Na návštěvě u babičky

7. ledna 2015 v 22:34 | Maryška |  U soudu
Dáša přijela k rodinnému domku na konci vesnice. Tahle návštěva byla její poslední ten den. Bylo 30. prosince, den před Silvestrem, napadl čerstvě sníh a pořádně přimrzlo. Tuhle rodinu ještě nezná, jsou čerstvě přistěhovaní.

Auto nechala na kraji cesty a dlouhou příjezdovou cestou se vydala k domu. Starší, hodně hubená paní, vyběhla na dvůr a zvědavě pozorovala, kdo to k nim jde. U schodů stáli dva mužové a kouřili.
"Dobrý den, jsem sociální pracovnice. U vás probíhají nějaká soudní řízení k dětem, tak jsem vás přišla navštívit."
"Ano, pojďte dál!" zvala paní ochotně. "Ale nemám uklizeno, to víte, je to zmatek. Přistěhovali jsme se teprve nedávno, věci máme ještě v krabicích." Byla to babička dětí.
Dáša vstoupila do domu. Na první dojem působil solidně a zorganizovaně. I když babička prezentovala, že má všude nepořádek, a v jednom kuse se omlouvala, na Dášu to jako nepořádek nepůsobilo. Obývák byl prostorný, propojený s kuchyní do hezkého otevřeného prostoru. V krbu bylo zatopeno a vydával onu příjemnou energii, jakou umí vydávat jen krb. Po celodenních návštěvách byla Dáša dost vyzmrzaná. V místnostech se pohybovaly dvě malé holčičky, Andrejka s Michalkou, kvůli kterým Dáša přijela.
Babička Dášu usadila na gauč a začala zmateně pobíhat, u toho nepřetržitě mluvila. Dáša ji chvíli nechala a pak jí vstoupila do řeči:
"Vy máte vnučky ve své péči, že? A proč soud stanovil nad vaší výchovou soudní dohled?"
Babička ani vteřinu nezaváhala: "No to ja nevim! On byl dohled nad holkama, už když byly u mamy, tak to asi zustalo."
Nešlo přeslechnout její ostravský dialekt.
"Počkejte, dohled přeci nezůstává. Dohled soud stanoví jen tehdy, když jsou k výchově nějaké opravdu vážné výhrady."
"K moji vychově nemohly byt žadne vyhrady! Ja se staram dobře, šak se možete sama přesvědčit! Šecko holky maji! Chcete vidět skřině? Nebo ledničku? A nedivejte se na ten binec, to je šecko v běhu, nemam štyry ruky, teprve to musim vybalit…"
"Počkejte," vstoupila jí Dáša znovu do řeči, "než vám soud svěřil vnučky do péče, musely k vám před tím chodit nějaké sociální pracovnice a zkoumat, jestli pro ně všechno máte, jestli jste schopná je vychovávat a tak! A když by to u vás dobré bylo, tak by přece žádný dohled soud nedal!"
To nebylo nic na babičku: "Tam u nas to neni jak tady u vas! Mi soudkyně řekla, že dyž chodi děcka k babičkam, tak se dohled něcha."
Dáša viděla, že se tady nepohnou, a pokračovala:
"A proč vlastně dohled u matky vznikl?"
Opět, bez náznaku přemýšlení, babička vystřelila: "Bo u mamy to měly hrozne! To bych vam něpřala vidět, strašne! Vubec se o ně nestarala! Ja sem ji řikala: Jarušo, dej těm děckum aspoň najest, bo ti je sebere socialka! A ona nic. Furt chtěla něgde zguňat, nebo vyspavala. Aj s tym svojim chlapem, dyť to je nefachčenko- od pohledu, mohla bych vam o něm vypravět romany!"
"K věci, prosím", vrátila ji Dáša.
"Šak to je k věci, Michalku mam u sebe od štyrech měsicu! A za to muže ten jeji chlap!"
Dáša se nadechla, že položí další otázku, ovšem babička byla rychlejší: "Jo, už vim proč mam furt ten dohled. Protože na mě seděla ta socialni z Ostravy, ta Novačkova. Ja sem jim tam řikala, aji na sudě, aji na tom jejich uřadě, že ju nechcu, ať mi daju inu, ale nědali… něvim proč."
"Vy si myslíte, že proti vám byla sociální pracovnice zaujatá?"
"Nejenom socialni, aji soudkyňa!" trvala si na svém babička.
"Paní Nosková, nemyslíte si náhodou, že je proti vám svět spiknut?"
"Tyhle proti mně sú spiknute, šak vam to řikam!"
"Mám před sebou předvolání k soudu a píše se v něm, že se bude projednávat návrh, aby šly holky do Klokánku, nebo do dětského domova. Neříkejte mi, že si na vás někdo může vymyslet takové příšernosti, aby šly holky pryč z rodiny do nějakého zařízení! Vždyť to se dělá jen v těch nejkrajnějších případech!"
"Vidite?! Tady to sama vidite, co všecko je možne! Všici se proti mně spiknuli! Aji soud. To vi každy, že se v Ostravě všici znaju a domluvili se na mě! Vy stě tam u sudu nebyla, tož stě to něviděla, ale ja su tak rada, že sme se přestěhovali sem, a že mame vas, vy vypadatě taka přijemna…! Vitě co si na mě ta baba, teda ta Novačkova, vymyslela? Prý je Michalka zaostala, pry pozadu ve vyvinu! Šak ja to vim, že je pozadu, to sem mamě řikala už od narozeni, aby s ňu mluvila, hrala si s ňu, že hra rozviji, ale ona ni, kašlala na ňu! A ta čarodejnica Novačkova, pry za to možu ja!"
V průběhu hovoru si Michalka, bez jakéhokoli ostychu, sama vlezla Dáši na klín a tichým hlasem, možná, aby babička neslyšela, jí řekla: "Máš bonbónek?"
Babička Michalku napomenula ještě hlasitějším tónem, než jakým mluvila s Dášou. Prudce se k ní nahnula, a malá si instinktivně zakryla obličej rukama, jak to dělají děti, očekávající ránu.
"Řekni tady pani, co ti kupila mama!" Michalka se způsobně postavila a naučeným tónem odříkala:
"Maminka Anička mi koupila jenom jedny bonbónky a jedno lízátko, a maminka Johanka mi kupuje šecko, i oblečení a botičky, že?" obrátila se na babičku Johanku. Ta ji pochválila, jak hezky to odříkala, otočila se k Dáši a řekla: "Vidite, že mluvim pravdu?"
"Holčičky vám říkají mami?" zajímalo Dášu. Babičce zvlhnul zrak: "Michalku mam od štyrech měsicu, Andrejku od roka a pul. Ja jim řikam, že maju eště jednu maminku- Aničku. Ale ta je hrozna, pani socialni, to sem vam eště neřekla, co udělala, když sme bydleli ve Frydlantu…"
Michalka využila toho, že jí konečně někdo věnuje pozornost a co nejzpůsobněji pronesla:
"Maminko, mohla bych si půjčit tablet?"
"Ne," odsekla babička, "rozbila bys ho!"
"Michalka už umí s tabletem?" zajímalo Dášu, "to je šikovná, v pěti letech."
"Něma pět, ma sedum, říkala sem vam, že je postižena."
Michalka se ovšem nenechala odbýt a trvala na své prosbě. Babička nereagovala, věnovala se popisu svých problémů. Dáši se Michalky zželelo, a aby situaci trochu odlehčila, navrhla babičce:
"Co kdybyste Michalce tablet půjčila, ona se na chvíli zabaví, a my si to dořekneme?"
Babička beze slova poslechla. Vyšlo najevo, že tablet je vlastně Michalčin, dostala ho k Vánocům, a docela s ním umí. Možná by se na chvilku zabavila, jenže její manipulace s tabletem na oplátku tak přitahovala babiččinu pozornost, že se nebyla schopna soustředit na hovor s Dášou. Neustále malou napomínala:
"Nedrž to tak blbě, musiš to víc naklonit!" nebo "nenaklaněj to tak, jak sme se to včera učili?" druhou část věty řekla pomalu a hlasitě, a u toho se významně podívala na Dášu, aby dala najevo, jak se dětem věnuje.
Michalka si chvíli zručně pouštěla písničky, pak vstala, a šla s tabletem k zásuvce do kuchyně. Babička vyskočila:
"Kam s tim deš?" vypadalo to, že se na ni chce celým svým tělem vrhnout. Michalka se opět podvědomě schoulila a přikryla si hlavu rukama. Když viděla, že rána nepřijde, řekla opět líbezně:
"Já si to, maminko, jdu nabít na nabíječku."
Babička se s přemáháním dívala, jak se malá snaží strčit konektor do tabletu. Nešlo jí to hned, ale dělala to klidně a opatrně. Babička na to však neměla trpělivost a zařvala:
"Ježiši, děcko, ty si tak nemotorna!"
Vytrhla jí tablet z ruky, udělala to sama a zavelela:
"Tak, teď se to bude nabijet a ty počkaš."
Michalka způsobně poslechla a opět si sedla k nám. Jakmile babička odběhla pro "jakysik papir ze soudu", nahnula se Michalka k Dáši a znovu se zeptala:
"Nemáš bonbónek?"
Dáša zahrabala v kabelce. Babička přiběhla z chodby a Michalku napomenula:
"Neotravuj furt pani, běž si hrat!"
Michalka příkaz ignorovala a zůstala sedět vedle Dáši. Mladší Andrejka se mezitím sama oblékala a hodlala si jít hrát ven. Některé úkony ještě úplně nezvládala, tak poprosila babičku:
"Maminko, zavázala by si mi prosím tkaničky?"
Babička to nervózně udělala s komentářem:
"Bože děcka, s vama je furt praca…"
Podívala se s nacvičeným úsměvem na Dášu:
"A tak tady žijeme, ja se cely den nezastavim, furt enem kolem děcek běham…"

(pokrač. zítra)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Coneja^^ | Web | 7. ledna 2015 v 22:45 | Reagovat

To je super :D :))

2 Karola | 7. ledna 2015 v 23:31 | Reagovat

Super máš muj obdiv ;)

3 Klarika022 | Web | 8. ledna 2015 v 11:12 | Reagovat

máš malú pipnu? Aj ja! Navštív môj blog! :D

4 fakynn | E-mail | Web | 8. ledna 2015 v 17:30 | Reagovat

Nevím, jak ostatním, ale mně jde z toho trošku mráz po zádech. Jak si popisovala, že se choulila, jak kdyby čekala ránu, ufff. Jsem zvědavá na zítřejší číst!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama