Úvaha o blogování

29. listopadu 2014 v 23:14 | Maryška |  Nad čím přemýšlím
Nedávno jsem si přečetla jeden článek o tom, jací jsou blogeři zaprodanci. Za peníze píšou o zboží, různo jakého druhu, a tím mu dělají reklamu. Blogeři jsou totiž dobře známá rasa "psavců". Píší rádi, píší hodně, mají často kvalitní slovní zásobu, a hlavně- je to jejich niterná potřeba (o tom něco musím vědět, když tam patřím taky).

Docela tomu rozumím, že je bloger ochoten udělat cokoliv, jen aby měl témata a mohl psát. Někteří umí psát výborně, tak není divu, že je napadne: což takhle za to ještě brát peníze? Vždyť bez peněz se nedá žít, to uzná každý.
Pod článkem se rozhořela tak divoká diskuse, co je a co není správné, že jsem se musela sama sebe zeptat: jsem snad já na něčí straně? Když si student potřebuje vydělat peníze a umí psát, proč by chodil k pásu do továrny? Může sedět doma u kompu a dělat, co umí. Na tom se mi nezdá nic špatného. Když druhý založil blog jen kvůli tomu, aby si vydělával peníze, a ostatní ho čtou, co mu lze vyčíst? Vždyť tolik lidí nemá vlastní názor a neumí se orientovat v návalu informací, tak ať si přečtou něčí doporučení! Že to je za peníze? Proč ne? Nerozhodných lidí je spousta a já je neodsuzuju. Můj velmi dobrý kamarád, říkám mu to i do očí, je strašně, ale strašně nerozhodný. Než si koupí jakoukoli věc, přečte haldy komentářů od úplně cizích lidí, kteří už ten výrobek mají, týdny a týdny sleduje všechny, byť jen předvídatelné vady, a myslí si, že mu "ti druzí" udělají jasno. Běda, když se názory rozcházejí. To si radši novou věc nekoupí a čeká. Jeho rozhodovací fáze, například u ledničky, byla několik let. Každý prostě nemá dar samostatného úsudku. Ale proč se na takové lidi zlobit? Pro ty může být úsudek nějakého blogera přijatelná cesta.
Jak jsem se dále dočetla v rozhořčených reakcích pod článkem, překvapivě hodně blogerů (tedy pro mě překvapivě) jich píše o knihách, krémech a jiných věcech za peníze, ovšem velmi se ohrazovali tím, že by ten výrobek opěvovali za každou cenu, když by byl na nic. Dostanou ho od firmy, spotřebují, a pokud nestojí za nic, napíšou kritiku. Je známá věc, že negativní reklama je taky reklama. Mnozí lidi jsou i tak zvědaví a řeknou si: co kdyby zrovna na mně ten krém zafungoval a já se ráno vzbudím bez vrásek? Přirozená zvědavost, nic víc. Jenže to už bloger neřeší. Shrábne honorář, dopoužívá krém a příště si vyzkouší boty značky… Blajblidas.
Když se dívám na super filmovou hvězdu, jak si maže na tvář krém neskutečně účinný proti kruhům pod očima, taky si neřeknu:
"Tenhle krém ale musí být vynikající! Jak jsem bez něj mohla dodnes žít! Hned zítra si ho běžím koupit!" Ne, řeknu si:
"To musela být ale slušná suma, kterou ti za to dali, radši to ani nechci vědět."
Navzdory tomu mám ve svém okolí kamarádky, které jdou a koupí si ho. Nebo si ho alespoň (alibisticky) přejí pod stromeček. A jejich mužové, bezradní a neznalí, co pořád manželkám kupovat, jdou a zakoupí tento krám, pardon krém, za dva tisíce korun. Já jim na to říkám:
"Přečti si něco o testování výrobků a dozvíš se, že obyčejný Cien za šedesát korun z Lídlu má dvakrát větší účinnost, než všechny ty tvoje Lancomy a spol."
Neposlouchají mě, značky a herečky mají větší váhu. Asi to tak má být. Pohoršuje se snad někdo nad tím, že fotbalista propaguje šampón proti lupům? Fotbal se přece dá hrát s lupy i bez lupů. Napadlo by snad někoho, že to dělá zadarmo? Vedle toho odsuzovat nebohého blogera, že by snad byl nemorální, prodejný, nečestný… ? jsem toho daleka. Prošla jsem si pár blogů, mnohdy to byli hodně mladí lidi, nezralí, bezradní, přesto jsem jakýsi talent cítila. Žijí možná v nefunkčních rodinách, mají málo lásky, a jsou kvůli tomu nešťastní, proto začali psát "divné" básničky a malovat ponuré obrázky, nebo jejich rozervaná duše potřebovala rozebírat nihilistická témata, co na tom? Zaujali mě i tak. Jestli u toho berou ještě nějaké peníze, já jim to promíjím. Mám svůj vlastní úsudek, sama sobě si umím říct, jestli to už přehnali, nebo jestli jsou jen originální. A nakonec, jsem já ta, která má co posuzovat?
Tak mě napadá, v tomto článku jsem udělala reklamu Lídlu a jejich obchodní značce Cien, v jiném bezvýhradně obdivuju nějaký kopec, jindy vyfotím ze všech stran kostel, zdánlivě obyčejný, v bohem zapomenuté vesničce, tuhle jsem do nebes vychválila kuchaře z vrbenské hospody, ač toho člověka vůbec neznám jménem. Každou chvíli někoho nebo něco obdivuji. Nejsem už dávno studentka a nesháním brigádu. Může mi vůbec někdo věřit, že to všechno dělám zadarmo?
Můj blog se jmenuje Miluju Jeseníky a neplatí mě CHKO. Teda zatím. Budu nad tím víc přemýšlet. V hlavě mi vzniká dopis, který bych mohla vytvořit. Zněl by asi takhle:

Praděd
Jeseníky

Věc: výtka

Vážený Praděde,
už třičtvrtě roku o Tobě píšu do veřejného prostoru jen samé krásné věci, a ještě jsem od Tebe neviděla ani korunu. Tuhle jsem četla, že se za to docela dobře platí. Když ještě uznáš, a to musíš uznat, že tak činím bez přinucení, z čirého obdivu k Tobě, měl by si o tom alespoň začít přemýšlet. Dovol mi parafrázovat Rudolfa Deyla ml. ve filmu Anděl na horách: "Píšu dobře, píšu ráda."
Tvou odpověď čekám v komentáři pod článkem.

Jeseníkům zdar a Tobě obzvlášť.



Tvoje jesenická Maryška
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Choi Mari | Web | 29. listopadu 2014 v 23:32 | Reagovat

Znám jen jednu blogerku, ale ta nedostává peníze, jen výrobky na vyzkoušení. Moc o nich nepíše na blog, spíš dělá videa.

Kdyby mě někdo nabídl spolupráci, určitě bych o tom přemýšlela. Přeci jen, kolik lidí na světě má to štěstí si vydělávat tím, co je baví? Určitě bych ale kvůli tomu neměnila zaměření blogu nebo byla nějak neupřímná (to souvisí s mojí "vírou", lhát prostě není dobrá věc).

2 Van Vendy | Web | 30. listopadu 2014 v 12:28 | Reagovat

Ten závěr mě rozesmál. Stížnost Pradědovi! Ale nevím nevím, jestli ti odpoví...
Jinak, moc pěkné zamyšlení. Taky mi připadá, že se dělá z komára velbloud, když někdo udělá kličku obezličku za několik milionů, nikdo ani necekne, tady jde o pár vzorků zdarma nebo řádově nějaká ta stovka a kritici nadělají, jako by se takový bloger zaprodával satanovi. Kdo bez viny, hodď kamenem, říká se, a taky, kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. Zajímalo by mě, jestli z řad těch rejpalů by se našel někdo, kdo by poslal třeba pět tisíc nějakému blogerovi, který je opravdu v nouzi. Kdepak, neposlal by ani pětistovku...
Jednou jsem takový PR napsala a byla kolem toho velká bouře. Prachy jsem fakt potřebovala, každou korunu, a počítala s tím, že bych si měsíčně trochu přilepšila, byl to ale první a poslední článek. A můžu říct, že nějak dobře se mi nepsal, ve smyslu, že mě to nějak nebavilo, ale napsala jsem ho podle svého nejlepšího přesvědčení.
Jinak, běžně ve článcích něco chválím a nebojím se jmenovat. Jen za to nedostanu zaplaceno, a v tom je ten rozdíl...

K těm vzorkům zdarma, ať jde o kosmetiku nebo o knihy- viděla jsem recenze, kde výrobky nebo knihy chválili, ale i dokázali kritizovat, pokud nebyli spokojeni. Takže, argumentovat tím, že bloger se zaprodává, protože vychvaluje každý výrobek, je taky jalové... Myslím, že od Standy to byl pokus, jak rozvířit stojaté vody blogosvěta, protože na srdci blogu to trochu zahnívalo. :-)

3 jesenickamarishka | Web | 1. prosince 2014 v 22:35 | Reagovat

(1)(2)
jsem ráda, že se vám to líbilo. mým úmyslem zpravidla není vyvolávat nějaké kontroverzní diskuse, ale pobavit, tak věřím, že se tak stalo...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama