Polsko - velká, a ještě větší země

27. října 2014 v 19:32 | Maryška |  Výlety
Polsko jsem zatím ve svých článcích poněkud opomíjela, ač ve své mysli ho neopomíjím vůbec. Je to pro mě velké téma. Když máte na nejbližší polský přechod třicet kilometrů, můžete si říkat pohraničí. Anebo Sudety.

A já neprotestuji. Cítím se být hrdým česko-polským pohraničářem. Pojem Sudety byl pro mě dříve jaksi hanlivý. Možná spojený s tím, jak po válce Češi drsně odprovodili Němce. Dnes už vím, že to nenesu na svých bedrech já, vlastně to nenese nikdo. Nelze litovat, co se stalo v minulosti, jak si naši předkové po válce rozdělili svět. To je blbost. Přítomnost je přítomnost, a minulost je minulost.
V posledních pěti letech jsem v Polsku strávila čtyři své dovolené, a pokaždé projela kus země. To je docela dost na to, když uvážím, že Češi volí úplně jiné destinace, a o těch se domnívají, že jsou exotičtější. Pod slovem exotika si každý může představit něco jiného, že ano… pro mě ten pojem nemá nějaký konkrétní obsah. Nebo se do něj vleze hodně věcí- třeba dovolená v Polsku.
Ještě za komančů, když nám bylo Polsko zakázané a mohli jsme do něj jezdit jen na pozvání, jsme si vždycky nějaké to pozvání vyřídili, a když nebylo zbytí, tak i podvodem. Jeli jsme tam za jediným cílem - nakupovat. Pod záminkou basketbalového turnaje v Katowicach nebo Opole, jsme často do těch měst ani nedojeli. Stavěli jsme už v Glucholazích nebo Glubčicích, nejbližších obcích, neboť tam byly obrovské trhy, tedy v mých očích obrovské, u nás nic takového neexistovalo. Poláci a Maďaři, nevím, proč zrovna oni, měli v komunistickém bloku jedinou výjimku, totiž, že vedle státem řízeného hospodářství mohli soukromě podnikat. A to nám zřejmě naše úřady nechtěly umožnit vidět, abychom se snad nějak nezdravě nenamlsali. Poláci podnikání hojně využívali. Byli v mých očích tak pracovití! Přes den chodili do továrny jako zaměstnanci, a po odpoledních do svého obchůdku se zeleninou, květinami, oblečením a tisícovkou dalších věcí. Poláci totiž uměli šít a měli svou vlastní módu, pro nás výjimečnou. To jim, myslím, zůstalo dodneška. Polák vám sehnal všechno, co jste potřebovali, třeba elektroniku, ta byla u nás na mizerné úrovni. Milovala jsem ty jejich bleší trhy. Na zemi položené, na ušmudlaném hadru, v lepším případě pogumovaném hadru, se válelo přehršel zboží, nesouvisejících spolu ani tematicky, ani nijak jinak. Že může někdo prodávat zarezlé hřebíky, starou vodovodní baterii, spolu se sádrovým trpaslíkem a jednou rukavicí, to jsem nevěděla, že může existovat. Tomu jsem říkala exotika!
Věděli jsme, co Polákům chybí - např. veškeré čokoládové zboží, dětská krupice a masové konzervy. To byl artikl, který jsme vozili tam a hodně se snažili, aby nám to celníci nenašli, protože se to nesmělo. Studentskou pečeť jsem v pohodě vyměnila za hezkou halenku, jakou u nás nikdo neměl. Výměnný a černý obchod tady fungoval běžně. Regulované hospodářství zemí RVHP způsobilo, že spoustu věcí Poláci nevyráběli, a tudíž neměli, ani pod pultem. Komunista a Sovětský svaz zařídili, že dětské věci a dětské potraviny se vyráběly ve východním Německu, zbytek tzv. "utřel". Kdybychom si ty dětské věci alespoň mohli z onoho Německa dovézt, když to byli stejní soudruzi, ale to ne, i odtud jsme museli pašovat. Šikanu na hranicích tady vzpomínat nebudu, jsem ráda, že je to za mnou. Proč ovšem v polských masnách visely na zdi prázdné háky, a přitom už tenkrát byli zemědělským státem, jsem nepochopila dodnes. Unie jak unie, říkám si, jak se začne regulovat… Nepřipomíná mi to něco … ?
V součtu jsme měli dojem, že jsme na těch jejích targach (trzích) našli o mnoho a mnoho víc zboží než u nás. A perfektně jsme se oblíkli. Kdyby nám celníci našli tu spoustu oblečení, co jsme pašovali, zbylo by po nás na hranicích modré moře. Tolik riflí a riflových věcí jsme vezli. Pašování se stalo dalším adrenalinem. Jak přelstít celníka, když si v létě vezu krásný umělohmotný kožíšek, jaký byste u nás nesehnali ani omylem? Kam dát dvoje rifle pro sebe a další troje pro rodinu? Něco šlo navléct na sebe, ale zbytek? To už chtělo něco umu.
Poláci, tak jako my, měli rádi západoněmecké marky, tak ti odvážnější z nás je pašovali- někdy zašroubované v prazích auta, někdy v sedačkách. Jednou se kamarádovi podařilo, že si nevezl jiné peníze než marky. Po úspěšném propašování zjistil, že mu zapadly hlouběji, než plánoval, a do konce pobytu trávil čas rozmontováváním auta, zatímco my běhali po trzích. A to by taky mohlo být nazváno exotikou, ne?
Když u nás začali podnikat Vietnamci a my nemohli pochopit, jak můžou pracovat od nevidím do nevidím, musela jsem si na Poláky vzpomenout. Není divu, že do jejich země se Vietnamci nenastěhovali, připadali by si tu jako břídilové.
Minulost Polska mám ještě v živé paměti. Dnes mohu srovnat, jak se pohli vpřed. Ze severu na jih a z východu na západ budují dálnice. Stíhají to docela rychle. Navigace je vám k ničemu, protože nové úseky vůbec nezná, a neustále hlásí: "Přepočítat?" nebo "Na další křižovatce se otočte zpět!" a ve finále se jen tak dokolečka motá a motá, až zmlkne úplně, vyčerpaná a zmatená. Při letošním odjezdu ze Štětína domů jsem navigaci dala spinkat do kastlíku, aby se mi, chudák, nezbláznila. Polsko je tak rovná rovina, že když chtějí postavit nad dálnicí nadjezd, musí navozit tuny hlíny, aby na ně mohli položit most. Jak je země takhle placatá, nemusí cesta uhýbat žádnému lesu, kopci, skále, vede zkrátka pořád rovně, a vy stovky kilometrů nepohnete volantem. Oproti naší členité zemi je to trochu nuda.
Co naopak považuji za vzrušující, je polská řeč. Těch archaických diakritických znamének! Anglicky mluvící zbytek světa musí být s polštinou v pasti. Baví mě, když se to naučím přečíst, nebo dokonce vyslovit, s napsáním už to je horší. To jejich tvrdé "Y" po měkkých souhláskách! To jejich "szcz", čteno "šč" - třeba Szczetin, mohli by mít vyjmenovaná slova po šč, anebo kouzelný "telefon komórkowy" (čteno komurkovy=mobil). A ta jejich podčárka, možná ocásek, na konci sedmého pádu. Všechno se jinak píše a jinak čte. Pro nás Slovany se zdá polština blízká, ale jak říkám- pro Němce, Angličana…?
Čtyřicet miliónů Poláků, žijících zde, nemá povědomí o nějaké malinkaté zemičce, jakou jsme my. Kromě pohraničí. Jakmile vyjedete do Lodže a severněji, nebo dokonce na Mazury a do Gdaňska, setkáte se s Poláky, kteří vůbec česky nerozumí! Nejen, že Čecha neviděli, pouze přes nějaké to, snad Česko, vloni přejížděli do Chorvatska, a to ještě v noci, ale sotva si vzpomenou, že Praha by měla být nějaké staré a hezké město, které ovšem ve svých čtyřiceti nebo padesáti letech ještě nestihli navštívit. A protože neumějí vyslovit "H", tak říkají "Pracha". Hold komunistická bariéra způsobila, že toho Poláci o nás moc neví. Když pak přišel osmdesátý devátý rok, tak jsme se pro ně stali přejezdovou zemí k teplejšímu moři, než je ten jejich Balt. Asi proto cítím, že bych o nich dovedla ještě dlouho psát a stále mě to tam táhne. Věděli jste, že má Polsko poloostrov? Jmenuje se Hel. Oni to čtou - jak jinak - Chel. Dneska se může mladému člověkovi zdát divné, že by nemohl jet do sousedního státu, a když, tak jenom na výjezdní doložku, jakýsi cár papíru, který získá spíše podvodem, a kde přísahá na holý pupek, že nic neveze tam a nic odtud nedoveze domů.
Možná bych se mohla spojit s Mariuszem Szczygielem, polským to novinářem, který má opačný pohled: jako Polák, žijící v Česku, zkoumá a porovnává polskou a českou povahu. Jeho knížky mi přišly zábavné. Doporučuji.
Cítím, že bych o Polsku a Polácích, výborné polské kuchyni a ochotě sloužit uměla napsat ještě spoustu věcí, ale teď si vzpomínám…, vždyť já chtěla psát dojmy ze sobotní vycházky! Byla na Biskupskou kopu a její polskou stranu, to mě asi odvedlo. Zase jsem skončila u té maminčiny svíčkové. Nedá se nic dělat, budu to muset příště napravit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Josef | E-mail | 8. ledna 2015 v 15:33 | Reagovat

Konečně někdo napsal o Polsku v Česku něco příznivého. Stačí se jen touto zemí projet a uvidět ten obrovský pokrok za poslední léta. Prostě jedou, nehrají si na nic a makají. Zatímco pro mne je Česko, naše to vlast dost často zemí nevykosených příkop a kopřiv, Polsko je čisté, vykosené upravené. Je vidět že tam venkov ještě žije, tak jako kdysi. A Sudety pro ne není nic hanlivého, jen kolik hotel má v názvu Sudetský...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama