Znovu u soudu

18. prosince 2014 v 22:04 | Maryška |  U soudu
Máme u nás jednu soudkyni, a o té mohu směle říct, že je přesně na svém místě. Umí se totiž vyjadřovat stručně a výstižně, a přitom velice důrazně.

To není zcela samozřejmé u soudců, jak by se mohlo očekávat. Jsou tací, kteří se neumí vymáčknout, a pak vznikne následující dotaz:
"Myslím… hmm… tedy… jaksi… asi by to mělo být tak, že… nebo co myslíte vy…? jak byste to vlastně specifikovala… nebo jak by to vlastně podle vás mělo být…? Nebo hmmm… máte na to jiný názor?"
To si pak říkám: může takové otázce obyčejný člověk vůbec porozumět? Já mám vysokou školu, a jen se domnívám, na co je klient tázán, a co teprve má chudák říkat on? Ti pohotovější začnou zkrátka o něčem mluvit, ti ostatní jen vytřeští oči.
Tato paní soudkyně, o které píši, s jasnými otázkami a rozhodováním nemá žádný problém. Dokáže mít s klienty svatou trpělivost, a z toho na ně "vyjede" v tu pravou chvíli, takže z překvapení vyhrknou pravdu, neboli - jak to vlastně doopravdy je. Když je dobře naladěna, promlouvá klientům do duše sáhodlouze a obšírně, jak se mají starat o rodinu, co dělat nemají, přesně tak, jak je to potřeba. A věřte mi, je to účinné! Nikdy je ovšem neuráží nebo nesnižuje jejich rodičovskou autoritu, a to se před soudem ocitají všelijací rodičové, i ti naprosto nerodičovatí.
Paní soudkyně je nadána přesně tou mírou empatie a intuice, která jí umožňuje dobře se ptát, získat ucelený přehled a tímžto pádem se správně rozhodnout. Dává zadost jak vážené své funkci, tak i lidskému a empatickému přístupu. Jestli u toho chce být záměrně vtipná, nebo to jen tak vyzní, na to jsem ještě nepřišla, ale když má svůj den, tak mám co dělat, aby mě nevykázala, neboť v soudní síni se nesmíte smát, že ano! Někdy ji podezřívám, že to dělá schválně, abych se musela držet.
Např. vyposlouchala dva mladistvé, kterým hrozilo, že by mohli jít do "pasťáku":
"Jste takové ty děti, co žijí na venkově, a věnují se zálibám kolem přírody?"
Chvíli se odmlčela, a pak dodala: "Prostě lítáte po venku?"
A dále se vyptávala: "Je mezi vámi sourozenci nějaká rivalita, nebo jste soudružní?"
Na závěr si ujasnila, že kluci jen zazlobili s nechozením do školy, ale v zásadě nejsou zlí, tak svou řeč zakončila:
"Doufám, že jste si ze všeho vzali dostatečné ponaučení, a nikdy už se nebude opakovat to, co jsme dnes řešili…"
Pár vteřin pauza, a pak si zamrmlala jen tak pod vousy: "Prostě vás tu už nikdy nechci vidět!"
Všichni účastníci vědí, že se v soudní síni nesmí mluvit, dokud nejste soudkyní vyzváni. Přesto, jak si dovedete představit, rodinnými spory hárají emoce, a mnozí je prostě nedokážou potlačit. Vědí, že nesmí proslov druhého komentovat, tak aspoň vydávají všelijaké ty povzdechy, nebo opovržlivá syčení. Aby dali najevo, že nesouhlasí. V tom případě se jim ovšem od soudkyně dostane náležitého ponaučení. Zvýšeným hlasem tuhle pronesla:
"V jednací síni je potřeba zachovat klid a důstojnost, ano?! A žádné projevy- nejsme opice!!"
Nebo:
"Je třeba, abyste v soudní síni zachovávali důstojnost! Nevydávat žádné zvuky!" Otočí se k té hlučné straně a dodá: "Takže neremcat, ano?!"
Jeden tatínek se klukovi náležitě nevěnoval, a ještě se snažil ukazovat lepším, takže dokola zdůrazňoval, jak se synem chodí do cukrárny. Vytkla mu to následovně:
"A co s ním ještě děláte jiného? Vždyť kluk je otrávenej jak žalud! Koho baví pořád cucat špalky?"
Jinému tatínkovi se nechtělo pracovat a platit výživné. Diktovala zapisovatelce do protokolu:
"Otec je evidován na úřadu práce… evidentně."
Jedna babička, která chtěla získat vnučku do své péče, to od ní pěkně schytala, protože důstojnost soudu nezachovávala vůbec.
Soudkyně: "Staráte se o Janičku dobře?"
Babička: (rozčileně) "No šak to tam mate napsane, v tych svojich papirach, ne? Šak se tam podivejte, jak se staram!"
Soudkyně: (zvedla obočí a mírně zvýšila hlas) "Já se vás ptám, tak odpovězte!!"
Babička: (naštvaně) "Všecko ma."
Soudkyně: "Do školy je připravená?"
Babička: "Ta je tak připravena, že už má pomucky aj na přišti rok!"
Samozřejmě se jí dostalo náležitého poučení, a na závěr babičce položila poslední otázku:
"Proč jste trvala na svém návrhu, aby vám byla nezletilá svěřena do pěstounské péče, když jsem vám dala jasně najevo, že vašemu návrhu nevyhovím?"
Babička se ani na chvíli nezamyslila a vystřelila:
"Aspoň jsem to zkusila, né?!"

A je to.
Jak říkají Pat a Mat.
V soudní síni zkrátka musíte zachovávat vážnost a klid.
Nebo… hmmm… jak bych to... vlastně... teda jak byste to vlastně řekli vy??
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maitter z Creepfellu | 18. prosince 2014 v 22:41 | Reagovat

Co bychom si bez humoru počali?
Milé pobavení na dobrou noc. Díky.

2 King Rucola | E-mail | Web | 28. prosince 2014 v 10:42 | Reagovat

Pútavo napísane. S tým smiechom je to tažko, zdrzať sa...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama