Sorbona

6. prosince 2014 v 16:12 | Maryška |  Nad čím přemýšlím
Včera se před naším barákem stala hrozná věc. Sousedovic velká fena Kendy zakousla sousedovic malou Sorbonu. Jak se to mohlo stát?

Léta tu žijeme ve zdánlivé symbióze a najednou přijde večer, a já slyším toho malého yorkšírka tak naříkat, až by se skála ustrnula. Pak přestal a začala strašně naříkat, řekla bych výt, sousedka Vilma, jeho majitelka. Určitě všichni v ulici jsme vylezli z oken. Byla už tma, lidi se spíš chystali na kutě, a teď tohle. Co ze sebe vydávala Vilma, bych pláčem nenazvala. Bylo to takové lkaní, tak trochu brečení, ale spíše řvaní, kdy vám tuhne krev v žilách, leknete se a hledíte se dobrat jádra pudla, teda yorkšíra. Sousedka, majitelka Kendy, volala:
"Počkej, Vilmo, kam běžíš? Co se stalo?"
Ale Vilma utíkala se Sorbonou v náručí a naříkala:
"Nechej mě! Zavolej Tondu! Musíme k veterináři."
Sousedka ji chtěla uchlácholit: "Nebreč!"
Jakoby se tohle dalo poradit. Vím, že je Vilma bezdětná a žije jen se svým psíkem. Sousedka začala řvát po Kendyně takovým nepřirozeně zhrublým, až strašidelným hlasem, jaký jsem u ní nikdy neslyšela: "Pocem Kendyno! Pocem k noze, ty sviňo, počkej, co já s tebou udělám!" ale ona zřejmě nešla, tušila, že může přijít vylágoš, tak to musela sousedka několikrát zopakovat. V té tmě mi běhal mráz po zádech.
Vilma bez přestání naříkala a běžela k Tondovi. Z Tondova domu vyběhla jeho žena Róza: "Proboha, co se stalo?"
Vilma nebyla schopná vypravit ze sebe kloudné slovo, jen příšerně vzlykala. Za chvíli bylo vidět, jak se Tondovi rozsvítila světla od auta a vyjížděl z garáže.
Udělalo se mi nevolno. Z celého toho nezvyklého křiku, z leknutí a z té nešťastné události, která Vilmu potkala. Na naší ulici se málokdy dějí výjimečné věci, nanejvýš, když se vrací opilci z hospody. Vilma není žádná stará osoba, aby snad po smrti svého milovaného zvířete umřela taky, je to docela mladá ženská, ani ne středního věku. Jenže co já vím, jak moc může milovat zvíře člověk, žijící sám. Tady už nejde o prostý vztah páníček a domestikovaný tvor. Tady už neplatí nadřazenost a podřízenost, zvíře je povýšeno do roviny partnera. Vilma povídá a Sorbona mlčí. Vilma pleje záhon, něco jí vypráví, a ona se jen tak ochomejtá kolem ní, anebo sedí a dívá se na ni. Pak zavelí: "Pojď Sorbono, jdeme domů!" a Sorbona se bez řečí zvedne a jde. Někdy se odváží kousek od Vilmy poodejít, přijít k našemu plotu a štěkat na mě. Když vím, že mě Vilma neslyší, zavrčím na ni: "Neštěkej tady, prcku!" myslím to samozřejmě ze srandy, ale Sorbona vtipům nerozumí. Tím svým pisklavým hláskem si na mě přes plot začne pěkně otvírat čumák. Vilma uslyší, jak vyvádí, a už ji volá k sobě.
"Panička tě volá, tak mazej, prcku!" rozloučím se s ní, ale tím ji ještě vydráždím. To už vidím Vilmu, jak se s jakýmsi pohrabáčkem v ruce žene podívat, co že se to děje. Já dělám, že se věnuju sběru jablek a slušně pozdravím: "Dobrý den!"
"Dobrý den", odpoví mi, "na koho tady tak štěká?"
"Pes si vždycky něco najde", zakončím sousedskou konverzaci a slyším, jak Vilma Sorboně domlouvá:
"Na koho si tam tak štěkala, ty trdlo? Pojď, tady si u mě hezky sedneš a budeš se na mě dívat." A Sorbona jde, hezky si sedne a dívá se na ni, na tu svou milovanou osobu, jak pleje.
A teď někde leží u veterináře, kdoví, jestli živá, a já se jí v duchu omlouvám: jestli se vrátíš, už tě nikdy nebudu dráždit, slibuju, vím, že to nemáš ráda! Chudinko malá, to musí být ale hrozný zážitek, být zakousnutá. Počkej, já té Kendyně dám! Jak se sousedka nebude dívat, tak jí nadám rovnou do čumáku, nebudu si brát servítky, ta si ode mě vyposlechne, to si za klobouk nedá! Potvora jedna, myslí si, že když je o tolik větší… Fuj, že jí není hanba! Však já dobře vím, jak si to rozdává s kdekým v ulici a domů se vrací nad ránem. Sousedi pak vůbec neví, kdo je otec! Takovou fenu bych doma nechtěla. To ty, chudinko, se pěkně držíš svojí Vilmy a o cizí psy se nestaráš, božatko malé, doufám, že se vrátíš! Jak znám Vilmu, bude tě ošetřovat ve dne v noci, budeš mít tu nejlepší péči, o prezidenta by se tak nestarali… a Kendyně se budeš vyhýbat! Už nikdy s ní nepromluvíš ani slovo, ani na pozdrav jí neodpovíš! Leda by sama dolezla, čubka jedna chlupatá…
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 hagridihratkysestiflercimcapem | Web | 6. prosince 2014 v 22:32 | Reagovat

To je ale nešťastná náhoda!

2 all-is-magic | E-mail | Web | 7. prosince 2014 v 9:42 | Reagovat

A já si myslela, že to bude článek o francouzské univerzitě :DDDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama