Když umře pes

30. května 2015 v 21:48 | Maryška |  Pocty
Umřel nám pes. Chodský pes, přesněji řečeno fenka - naše Šeila.

Vrátíte se nadšení z dovolené a nikdo vás nevítá. Hledáme ji a najdeme bezvládně ležet. Najednou všechny dojmy, kterými jste nabití, zmizí. Zapomenete na to, že jste byli kdesi v daleké zemi, letěli poprvé v životě, najednou je to pryč, a vy vnímáte jen to skoro bezvládné tělo tvora, který vás celý svůj desetiletý život bezmezně miloval. A který se svým vyzáblým nemocným tělíčkem čekal jen na to, až se mu vrátíte a rozloučíte se s ním.
Babička, která ho chodila krmit, vám líčí celá uplakaná, jak ani jednu noc hrůzou a lítostí nespala, protože si Šeilinka víc než týden nevzala nic na jídlo, ani na pití. Vy víte jistě, že musíte v neděli zbuntovat pohotovost na veterině, ač si za to berou ne 90 korun, jako u lidí, ale 350. Je vám to jedno. Najednou odložíte jiné plány a sáhnete hluboko do kapsy. Za žádnou cenu nechcete slyšet ta krutá lékařova slova: selhání ledvin. Najednou je všechno jinak.
Babičky už za sebou mají dlouhé životy, a tak většinou ví, jak se věci mají. Proto nás ta naše ihned po příjezdu začala uprošovat, ať zkrátíme Šeilinčino trápení a necháme ji utratit. Nejdřív se bráníte- hlavně proti pocitu, že by váš pes měl umřít. Když u lidí není eutanazie povolena, proč byste ji měli praktikovat u vašeho miláčka? Ale pak přijdete odpoledne z práce domů, a pes je ještě horší. Dáváte jí všechny léky, které veterinář naporučil, dokonce kanylou kapačku do žíly! A pes nic. Přijdete druhý den z práce, a ona leží na gauči v obýváku, na tom gauči, na kterém jsem jí nikdy předtím nechtěla dovolit ležet, protože byla venkovní pes. Položily ji tam děti, z lítosti, aby neležela na tvrdé podlaze. Ona chce zavrtět ocasem, jako vždy, když přijdu domů, ale její ocas udělá jen jakýsi malý pohyb, jen náznak toho, co by dříve způsobilo vítr, nebo shodilo něco ze stolku. A místo dýchání jen sípe. A vám už začíná docházet, jak moc jste to němé zvíře milovali. Děti v jednom kuse brečí, já v práci nemohla dělat. Nějak si neumíte představit ten den, kdy přijdete z práce, a nikdo vás nepřivítá. Vidíte jen jakýsi prázdný prostor, díru, či hlubinu, něco amorfního, beztížného, kde není nic. Vůbec nic, ani barva, ani energie. Prostor bez vašeho psa. Nadáváte si za ty představy, ale myšlenky jsou neodbytné. A babička znovu volá. Jak je Šeilince? A vy musíte říct pravdu: je jí hůř. O kus hůř. Už skoro nemůže dýchat.
Tak se stalo, že jsme milou Šeilinku naložili do auta a odvezli k veterináři. Naposled. Když nás tam všechny ubrečené viděl, položil jen jednu otázku. Ne všichni na ni uměli kývnout. Jakmile vytáhl dvě lahvičky s injekční stříkačkou, děti se rozutekly, jen jsem viděla, jak svému tatínkovi strčily do kapsy klíče od auta a byly pryč. Šly pěšky domů. Každý sám.
V duchu jsem Šeilinku prosila za odpuštění. Třeba si nalhávám, že jsem její utrpení zkrátila. Možná jsem chtěla zkrátit svoje a dětí utrpení. Když to zvíře neumí mluvit, jak můžu vědět, co chtělo? Třeba chtěla umřít s námi doma, i když v krutých bolestech, ale doma. Co já vím, jak chce umřít pes? Hraju si na to, jak neuznávám eutanázii, a co dělám? Brečím kvůli ní, a asi i kvůli sobě. Tak se mi chce o ní psát, a přitom v jednom kuse utírám mokrou klávesnici. Najednou stoprocentně vím, jak mi zůstane v srdci, jaká byla skvělá, jak jsem jí nikdy nemohla opětovat to bezmezné, hluboké psí přátelství, jakým ona překypovala. Jak na mě nikdy nebyla naštvaná, a já na ni kolikrát jo, třeba když sousedovi zakousla kotě.
Existuje na světě přátelštější zvíře, než je pes? Nikdy si nic nebrala osobně. Když jsem jí za něco peskovala, jen nahodila zkroušený výraz a moudře někam zalezla. Počkala, až mě zlost přejde, a pak se ke mně nenápadně přitulila a olízala mi ruku. Nikdy se na mě nezlobila, nikdy!
V životě nikoho nepokousala. Jakmile jsme dovolili cizímu člověku vejít za bránu, stal se i jejím přítelem. Kromě cizích zvířat. Ježci měli smůlu. Ti, co si to neřekli, a vydali se v noci přes naši zahradu, neskončili dobře. Rozcupovala je, až z nich lezly střeva. Byli to zkrátka vetřelci.
Viděla jsem na vlastní oči, jak smotaného ježka chytla do tlamy, i s těmi jeho bodlinami, a vyhodila do vzduchu. On se rozmotal, a pak už se nestihl zabalit. U toho tak nějak jinak štěkala. Ježek měl štěstí, když mě to její divné štěkání v noci vzbudilo, vstala jsem, vzala v kůlně lopatu, a ježka stihla odnést na sousedovu zahradu. Ještě jsem mu dala výchovné ponaučení, ať vyřídí svým kamarádům, aby přes naši zahradu už nelozili. Zřejmě si to neřekli. Kolikrát jsem já, nebo můj muž, museli lopatovat. Ještě druhý den jsme Šeile pomáhali ze zakrvácených dásní vyndávat ježčí bodliny. Jak jsem jí za to nadávala! Chudince malé, vždyť to jsou pudy lovce, šelmy psovité, masožravce, ochránce lidského obydlí, našeho obydlí, a já, omezený a zhýčkaný a pohodlný člověk to nechápala. Kolik věcí se můžete naučit od psa? To vám dojde, až ho nemáte. Bože, Šeilinko, až já budu tak dokonalá, jako ty, vezmou mě za tebou do psího nebe? Jenže já tvé dokonalosti nikdy nedosáhnu, to je nad slunce jasnější, protože jsem jen obyčejný a prachsprostý člověk.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Pražský poděs | E-mail | Web | 31. května 2015 v 0:33 | Reagovat

Pes je jídlo, ne kamarád!

2 Zita | Web | 31. května 2015 v 8:05 | Reagovat

Je mi to líto, už jsem taky několikrát zažila, jaké to je, když odejde milovaný pejsek.

3 Zita | Web | 31. května 2015 v 8:08 | Reagovat

[1]: Tohle myslíte vážně? Jestli ano, pak se nedivím, že zrovna  vy nemáte žádného psího přítele, že jste nikdy nic tak krásného neprožila. Chci věřit, že se tady na blogu jen děláte zajímavou... :-(

4 Pražský poděs | E-mail | Web | 1. června 2015 v 18:29 | Reagovat

[3]: To je dobrý, já se kamarádim s lidma.

5 Jsem čínan a žeru psi | 5. července 2017 v 22:00 | Reagovat

Hej pošli mi ho tyvole já si ho dám

6 Čínan 2 | 5. července 2017 v 22:01 | Reagovat

[5]: hej čekej na mě já ti s ním pomůžu

7 Jsem čínan a žeru psi | 5. července 2017 v 22:02 | Reagovat

[6]: Dobře jdeme

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama