Co nového u Nataši?

15. února 2015 v 20:43 | Maryška |  U soudu
Dnes se znovu vrátím ke své oblíbené Nataši Ptáčkové. Již v minulém díle jsem popsala, že s vynalézavostí neměla žádný problém, a že se už poněkolikáté vrátila k Rosťovi, do malé vísky, kde mu porodila své páté dítě.

Zdůrazňuji své, neboť Rosťa nebyl žádný hlupák, aby neuměl počítat. Jeho výpočty mu k Natašinu těhotenství neseděly, a tak zcela přirozeně odmítl otcovství uznat. Nataša porodila zdravého a krásného chlapečka Nikolase, ovšem mateřství ji viditelně neuspokojovalo. Byla jako toulavá kočka. Jakmile jí po porodu trochu otrnulo, pořád hleděla z okna a tvářila se nešťastně.
Rosťa během Natašiny čtyřměsíční nepřítomnosti tvrdil, že už od něj neuvidí ani korunu, a ti její haranti jakbysmet. Když se vrátila těhotná, na svá slova zapomněl, a pořídil ještě nenarozenému postýlku, výbavičku a hromady plen. Starším děckám koupil nové učebnice a pomůcky do školy, neboť ty původní si odvezly do ostravské školy, a tam je, z nějakého důvodu, zanechaly. Nataši zaplatil pro jistotu paušál na mobil, aby nestrádala. Doma zajistil samozřejmě facebook, kdyby se náhodou potřebovala s někým domluvit na kávu.
Co všechno jsou chlapi schopni udělat! Jak umí zavřít oči a dělat, že nevidí, nechápou. I Rosťa takového zaostalce uměl dělat, a to jen proto, aby měl u sebe svého milovaného malého Rostíka, u něhož ani nebyl zapsán v rodném listě, ale ke kterému cítil upřímnou, a snad i hlubokou lásku. A ještě ke všemu: Rostíček byl celý on. Když s ním šel po vesnici, lidi obdivně vzdychali:
"Je tohle možné, aby měl někdo dítě jako přes kopírák? Pane Holube, jak vy to děláte?"
Pro Rosťu to byla rajská hudba. I sem, do této romantické a zapadlé vísky, se totiž donesla Natašina ne úplně dobrá pověst. Hold svým dětem pořídila více tatínků, to dneska není nic divného. Rosťa neměl jiného syna, jen dceru z prvního vztahu, už dospělou. Prosadil si, aby měla jeho jméno, čili Rostislava. Rostislava před pár lety porodila syna, takže měl Rosťa vnuka. Snažil se i ji ovlivnit, aby v Rostislavech pokračovala, ale ona naznala, že se jí takové jméno zdá stupidní. Proto zvolila méně stupidní - Oliver. Oliver Holub. Co se zdá jednomu stupidní, může druhému připadat jako krásné. A naopak.
Vraťme se však k našim, tedy Natašiným pěti dětem. Matčin návrat do malebné vísky nesly s neskrývaným potěšením. Tedy hlavně ty větší. Nějak si na venkov zvykly - měly tu své kamarády a běhaly s nimi po venku. Na dědině se nikdo nepozastavuje nad tím, že děti běhají samy, nebo s kamarády, že jdou samy do obchodu, samy jedou v autobuse. Na dědině se všichni znají, tam platí nepsaný zákon, že si děti nemohou dělat, co chtějí. Soused klidně může cizí dítě napomenout, když se mu zdá, že páchá něco nehezkého. A zároveň ho poučí, jak to páchat správně. A ve finále o tom zpraví jeho rodiče.
Co vyhovovalo dětem, nevyhovovalo jejich mamince. Celé dědině na očích byla Nataša hodně nesvá. Na facebooku, aby Rosťa nevěděl, neustále naříkala, že se v takové díře nedá žít. Ani pořádnou diskotéku tu nemají. Dlužno říct, že Nataša nebyla žádná krasavice. Měla sotva třicet let, ale hádali byste jí o deset víc. Vážila maximálně 45 kilo. Vedle stotřicetikilového Rosti vypadala jako párátko do zubů. Přední zuby měla dosti řídké, a ty zbylé už černaly. Možná proto šišlala, a pro jistotu ještě ráčkovala. Vlasy si moc často nemyla. Nač taky, když jich má jen pár. Zuby si patrně nemyla nikdy. Když do toho započítáte její silné kouření, neměla moc svěží dech. Zajímavé ale bylo, že o chlapy neměla nikdy nouzi. S pěti dětma a jejím vzhledem - musela mít nějaké vnitřní kouzlo. Často jste mohli vidět tu její suchou postavičku, jak veze kočárek, kolem ní ještě pár dětí, v koutku úst vraženou cigaretu jak zkušený zedník, a svým chraplavým hlasem pobízí děti:
"Dělejte, sakra, nebo to nestihnem!"
Byla totiž mistrem v přemisťování. Dokázala během jednoho dne zajet složitě do Ostravy, poběhat si ji, odtud do Horní Suché, kde měla jakousi rodinu (tvrdila ona), a večer se vrátit zpátky do zapadákova. Nebo se na noc zdržela, děti frkla těm svým "příbuzným" a do rána řádila na diskotéce. Děti byly zvyklé přespávat u různých strejdů, ale ze všech nejraději měli Rosťu. Proto se stávalo, že je Nataša nechala všechny Rosťovi doma a na výlet jela sama. Záminky byly různé- pohřeb babičky, maminka na smrt nemocná, pohřeb babičky z otcovy strany… Rosťa byl v klidu. Malého Rostíka měl u sebe a ji nechal, ať se vyřádí.

(pokračování zítra)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama