Anděl Strážný

15. září 2014 v 23:01 | Maryška |  Nad čím přemýšlím
Trpím takovou vlastností. Začnu psát o Jurkovičovi a skončím u Masaryka. Není to tak úplně tím, že bych neměla plán. Většinou plán mám. Řeknu si: napíšeš o Luhačovicích tohle, tohle a nakonec tohle. Pak napíšu tu první věc, myšlenka přeskočí, a já se vydám jiným směrem, často úplně jiným směrem. Pak už opravdu nevím, čím skončím.

Nebo mám jasnou představu závěru, čili toho, jak skončím. Dokonce jako první stvořím závěrečné věty. Napíšu si je pro jistotu pod text, abych ani jedno slovo nevynechala, v tu chvíli mi přijdou náramně povedené. Jenže mé rozbíhavé myšlenky způsobí, že se někde vprostřed odpojím a vydám se jinam, co jsem ani netušila, že se můžu vydat. Poslední věty, předtím tak dobré, jdou do háje. Možná by měl ze mě Alois Alzheimer radost, možná je to nějaké intuitivní psaní, jehož kurs nemám, ale slyšela jsem, že existuje.
Dnes se pokusím napsat jednu historku bez odbíhání. Je to historka tak trochu jako ze snu, zvláštní, jejíž sílu jsem si uvědomila až poté, co jsem jí někomu pověděla. Před pár dny byl moc hezký večer, když jsem se vrátila z práce. Už tak půl roku přemýšlím nad tím, že bych měla dělat nějaký sport. Takový nejbližší se mi jevil běh v přírodě, ale neuměla jsem si poručit, abych poprvé vyrazila. A onen den to na mě padlo. Oblíkla jsem si trenýrky a tričko, a šla si zaběhat. Dva až tři kilometry za domem máme malý rybníček, kam jsme v mládí všichni chodili randit. Od té doby to tam pravda zarostlo, takže jsem ho skoro musela hledat. Louka byla poměrně suchá, dobře se běželo, až na to, že už nemám žádnou kondičku. Naše město má okolo 17 tisíc obyvatel, kupodivu jsem v těch končinách skoro nikoho nepotkala. Doběhla jsem k obrovské kaluži. Byla tak velká, široká a hluboká, že mi bylo jasné, že se budu muset vrátit a najít jinou cestu. Jak jsem k oné kaluži doběhla a zastavila se, zničehožnic vedle mě zastavilo terénní auto, takové to na vysokých kolech. Řídila ho žena, kterou jsem nikdy předtím neviděla- upravená, dlouhé havraní vlasy, hezká, drobná. Naklonila se, aby otevřela dveře u spolujezdce a bez pozdravu mi řekla líbezným hlasem:
"Pojďte, já vás svezu." Sedla jsem si ve zpocených věcech vedle ní a nenapadlo mě nic, co bych řekla. Žena ještě dodala:
"Ta kaluž je hodně hluboká, už jsem přes ni dneska jela."
Elegantně ji přejela, zastavila a znovu řekla: "Teď si můžete běžet, pěkně po suchu."
Všechno to trvalo pár vteřin. Možná jsem ze sebe vysoukala něco, jako že je hodná, to už nevím přesně. Byla jsem tím nějak fascinovaná. Napadlo mě, jestli je ta žena vůbec skutečná, anebo už jsem tak vyčerpaná, že mám vidiny. Než jsem doběhla domů, byla jsem ještě vyčerpanější, tak jsem se jen osprchovala, najedla a pohltil mě běžný domácí ruch. Usnula jsem, aniž bych si na tu historku vzpomněla.
Druhý den mi volal kamarád, prý jak se mám. V tu chvíli se mi zážitek vyplavil. A v tu chvíli jsem věděla, že to nemohl být nikdo jiný, než Anděl. Stoprocentně bych našla jinou cestu k rybníčku, nebylo kde zabloudit, ale můj Anděl Strážný mě možná chtěl odměnit: za to, že jsem se konečně odhodlala něco pro sebe dělat. Nebyla to nijak obrovská odměna, ale já s ní přece jen zbohatla. Došlo mi, jak hezké je vykonat takový malý dobrý skuteček. Možná mi to mělo naznačit, že bych sama měla vykonávat takové skutečky a mít z toho radost.
Nevěřím na náhody. Všechno v našem životě se děje tak, jak to má být. V tu chvíli máme potkat přesně ty lidi nebo situace. Když jsme připraveni, tak k nám přijdou. Vždycky jsem měla podezření, že mám Anděla Strážného, a teď jsem ho i viděla.
A vy, moji milí čtenáři, nebojte se mé články komentovat. Budu za to ráda, i když se mnou nebudete souhlasit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 King Rucola | E-mail | Web | 16. září 2014 v 1:48 | Reagovat

Tvoj text mna nejak zvlastne dojal, ani neviem povedat preco a cim. Dobre sa mi to citalo.

2 Marcela Ká. | E-mail | 17. září 2014 v 20:16 | Reagovat

... uprostřed tvého pěkného příběhu, jsem vyslovila slovo ANDĚL... a byl to on. Neexistuje žádná náhoda, vše je vždy tak, jak má být. Moc pěkně se čtou Tvé příběhy. Jen tak dál. Jsi skvělá.

3 jesenickamarishka | Web | 17. září 2014 v 21:01 | Reagovat

děkuji ti, Marcelo, za pochvalu. ráda jsem ti udělala radost.[2]:

4 jesenickamarishka | Web | 17. září 2014 v 21:04 | Reagovat

jestli to nebude, Rucolo, tím, že jsi taková sova- uprostřed noci se nám zdají věci jinačejší[1]:

5 King Rucola | E-mail | Web | 18. září 2014 v 1:18 | Reagovat

No to je "šécko" možné, dobrú noc...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama