Biskupská kopa 2

4. listopadu 2014 v 19:47 | Maryška |  Výlety
Ve dvě jsem u auta rozhodně nebyla, jak asi někteří z vás tuší. Naštěstí mi nevadí, když mívám občas špatný odhad, je to naopak zábavné.

Někdy ani nevím, kam jdu. Můj muž mi nadává, že nahlásím dopředu trasu, a pak si ji v průběhu cesty lážo plážo změním, jak se mi zlíbí. Má tím na mysli, že se o mě bojí. Představuje si totiž, jak si v nějaké naprosté pustině zvrtnu obě nohy, vybijí se mi oba mobily, shoří mi mapa, a já se z posledních sil, stejně jako ten národní sovětský hrdina Meresjev, plazím ve sněhu a mrazu, neznámo kam, pro pomoc. Já mu na to povídám, že se nemá dopředu očkovat tragédiemi. Věřím na sílu vyřčeného slova a na to, že si neštěstí můžete přivolat. Ve Čtyřech dohodách, od dona Miguela Ruize, zní jedna z dohod: "Nikdy nehřeš slovem." Je to téměř věta holá, ale je v ní obrovská síla. Říká nám, že zlé slovo se stává černou magií. A naopak- když říkám jen věci, které myslím opravdově, ve jménu lásky a krásy, tak šířím pozitivní sílu všude kolem. To, co vyřknu, je nějaká energie, a nemůžu vědět, jestli mě NĚKDO NĚKDE nevyslyší, ať je to předpověď štěstí, nebo neštěstí. Ale zpátky k mé cestě. Jako vždy s dobrým koncem.
U rozhledny jsem se nasvačila a vydala na polskou stranu. Překvapivě jsem udělala další zastávku hned vzápětí, to když jsem objevila kousek pod vrcholem cedulku ke "schronisku" - v překladu přístřeší. Představila jsem si takový ten dřevěný srubový přístřešek s lavicemi a stolem, kde pojíte svou svačinu nebo přečkáte déšť. Na přístřeší to vypadalo dost luxusně: velká dřevěná chata s kamennou podezdívkou, moc krásná, dokonce s několika pokoji a restaurací. Zvědavě jsem vlezla dovnitř, že si Poláky vyzkouším. Jestli budou připraveni na to, že nemám zlote. Byla hloupost je v tom podceňovat. Co se týká obchodování, může jim málokdo konkurovat. Mladý muž vzhledu zálesáka, dlouhého plnovousu a khaki oblečku, mi bez dlouhých cavyků oznámil, že české koruny bere. Dokonce vytáhl krabičku se spoustou drobných na vrácení. No, a jsme u další dohody: "Nikdy si nevytvářej domněnky."
Dala jsem si silný černý čaj s citrónem, upozorňuji živým, nikoli s tou chemickou šťávou. Restaurace byla plná. Poláci se družně seznamovali u dlouhých stolů. Někteří si dávali polívku, jiní pivo, a všichni u toho mluvili a mluvili. Pak se rozloučili a každý si šel svým směrem. Je to zvláštní povahový rys - takové mluvení a družení. Jak to může vypadat v jejich parlamentu? Včelí úl musí být proti tomu tibetský klášter. Budu tuhle jejich schopnost nadále zkoumat.
Doma jsem se podívala na stránky schroniska. Jmenuje se Górski dom Turysty, pod Biskupia (čárečka pod a, která se čte jako takové nosové "on") Kopa (i tady čárečka, nebo snad háček? pod a). Stránky mají podařené, veselé. Dozvěděla jsem se v nich, že chatu postavil v roce 1923 Slezský sudetský turistický spolek. Vida, už tenkrát se turisti organizovali! Je spjatá s lidmi a děním v Jarnoltówku, vesnicí pod Bišovkou.
Biskupská kopa, německy Bischofskoppe, zkráceně Bišovka, je se svými 889 metry nejvyšší vrchol Gór Opawskich. Krásná rozhledna na ní byla otevřena na počest padesátého výročí panování Franze Josefa v r. 1898. To je nějakých let! Odjakživa byla Bišovka hraničním vrcholem. Dnes tvoří trojmezí- olomouckého kraje, moravskoslezského a Opolského vojvodství. Dostat se na ni můžete z různých stran, po dobře značených chodníčcích. Kromě té české zelené značky- ze Zlatých hor- se nejedná o nijak drastická převýšení. Ani z té české se nenadřete, když se vydáte po asfaltce. Proč si Poláci nazvali toto jesenické předhůří horami Opavskými, mi není známo. Řeku Opavu tu určitě nenajdete, a město Opava - kde tomu je konec!
Co mne uchvátilo na první pohled, bylo, jak si tady Poláci zhustili turistický ruch. To oni vážně umí. Polák totiž umí odpočívat a dovolenkovat se. Vždycky si všimnu, jak rádi si užívají trávení volného času. Zřídili si z Gór Opawskich CHKO, stejně jako u nás Jeseníky, a protkali si je mnoha stezkami a stezičkami, perfektně opatřenými naučnými cedulemi. V tak rovinaté zemi se asi není čemu divit. Miniaturní pohoříčko se stává pro Poláka velehorami a okamžitě sem směřuje turistické cíle.
K prvnímu mému odchýlení od trasy došlo, když jsem se rozhodla využít lákavé nabídky k procházce lesní rezervací Cichou (tichou) dolinou. Byla sice cicha, ale tekl v ní Bystrý potok, proč ne. Nepředstavujte si něco jako naši Bílou Opavu, potok je bystrý na zdejší poměry. Místy jsem ho mohla i překročit, nebo přeskočit. Pro mě byla o to tišší, že jsem na ní téměř nepotkala živáčka.
Kromě ticha mělo údolí další krásy, například letité, sto až stopadesátileté buky. A já moc ráda bučinu. Cedule upozorňují na hojnost medvědího česneku a vzácné rostlinky, např. zlatohlavou lilii, nebo mařinku vonnou. Roste tu taková zvláštní bříza, nějak divně strupatá, nebo černá olše, a ojíněná jedle. Čím ojíněná, nevím. Medvědí česnek už měl po sezóně, tak si na něj musím vyrazit až příští rok zjara. A nesmí mě nikdo chytit.
Neměla jsem to štěstí, ale prý tu lítá ledňáček říční, polsky krásně - zimorodek. Asi někam na zimu odletěl, jinak bych si určitě všimla, jak sedí na větvi a číhá na nějakou rybku. Představte si, že takový malý ptáček, velký jako vrabec, přibližně čtyřicetigramový, se pro svou kořist střemhlav vrhne do vody, v zobáku si ji přinese na tu svou halouzku, co na ní číhal, a tam ji normálně utluče k smrti. Pak ji spolyká hlavou napřed, aby se neporanil o šupiny. Hloupá tedy nebude ta jeho malinká modrá hlavička, s oranžovým bříškem. Může o něm někdo říct, že je krutý? Myslím, že ne. Je pouze a jen praktický.
Jiný mieszkaniec lasow bukowych (obyvatel bukových lesů) je datel černý. To je vám krasavec! Černé kvádro, na hlavě jasně červená čepička. Oproti mrňavému ledňáčkovi dorůstá tento elegán až do 46 centimetrů! Zaujal mě jeho rodinný život. Samec si vytoká (sbalí) nějakou samičku, a pak pro něho začne ta pravá dřina. Až měsíc tesá a tesá do tak tvrdého dřeva, jako je buk, až vytesá díru, i půl metru hlubokou. Takovým výkonem si musí získat každou. Za odměnu mu samička snese pár vajíček. Sedět už musí oba, to by nešlo, aby se jeden válel a druhý někde lítal. Ovšem v noci sedí výhradně samec, svou družku vyhodí z baráku. Aby mu do toho nemluvila. Ta si musí najít nějakou náhradní vytesanou díru, třeba v sousedství, kde přečká noc. Druh se o ni nebojí. Vajíčka má, tak co.
Krmit už musí oba. Malí černí datlíčci začnou po pár dnech vystrkovat hlavičky z hnízda a štěbetat, že mají hlad, tak jak to dělají všechny děti. Rodiče se můžou ulítat. Po měsíci jim mladí dospějí, doma se ještě měsíc až dva zdrží, samozřejmě bez placení nájmu, a pak - frnk! Jsou pryč. Rodičové buďto spolu zůstanou, nebo si najdou někoho jiného. A příští rok samec zase toká a tesá. Jestli pro tu samou, nebo pro jinou, tím se netrápí. Proč by to dělal? Jde přece v první řadě o zachování rodu.
Chytřejší datli obsadí už díru vytesanou. Rozhodně nejsou lakomí. Natesají tolik dutinek, a přitom je ani nenapadne lpět si na tom, že by jim snad měly patřit navždy. Vůbec neřeší, jestli v ní za rok bydlí někdo jiný, třeba s jejich bývalou datlicí.
Takový je koloběh vztahů u datlů. Mně to připomíná lidi, s tím rozdílem, že my u toho víc nakecáme. Když by měla ženská každou noc spát někde jinde, třeba v sousedství, to by chlapi vyváděli! Když se po odchovu dětí lidi rozejdou, to je zase kolem řečí jako blech! Já nevím, proč se my, homo rádoby sapiens, neučíme od zvířátek. Ti nepotřebují žádné úřady, ani porozvodové vyrovnání majetku, a přitom se množí, bydlí a tokají. Užijí si všechno, co my, akorát z toho nedělají drama.
Tak to by bylo to nejdůležitější, co jsem chtěla říct o datlovi. Kterého jsem taky neviděla.
V příštím díle se snad dostanu k tomu, jak jsem lezla po žebříku do peklíčka, neboli Piekielka, co jsem za zvláštnost viděla v Jarnoltówku, a jak jsou hezké Zlaté Hory.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bond | 4. listopadu 2014 v 20:21 | Reagovat

Děti, to je datel! Ale děti dneska nevědí, co je datel… ale kulomet poznaly naprosto bezpečně.

2 jesenickamarishka | Web | 5. listopadu 2014 v 21:38 | Reagovat

[1]: ty si Bonde učitel?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama