Co nového u Nataši 2

16. února 2015 v 22:42 | Maryška |  U soudu
Tentokrát vzal Rosťa svůj postoj rodiče a partnera zgruntu. Říkal si:
"Jednou ji to běhání přece musí přejít!"
Když přišly sociální dávky, šel společně s Natašou na poštu, a penízky si přebrali spolu. Zaplatili byt, děckám věci do školy, pleny pro nejmenší, zajeli do nedalekého Kuplandu pro potraviny. Mnoho jim nezbylo, ale s tou zbylou hromádkou hospodařil Rosťa. Nataša statečně předstírala, že jí to nevadí.

Viděla na dětech, jak se hezky rozvíjí, jak jsou spokojené, jak přestaly kašlat z ostravského vzduchu, ale na ni venkov neměl ten příznivý vliv. Pořád stála u okna a toužebně hleděla do dálky. Jako když zavřete tygra do klece.
Rosťa to nemohl přehlídnout, dokonce se jí několikrát přímo zeptal:
"Nechceš ty náhodou zdrhnout?"
A ona mu vždy odpověděla stejně:
"Kam bych zdrhala, vždyť všechno mám."
Tak se falešně utvrzoval v tom, že se s ním rozhodla znovu žít. Začal se věnovat i větším dětem. Ne tak, jako v minulosti - když něco provedly, zpráskal je. Najednou šel s nimi na ryby, nebo si s nejstarším Toníkem a jeho kamarády před barákem ťukl fotbálek. Malý Rostík si u toho hrál na pískovišti, nejmladší Nikolásek spal v kočárku. Hezká idylka. Toník mu jednoho dne dokonce řekl:
"Tato, ty už nás ani nebiješ, co je s tebou?"
Z nějakých záhadných důvodů Nataša nechtěla, aby se prokázalo pravé otcovství k malému Rostíkovi. To byla další věc, nad kterou starý Rosťa zavíral oči. Třikrát podal návrh na popření otcovství, ale ani jednou se nic nedělo. Nataša dost úspěšně topila všechny papíry od soudu. Takže netušil, že poprvé měl zaplatit nějaký poplatek, nezaplatil, řízení se zastavilo. Podruhé měl předložit nějaké dokumenty, nepředložil. Potřetí mu Nataša utekla neznámo kam, nebylo komu doručovat, řízení se přerušilo. Byla v tom zkrátka zručná.
Aby se všichni obživili, našel si Rosťa malou brigádu. Semotamo chodil pomáhat na statek jednomu farmáři, aby si za to donesl domů tu vajíčka, tu pytel brambor. To byla přesně ta chvíle, na kterou Nataša čekala. Pomalounku polehounku začala vynášet drobný osobní majetek z Rosťovy domácnosti. Ne, že by něco vlastnila, ale přece jenom, pět dětí má spoustu oblečení a obutí. Rosťa jednou přišel dřív domů (přeloženo: dostal hlášení od souseda), přistihl ji s taškami a zeptal se:
"Ty zase zdrháš?"
A ona odpověděla:
"Ne, jenom s kamarádkou měníme děckám oblečení."
Tedy, po čtyřech útěcích mohl být Rosťa trochu prozíravější, ovšem nebyl. Všiml si i toho, že Nataša neustále esemeskuje. V jednom kuse telefonovala, a když přišel z práce domů, ztišila hlas, a hovor ukončila slovy:
"Už musím jít."
Jen ji mírně napomenul, že se jim za poslední měsíc zvýšily platby za telefon. Pak si oblíkl zástěru a začal vařit. Děti ho za to milovaly.
A jednoho dne se vrátil domů, a všichni byli pryč- Nataša, všechny její děti, i všechny ty igelitky. Na památku mu zanechala nevynesený koš s pokaděnými plenami. Rosťa si zachoval poslední zbytky rozumu a odhlásil jí paušál. Bylo mu jasné, že by se nedoplatil. Ne, že by Nataša byla tak zlá. Ona zkrátka jen neuvažovala dopředu. Ani dozadu.
Na facebooku zanechala Rosťovi vzkaz, aby si zatím pro malého Rostíčka nejezdil, než si upraví bydlení. Věděla, že Rosťa by pro něho udělal cokoliv, např. ji "naprášil" na sociálku. A to nemohla potřebovat. Porůznu totiž přespávala někde v Ostravě. Neutekla bez peněz, ale s celou výplatou sociálních dávek a mateřské. Nemluvím o žádné horentní sumě, jednalo se asi o deset tisíc. Z toho si během 14 dnů zaplatila kauci, sehnala byt, a taky musela nakupovat všechny ty potraviny a pleny. Aby přežila s pěti dětmi. Děti školou povinné musely začít navštěvovat novou školu, jinak by ji vážně naháněla sociálka. To všechno jí trvalo 14 dní. Klobouk dolů, Natašo, zas tak hrozná v utrácení peněz nemůžeš být, jak tě Rosťa všude líčí. A neschopná taky nemůžeš být. Kdo by to takhle briskně zvládl jako ty?
Když si tohle všechno Nataša zařídila, oznámila Rosťovi přes facebook novou adresu. Přešťastný si půjčil peníze a pro malého okamžitě zajel kamsi do Vítkovic, a nechal si ho u sebe celý týden. Zase s ním mohl chodit pyšně po obci a nechat si pouštět do uší ta lahodná slova:
"Teda pane Holube, jak vyto děláte…!?"

Když vezmete v potaz, že popisuju konání skutečných bytostí z masa a kostí, musíte uznat, že nudit se na světě může jen hlupák.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama