:03 | Maryška |  Nad čím přemýšlím
Minulou neděli jsem se ráno probudila a nikdo nebyl doma. To je báječné, nikdo po mně nic nechce, můžu si v klidu vyžehlit, umýt tu horu nádobí na kredenci, před obědem poklidit tchýni králíky, jak jsem slíbila, a odpoledne možná upeču buchtu... - to ještě uvidím. Nikdo mě nehoní, všechno si udělám hezky v klídečku.


Mňaučícímu kocourovi jsem nasypala granule, jinak by nedal pokoj, otrava, a ještě v pyžamu, bez vyčištěných zubů a bez snídaně, jsem usedla k počítači. Ne, že bych to tak dělala normálně, ale když jsem doma sama, tak proč ne? Počítači to nevadí, nemá čich ani zrak… neodsoudí mě ani za rozčepýřené vlasy. Odněkud se vyloupl ten nacvičený pocit zodpovědnosti, ten maminčin zvednutý prst:
"Nejdřív práce, potom zábava!"
Vždycky jsem měla nejasné podezření, že by to mělo být naopak. Jenže to víte, jak se vám ty rodičovské rady zažerou pod kůži, ne a ne je dostat ven…
Jenom si otevřu poštu, a pak hned půjdu na to nádobí. "Nemáte žádnou nepřečtenou zprávu", jukne na mě. No, no, však se z toho nezhroutím. Lidi přece nesedí u PC od božího nedělního rána. Vzpomenu si, že jsem včera na vycházce fotila. Přesypu fotky do komplu a opakovaně se kochám, jak se mi povedly. Pár jich rozešlu kamarádům. Takové chlubení amatérského fotografa, který si po dvou třech pochvalách myslí, že dýchá profesionálům na krk. Na jedné mám krásnou fialovou květinku, o které nevím, jak se jmenuje. Jednoduchá pomoc- otevřu si vševědoucího přítele, pana Googla. Zadávám "květena Jeseníků", vyjede milion nabídek. Nemůžu najít tu pravou, s fotkami, tu, co minule… samé blbosti, nebo blogy. Dokonce i ten můj! To je hrozné, říkám si, dneska snad píše každý, kdo má díru v zadku. Narážím na Koláčkovu galerii motýlů, můj oblíbený zdroj. Musím zjistit, jak se jmenoval ten oranžový motýlek… kde jsem ho jenom měla vyfoceného?
U toho si vzpomenu, že jedu v září s vrbenskými turisty na zájezd do Bílých Karpat. No jasně, mrknu se, jak to tam vypadá! Vyjede mi krásná příroda a lákavé klipy na youtube. Však nespěchám, podívám se třeba na tenhle- netrvá ani čtyři minuty. Jo, tam teda chci jet, kochám se. Ve frontě už se tlačí další a další klipy. To bych tady taky mohla sedět do večera, že ano, nebudu to přehánět. Pustím si nanejvýš jeden. Podívám se na začátek, a pak uklidím tu koupelnu, jak jsem si včera předsevzala. Jenže jsem si prohlížela českou část Bílých Karpat, a my jedeme do té slovenské. V tom nemůže být velký rozdíl, říkám si, ale pro jistotu kouknu, jestli to tam náhodou nemají bratia Slováci lepšie. Před tím ještě mrknu do mailu, náčelník před týdnem rozesílal itinerář túr. Jejda, to jsou srandovní názvy! - pod Okršliskem, nebo Chotúč! Nebo - ta je taky dobrá- Nedašová lhota. To bude podle slovenského vzoru daš nebo nedaš? Vracím se znovu do googlu. Chci si najít o Bielych Karpatách nějaké údaje. Pak si vzpomenu: nikdy si přece dopředu údaje nezjišťuješ, tak proč dnes? Ále, co bych neudělala výjimku? Však mám čas. Čtu si údaje z Wikipedie a jakéhosi blogu. Neměla bych vyžehlit to prádlo? Bleskne mi hlavou, ale zbytečnou myšlenku rychle zaháním. Tak krásný časosběrný klip, co jsem právě našla! Dobře, ještě ten, a půjdu něco dělat.
Další dokument ovšem vypadá taky luxusně- je o lese a trvá 45 minut. To je docela dost, celý asi nevydržím, ale kousek můžu… to byla nádhera! Divočáci vyrýpávající žaludy mi připomněli, že mám hlad. Podívám se na hodinky- půl dvanácté! Páni, to jsem celé dopoledne proseděla u kompu? Na chvíli si to stopnu a nasnídám se. Vychystávat nic nebudu, stačí křupky s jogurtem. Na kredenci je stejně bordel jako v tanku. Proč to po sobě neuklízejí? To se zase čeká, až to uklidím já! Ale já vás kašlu, nic neuklidím!
Nasypu si křupky do misky a odnáším je k počítači. Kdyby mě viděly děti! Věčně jim nadávám, že se u počítače nejí. Taky můžu někdy zabarabovat, ne? Na rozdíl od nich umím jíst a nepadá mi to všude možně. Výčitky svědomí mám malé, až žádné. Po čtyřiceti pěti minutách v lese se nabízí další lákadlo: štvero ročných období v Bielych Karpatách … len 50 minút. To je taky dost, ale mohla bych si pustit jen podzim. Ne, podzim ne, na podzim to uvidím na vlastní oči. Pustím si zimu. Vtom mi zazvonil mobil. Lekla jsem se a křupky vysypala na klávesnici. Máti se zajímala, co dělám.
"Žehlím", zalhala jsem (lhát se nemá). Abych nemusela přerušovat užitečnou práci pro domácnost, naznala máti, že zavolá k večeru. Vrátila jsem se k jogurtu na klávesnici a k Bielym Karpatám. Vedle nabídek z přírody se vynořil klip mé oblíbené skupiny. Jé, to už jsem dlouho neslyšela! Hlasitost osolím a řvu na celý barák. Nikdo mi nemůže nadávat, pro jistotu ještě zavřu okna. Jeden klip je málo, dám další… a pak ještě pár- to je bezva, když si můžu zabékat, klidně i falešně, a nikdo mi do toho nekecá!
Po pěveckém výkonu mi došlo, že jsem od rána nic nepila. Uvařila jsem si čaj. Mám spíš hlad na oběd, no, vezmu si tu bonboniéru z narozenin. A víte co? Nemusím snad pořád dělat kuchařku, uvařte si sami!
Málem bych zapomněla na ten dokument! Znovu ho hledám, u toho se cpu Tatianou. Taky Slovenka. Šikovně se mi podařilo drbnout do hrnku a polít celý stůl čajem. "Do pr…!" zakleju a rychle odstraňuju mobily a klávesnici. Mlhavě si uvědomuju, jak brblu, když si děti nosí do pokojů hory nádobí. Nebudu si kazit náladu. Stůl utřu a civím na další blbosti. Mám snad taky právo na svůj soukromý život…
Konečně přišel první mail - od kamarádky. Píše mi, že do práce vstává v pět hodin, a takových debilních východů slunce, nad kterýma já se neustále rozplývám, vidí každý den. Chápu ji, když máte farmu a dobytek, nemusíte být z mých fotek zrovna odvaření… ježíšmarjá dobytek!! Králíci! Čtyři odpoledne, já se tady válím a venku 30 stupňů! Jestli nějaký králík chcípne žízní, tak to nerozchodím. Honem oblíct, vyčistit zuby a davaj na kolo. To by mě ta prokrastinace přišla pěkně draho!!!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Baruschka | E-mail | Web | 23. srpna 2015 v 19:33 | Reagovat

Jééé, tohle znám :-)
Zrovna dneska mám den bez dětí. Maličkou má sestra ve stanu, pubertální synek pomáhá u kamarádky a pubertální dcerka se vracela až v půl šesté. A můj drahý spal před noční. Hmmm, vzbudila jsem se sice už v devět, ale nechtělo se mi vstávat. A v jedenáct jsem si řekla, že ještě chvilku. Vstávala jsem s mým přítelem v půl druhé. A on je takové zlato, že v půl třetí už byl na stole oběd :-) A já mám dnes počítačové odpoledne, co se zas protáhne do půlnoci :-)
Panečku, měla bych říct dcerce, aby si udělala večeři, že? :-)

2 stuprum | Web | 23. srpna 2015 v 20:32 | Reagovat

Ti divočáci mě zajímají, snad je dohledám. :)

3 Robert | E-mail | 28. srpna 2015 v 0:45 | Reagovat

Zabarabovat jsem slyšel poprvé v životě. Myslel jsem, že je to překlep. Ale Google tvrdí, že to slovo opravdu existuje :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama