Americký záchod, veverky a hvězdy

26. srpna 2015 v 21:39 | Maryška |  Výlety
Nikdy jsem nepochopila v americkém filmu, jak jeden gangster noří druhému hlavu do záchodu, a on se v něm topí. Nebo podhled kamery zevnitř záchodu, a to už úplně vypadá, že se jedná o jezero.

Český záchod má na dně malý otvor, a v něm trochu vody. Komu někdy spadl do záchodu mobil, ví, jak je ten otvor asi veliký. Určitě by se tam nevlezla lidská hlava. Americký záchod má stejný otvor, ale vody téměř po prkýnko. První, co mě napadlo při pohledu na něj, bylo, jak v noci, na druhé straně zeměkoule, a bez znalosti jazyka, seženu instalatéra.
"Co budeme dělat?" volala jsem na svého muže první den z koupelny, "máme úplně ucpaný záchod!"
Muž se zkušeně podíval a udělal to, co jsem se já bála. Spláchl. Voda se bleskurychle vcucla do otvoru a zmizela. Hned nato začala přitékat nová, a ta naplnila celou mísu znovu po okraj. Takové to tady máte! Potřebujete vidět své plovoucí výkaly! Asi ze zdravotních důvodů. No, jiný světadíl, jiný mrav, řekla jsem si, a spláchla taky.
O NY jsem si některé věci prostudovala až po příjezdu domů. Takový zvyk. Dozvěděla jsem se, že ňujorčan je vlastně druh šetřivý, ve srovnání s jinými obyvateli velkých měst. Např. elektrické energie spotřebuje polovinu z toho, co třeba občan San Franciska. V životě jsem neviděla nic rozsvícenějšího, než newyorské ulice! Když jsme se na ně dívali z Empire State Building, byla jsem jistá, že tohle město je vidět z měsíce. Těch reklam, nasvícených vršků mrakodrapů, rozzářených výloh a obchodů, zavírajících i ve všední den v jedenáct v noci. V životě jsem se necítila tak osvícená. Tady musí být osvícený i blbec.
V mém městě budeme asi dost pozadu. Astronomové si totiž prosadili, že kostelíček, stojící na vršku naší sopky, musí být mezi půlnocí a pátou ranní zhasnut. Ptáčkové a rostlinky zkrátka potřebují v noci spát, a astronomové si musí prohlížet oblohu! A taky hmyzové nemusí lítat kolem žárovek jako blázni. Že bych v NY viděla hvězdy na obloze, i když jsem stála na té největší rozhledně svého života, si nevzpomínám. Zato mě fascinoval ten mumraj pode mnou, ty milióny wattů rozsvíceného Manhattanu.
Jenže pak mě napadlo: jak k tomu přijde taková veverka v Central parku? Schválně jsem si ji nafotila zblízka, jde to dobře, jsou dost krotké, abych se přesvědčila, jestli snad nemá nějakou newyorskou anomálii, třeba kožešinový kšilt na čele. No, nenašla jsem, ale… může to být otázka pár let. Zvířátka jsou strašně přizpůsobivá. Umíte si představit ten odolný organismus, který je lesním zvířetem, a přitom bydlí uprostřed osmimiliónového "města, které nikdy nespí"? Možná je pro veverky Central park doživotním vyhnanstvím. Kdo v lese zlobil, musí do NY- v noci spát při světle a kraválu, a za trest žádné hvězdy!
Turisté, s největší pravděpodobností, po takových hvězdách netouží. New York má totiž své vlastní. Na zemi. Já například viděla hned dvě naráz: Jona Bon Joviho a herce Raye Liottu. Oba v jedné restauraci, a v jedné chvíli. Jak se to tak mohlo přihodit, nevím. Bon Jovi ve svých 53 letech vypadá docela jako fešák, a Liotta v šedesáti- skoro ještě líp! A to byly jediné hvězdy, které jsem v NY viděla. Kromě těch veverek v Central parku.
Ale abych se vrátila k té maminčině svíčkové- čili k šetřivému ňujórčanovi. Využívá prý hojně městskou hromadou dopravu, tudíž méně používá auta, a tak šetří milióny litrů benzínu- tím se NY řadí k jednomu z energeticky nejefektivnějších měst. Potěš klobás! Ten nepřetržitý provoz, to že je menší množství aut? Nejvíc autobusů a taxíků na zemní plyn je sice pěkný ukazatel, ale já před nimi nestačila uskakovat. Kolik aut tedy jezdí v tom nešetrném San Franciscu?
Dobrá, já jim to uznám. Více než deset tisíc obyvatel na kilometr čtverečný je fakt drsná hustota osídlení. To nemají ani Japonci. Kdyby chtěl každý z těch deseti tisíc jezdit autem, musela by auta lítat. Jako v Matrixu. Ano, uznávám, že se snažíte. On ten ostrov taky není nafukovací, že? Příště si ovšem vezmu na paškál vaše odpadky, a tady to, milí šetřílkové, neokecáte…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Baruschka | E-mail | Web | 29. srpna 2015 v 21:22 | Reagovat

To je krásný článek :-)
A já se zas dozvěděla něco nového. Díky :-)

2 Tessa Error | E-mail | Web | 1. září 2015 v 21:13 | Reagovat

Bon Jovi? Naživo? Tak teraz žiarlim. Ja som bola zatiaľ iba v Londýne a tam je to (ako inak) úplne iné, než v USA. Ale aj tam mám namierené ;) Takže ďakujem, aspoň viem ako to tam chodí :)

Bon Jovi... Stále žiarlim :D

3 jesenickamarishka | Web | 2. září 2015 v 18:40 | Reagovat

[2]: zbytečně žiarliš, Tesso,vidět naživo kohokoliv slavného, který nemá tušení o tom, kdo ty seš, ani ho to nezajímá, je k ničemu. možná by se s tebou vyfotil, kdybys ho požádala, s kýmsi se tam fotil, ale nač by ti to bylo? je něco pomíjivějšího, než tvoje fotka s někým, komu seš ukradená?
nevzala jsem ti příliš ideály?

4 Tessa Error | E-mail | Web | 6. září 2015 v 0:05 | Reagovat

[3]: Ale predsa len to je taký pocit... že si ho videla naživo XD veď vieš :D Ale napríklad ja nechápem, keď chce niekto s niekym slávnym len foto a inak... nič. Nič sa neopýta, ledva pozdraví, urobí selfie a potom sa na fb chváli, že stretol niekoho slávneho. Viem, že niekedy sa pokecať nedá, ale ak je tá možnosť...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama