Luky Nádherný 2

23. února 2015 v 17:51 | Maryška |  Něco navíc...
Vtom se vrátil Luky z kuřácké a zavelel:
"Pote děcka, deme kurva hrát, ať to tady máme do prdele za sebou!"
Nikdo se nad jeho slovy nepozastavil. Výraz děcka byl příznačný. Druhý i třetí muzikant byli mladí kluci, co nemohli mít víc, než dvacet pět.


Karel s Inkou si přisedli k Dáši. Muzikanti spustili Karlovi na přání Zeď od Pink Floydů. Inka se začala významně vlnit.
"Byli dobří, že, ti Floydi? I po těch letech se to dá poslouchat. A Lukyš to zpívá bezvadně," zašveholila s potěšením. Aby svým slovům dodala na důrazu, postavila se k oponě, aby na ní tančící neviděli, ale Lukyš ano. Jak se na ni chvilkama podíval, sevřela směrem k němu pěsti a celá se zatřepala. Mělo to značit, jak moc mu fandí.
Dáša se nahnula ke Karlovi:
"Myslíš, že je přirozené tohle dělat po třicetiletém vztahu s muzikantem?"
"Proč ne?" odvětil rychle Karel, "má ho ráda!"
Dáša naznala, že si nebude vytvářet domněnky, co tím chtěl Karel říct, a dál už mlčela. Ještě před koncem série si Inka přišla za nimi sednout ke stolu a oznámila:
"Lukynek měl před pul rokem slabu mozkovu mrtvičku, ale nerad o tym mluvi. Doktoři mu uplně zakazali pit panaky. Je to pro něho hrozne!"
U toho udělala takový zkroušený obličej. Že Lukynka, při jeho způsobu života, klepne pepka až v šedesáti letech, považovala Dáša za hodně slušný výkon.
"A kouřit může?" zajímalo ji.
"Nemože, ale co s nim mam robit, že? Tež se teho nemožu zbavit."
Série skončila a muzikanti se vrátili ke stolu.
"Představte si, že já tady hážu perly sviním, a jeden kokot mi klidně řekne, ať tam zahraju něco pořádnýho, třeba Kabáty! Je tohle možné? To se snad může stát jenom tady, kurva! A to sem si říkal: seš v rodném městě, bude to tu v pohodě!"
Inka ho okamžitě podpořila:
"Maš pravdu, Luky, tady je to fakt od začatku hrozne, už ti pořadatele, jak nas furt buzeruju. To se nam nikde nestava," otočila se znovu na Karla s Dášou, jakoby do toho byli snad nějak zaangažovaní. Dáša opět nahodila bezradný obličej. Karel Inčině slovům přestal věnovat pozornost a nadšeně si prohlížel Lukynkův tablet, kterým na dálku reguloval zvuk kapely. Ostatní muzikanti si hleděli svého a každý byl myšlenkami jinde.
Luky už se ani neobtěžoval chodit s cigaretou ven. Zapálil si rovnou u stolu. Ostatní, ač nekuřáci, Lukův počin zaznamenali, ovšem nijak nekomentovali. Zpěvačka se schoulila do náruče krásného mladíka a zavřela oči, druhý muzikant si vytáhl mobil a nepřítomně v něm něco hledal, třetí s kýmsi nervózně telefonoval. Inka, aby vyjádřila, jak moc s Lukym soucítí, začala mu prsty pročesávat zbytky jeho šedivých vlasů a utěšovat ho:
"No tak už se nerozčiluj, viš, že nemožeš!"
Luky naráz vypadal jako malé tříleté dítě, kterého konejší maminka. Kdyby mohl, tak začne vrnět.
"Kabáty! Já se tady snažím, hraju kurva Floydy, a prej něco pořádnýho!"
Karel měl potřebu Lukyho též podpořit:
"Nic si z toho nedělej, Luky, rejpalové se najdou všude. Hraje vám to bezvadně, fakt, moc se mi to líbí! A ten tablet, to je perfektní věc, to už nepotřebuješ zvukaře, že?"
"Díky Karle," vzdychl Luky, už tak trochu v rauši z Inčina vískání.
"Chtěl bych tě pozvat na víno, nebo co piješ," navrhl Karel.
"Já už dneska nepiju, čoveče, doktor mi zakázal panáky. Před půl rokem jsem měl malou mrtvičku, věděli ste to o mně?"
Karel hledal slova, jaká by se tu hodila.
"Jenom pivo može," byla rychlejší Inka.
Karel odešel pro pivo. V tom přišla pořadatelka, která pravděpodobně ucítila kouř, a slušně, i když důrazně pronesla:
"Pane Nádherný, přece dobře víte, že je v zákulisí přísný zákaz kouření. Taky jsem vás chtěla poprosit, zda byste tuhle přestávku nemohli trochu zkrátit. Po další sérii budeme losovat tombolu, a to zase budete mít přestávku delší."
Luky se významně podíval na Dášu, aby bylo jasné, že jeho předcházející slova o buzeraci byla oprávněná, a směrem k pořadatelce pronesl:
"No jó, no, co nám zbývá…" típl cigaretu mezi prsty a potichu utrousil:
"Sem to říkal, blbka!"
Inka honem přispěchala:
"Klid, Luky, to bude dobry. Nejak už to dohrajeme."
A postavila se na své oblíbené místo k oponě, aby na svého muže měla ten nejlepší výhled. Kdyby mohla, stoupla by si k těm jeho počítačům, aparátům a aparátečkům a točila by všemi těmi páčičkami a knoflíčky a tabletky. Za třicet let už se to mohla naučit.
Zpěvačka se probrala z kómatu a prohlásila:
"Já nevím, proč jim ty blbé Kabáty nezahrajeme, však je umíme."
Druhý muzikant se k ní unaveně přidal:
"No jasně, dejme jim dvě skladby, mně je jedno, co zpívám, třeba Kabáty. Když to chcou, ať to mají!"
Odešli na jeviště. Tam Luky zjistil, že chybí třetí muzikant. Vletěl za oponu a zařval:
"Kurva Ladine, hraje se vole!"
Ladin konečně odložil nervózně telefon a zabrblal:
"No šak už du, do háje, tady jeden nemá klid…"
Krásný mladík za celou dobu nepromluvil ani slovo. Když jeho milá odešla zpívat, automaticky hrábl po svém velechytrém mobilu a zcela se do něj zanořil.
Dáša s Karlem se zvedli. Mladíka pozdravili, ale jejich pozdrav zanikl v burácející muzice. Při odchodu ze zákulisí ještě slyšeli, jak Luky rozdováděnému publiku hlásí do mikrofonu:
"Protože jste výborné publikum, a je tady báječná atmosféra, zahrajeme opět na přání, a to oblíbené Kabáty!" následoval bouřivý aplaus rozjuchaných tanečníků. Jen pod pódiem, trochu vlevo a blíže k Lukymu, stál opilý pán, zpocený, bez kravaty, bez saka, s košilí lezoucí z gatí a řval:
"Zahraj tam konečně něco pořádnýho, vole!"
Byl to onen spolužák o dva roky níž.
Když Karel pomáhal Dáši v šatně do kabátu, řekla mu:
"Víš, na co mám chuť?"
"To teda nevím."
"Hned zítra si pustím celou Zeď od Pink Floydů."
"Hmm," zamyslel se Karel, "a nebyli by lepší Kabáti?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama