Okoun říční

22. ledna 2015 v 22:13 | Maryška |  U soudu
V jednom větším městě, ve velkém domě, žila rodina s vícerem dětí. Ty starší už byly dospělé, nebo skoro dospělé, a tento Zdeneček, o kterém budu psát, byl nejmladší. A zřejmě nejzanedbávanější. On to totiž nebyl úplně běžný dům, kde bydleli, byl to veřejný dům, zvaný lidově bordel.

Zdenečkovy starší sestry, patrně i maminka, se po večerech prodávaly, a pak o tom hojně diskutovaly. Zdeneček vyrůstal jako malé zvířátko. Do školy moc nechodil, a tak se stalo, že se v šesté třídě ocitl v diagnostickém ústavu. Tam, jak známo, je též škola a učitelé, a ti chtějí naučit takovéto děti pravidelnosti a režimu.
Zdenečkovi se v diagnosťáku docela líbilo, protože tam byly holky. Neustále jim zvedal sukýnky, hrabal do výstřihu, překvapoval je na záchodě. Holky v jednom kuse ječely a žalovaly paní učitelce. Ty mladší jeho bordelovému slovníku ještě nerozuměly, ty starší nad ním ohrnovaly nos, protože byl postavou hodně malý. Nebylo možné nechat ho ani minutu bez dozoru. Dokonce i paní učitelce uprostřed hodiny oznámil, že by rád viděl její "kozy", kdyby byla tak laskavá a ukázala mu je. V bordelech to jsou asi jasné příkazy, a navíc bývají plněny. V diagnostických ústavech jsou učitelé zvyklí na všelijaké deprivanty, takže se nehroutí.
Jednou měli přírodopis a probírali ryby. Zdeneček byl nepolíbený školními znalostmi, řekla bych jakýmikoliv znalostmi. V prostředí, kde odmalička žil, v životě žádné ryby neviděl. Překvapil ho i ten fakt, že žijí ve vodě. Paní učitelka s ním měla svatou trpělivost a velmi se mu věnovala. Na stránce učebnice bylo vykresleno několik nejznámějších ryb. Všichni už je uměli poznat, jen Zdeneček se nechytal. Paní učitelka k němu přistoupila a povídá:
"Zdenečku, jaká je tohle ryba?"
Zdeneček nic.
"Já ti napovím. Je to u nás jedna z nejčastějších ryb."
Marná snaha. Učitelka pokračovala v nápovědě:
"Začíná to na O…"
Zdeneček zvedl své dlouhé řasy a tupě se zadíval na učitelku. Ta naznala, že by se snad mohl začít rozpomínat, a ještě přitlačila:
"Oko…"
Ve Zdenečkových očích to jaksi zajiskřilo. Učitelka, povzbuzená, ještě přidala:
"Okou…"
A tady Zdeneček nezaváhal:
"Okouříš mi?!"

Je to tak, v čem vyrosteme, tím jsme navždy poznamenaní. Všichni odborníci kolem Zdenečka se shodli, že bordel není dobré místo pro malého kluka, a přemístili ho do klidného útulného domova. Tam by snad mohl mít konečně dosti času na to, aby se dozvěděl, že se peníze dají vydělat i jiným způsobem, a že se holkám nemusí za každou cenu dívat pod sukně. Jeho další osud mi není znám. Trochu ho podezřívám, že stále chodí potajmu na dívčí záchodky a potichu, aby vychovatelé neslyšeli, se ptá holek přes dveře:
"Okoun říční?"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama