Otcovství

19. ledna 2015 v 23:31 | Maryška |  U soudu
S otcovstvím to bývá složité. V jedné vesnici žily dva manželské páry, které se hodně kamarádily. Nazývejme první pár Jeřábovi, a druhý Sovovi. Jak se to někdy stává, přeskočila jiskra, a osoby se prohodily. Pan Jeřáb si nabrnknul paní Sovovou, a paní Jeřábová se zamilovala do pana Sovy.

Každý pár měl své děti, a ty prakticky odmala vyrůstaly spolu, takže se pro ně zas tolik nezměnilo. Jenom v ložnici spal s maminkou ponovu strejda, kterého dobře znaly. Tito noví rodičové zaujali zdánlivě rozumný postoj, že kolem toho nebudou dělat zbytečné ciráty, např. že by se rozváděli. Nechají děti v klidu dospět, ať je nemusejí tahat po opatrovnických soudech. Stejně to o nich celá vesnice ví. Děti to přijaly jako fakt, tak jaképak copak.
Jenže do rodiny paní Sovové a Jeřába se narodilo nové dítě. Esterce musel být zapsán do rodného listu jako otec pan Sova a příjmení získala Sovová, jak jinak. Pan Jeřáb nebyl nikterak ješitný, tak zůstalo na původní domluvě: nic se řešit nebude.
Obě rodiny se nadále hojně stýkaly, všechny narozeniny oslavovaly společně, grilovalo se tu u Sovo-Jeřábů, tu u Jeřábo-Sovů. Esterka o celé záležitosti perfektně věděla; jak se jí někde zeptali na tatínka, odpověděla otázkou:
"A máte na mysli mého opravdového tatínka - Jeřába, nebo toho papírového?"
Holka rostla jako z vody. Když měla něco kolem osmi let, začala jezdit na koních a šlo jí to velmi dobře. Dokonce měla jet na závody do Chorvatska. I rozhodl se její opravdový tatínek Jeřáb, že s ní vycestuje on. Jenže ouha! Právně nebyl jejím otcem, ani si ji nemohl zapsat do pasu. Chorvati měli tenkrát velmi přísné opatření, že dítě k nim nesmí přicestovat samo, bez zákonného zástupce, leda by mělo speciální formulář, a plno formalit k tomu. Byla to blbost, pak to zrušili, ale bylo s tím otravné vyřizování. Když se Esterka zranila, nemohl se na ni pan Jeřáb ani zeptat u doktora. Zkrátka, u aktivního děvčete, mnoha zájmů, se našlo několik důvodů, které přinutily pana Jeřába, aby jejich stav zlegalizoval.
Nejdříve se všichni rozvedli. Starší děti už byly dospělé, ty byly mimo hru. Paní Sovové byla nezletilá Esterka svěřena soudem do péče a pan Sova na ni dostal platit výživné, které samozřejmě neplatil. Proč taky? Tím si pan Jeřáb mohl vzít paní Sovovou za manželku, a ona přijala jeho jméno - Jeřábová. Protože měla Esterka už přes deset let, nešlo žádat o určení otcovství. Tak si zkrátka pan Jeřáb, jako už manžel matky, podal návrh soudu k adopci. Aby si mohl adoptovat své vlastní dítě. Soud postupoval standardním způsobem a začal shánět důkazy, jestli je pan Jeřáb dostatečně vhodnou osobou, a dokáže-li se o tak velkou slečnu starat. Esterka musela vyjádřit také svůj názor, zda má potencionálního, adoptivního tatínka dostatečně ráda. Dopadlo to dobře, soud vyhlásil nezrušitelné osvojení, papírový tatínek se stal strejdou a opravdový tatínek opravdovým tatínkem. Esterce bylo změněno příjmení na Jeřábová. Vše trvalo několik let.
Nutno podotknout, že pro Esterku soudní tahanice nebyly pražádnou zátěží, stejně se odmala představovala jako Jeřábová. Byla si jistá, že vše dopadne v její prospěch. Tak už to některé děti mají. Silně si něco přejí, a ono se to stane. Když se ještě jmenovala Sovová a jednalo se o nějakou oficialitu, tak se pro jistotu ptala:
"Chcete vědět, jak se jmenuju po správnu, nebo papírově?"
Myslím, že tohle je případ hezkého, ba přímo perfektně zvládnutého rozchodu. Všichni si zůstali rodinou a měli se rádi. Ale babička z minulých dílů by možná řekla:
"Bože děcka, s vama je furt praca!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 moj-maly-svet | Web | 20. ledna 2015 v 6:40 | Reagovat

Je to reálný příběh? Pokud ano, tak máš pravdu, perfektně zvládnutý rozchod. Jen mi nejde do hlavy, ze by se to opravdu mohlo v dnešní době stát. Takoví hodní lidé co na sebe ani nejeceli a nezavideli si a tak.... Hezké :)

2 jesenickamarishka | Web | 20. ledna 2015 v 21:01 | Reagovat

[1]: ano, je to reálný příběh. co se děje úplně za zavřenými dveřmi, to ví jen oni, ale navenek to vypadá takhle. je to důkaz, že se lidi mohou rozejít dobře. ovšem často se to stává mnohem, ale mnohem hůř. je to moje práce.

3 květák | 20. ledna 2015 v 21:34 | Reagovat

Atypická soudnička. Prima.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama