Stezka v korunách stromů

10. srpna 2014 v 23:31 | Maryška |  Výlety
Byla neděle, ještě k tomu mistra Jana Husa, a já se vydala na stezku zvanou "V korunách stromů".

Stojí u lipenské přehrady. Lidí jako much, jak jinak. Dala jsem si závazek, že mi nebudou vadit, a že se nebudu zabývat frontou u pokladny, nebo vřeštícíma dětičkama, když navíc nejsou moje. Má představa byla následující: soustředím se na život v korunách, na zvířátka, ptáčky a veverky, možná že dokonce uvidím nějaké hnízdo. Po lese chodím pořád, ale abych se vyšplhala do výšky a tam pozorovala veverky, na to už se necítím. Při čtení turistického průvodce se mi automaticky vybavila má zamilovaná pohádka Tři oříšky pro Popelku, a z ní hlavně ta scénka, kdy se Popelka schová před princem vysoko na stromě, v tom svém kožíšku, a pokřikují na sebe to roztomilé: "povídám ti pojď dolů!" a ona "povídám ti, pojď ty nahoru!" U toho jsem si pokaždé říkala, jak je ta Libuška Šafránková nejen vtipná, ale i šikovná, když tam tak rychle vylezla.. A působí to na mě ohromně romanticky. Proto mě napadlo, že si něco podobného užiju i tady. Pěkná blbost. Takže od začátku.
Zaplatila jsem si cestu tam i dolů lanovkou. Po našlapaných 70 kilometrech během tří šumavských dnů na mě padla nefalšovaná zhniloba. Nějaká turistická čest mi byla ukradená. Většina mých kolegů šla ty dva kilometříky do malého kopečka pěšky. S úsměvem. Dokonce tam byli o chvíli dřív než já lanovkou. Bylo mi to jedno.
Ta stavba se mi líbila, musím říct. Potlačila jsem fakt, že se jedná o čistokrevnou atrakci, pro mladé, staré, pohyblivé i nepohyblivé, prostě všechny, a ocenila jsem ten samotný nápad. I provedení dřevěné stavby bylo podařené. Stezka se sice jmenuje stezka, ale je to multifunkční atrakce- rozhledna, herna pro děti, naučná stezka, tobogán, dokonce i stezka odvahy. Tvoří takovou věž, spirálovitě obkrouženou chodníčkem. Prostředkem vede trouba, do které si nasedají děti, aby s příšerným jekotem sjely dolů. Suchý tobogán tomu říkají. Když jsem viděla asi pětiletou holčičku nebojácně nasedat do jakéhosi fusaku, aby se spustila do černé díry, docela jsem ji obdivovala.
Všechen ten randál a pinožení kolem mě mi vynahradil pocit, který přišel navrchu. Rozhled do všech světových stran, na německou část Šumavy, někdy prý dokonce i na Sněžku. Velké hory i malé kopečky, v nich lipenská nádrž, lesy, smíšené i jiné, údolíčka, pole, příroda v symbióze s lidskou rukou, to všechno shora vypadá tak kouzelně! Mně se zatají dech a zírám. Možná i s otevřenou pusou. Zapomenu na nějaké bolístky a trápení, a vím jistě, že jsem malá, co malá, bezvýznamná, nicotná, titěrná, nic neznamenající. Moje existence nemá žádný vliv, a příroda je tak mocná...
Nutno podotknout, že jsem cestou nepotkala ani jedno zvíře nebo ptáčka. Všichni se odstěhovali, to mi došlo až tam. Kdo by to taky vydržel? Zvířátka nemají, jako my lidi, dar exhibicionismu. Chtějí mít své soukromí. To je daň této stezky. Ale já ji proto nezavrhuji. Považuju za hezké, když si rodinka v neděli vyjde, děti se vyřádí, ještě se něco přiučí, rodiče ocení výhledy, pak se společně nají a napijí v restauraci, nebo si jen tak na pařezu rozbalí svačinku, uchystanou maminčinou rukou. Nakonec se ještě můžou vykoupat, nebo projet na lodičce, a celkově stráví hezký den v přírodě. Většině lidí nevadí masové atrakce, tak proč bych je odsuzovala.
Na cestu zpět jsem se rozhodla, že už lanovkou nepojedu, ale užiju si procházku dolů lesem. Třeba potkám aspoň myš. Bohužel, ani to se mi nepoštěstilo. Zato jsem potkala plno vřeštících dětiček, se kterými si jejich rodičové nevěděli rady. Kupodivu mě ani jedno nenaštvalo. Řekla jsem si: je možné, že tohle svým děťátkům dovolí? Nebo že se tak hloupě s nimi můžou bavit? A odpověděla si jednoznačně: vzpomeň si na své výchovné metody a nekritizuj.

Tak to byl můj zážitek v korunách stromů. Tím se taky završilo celé mé šumavské putování. Pokud jsem se v něm snad zmínila o nějakých nedostatcích, nebo mi dokonce něco vadilo, určitě to nepřebilo můj celkový dojem: Šumava je nádherná. Mohla bych užít sto dalších přívlastků. Má v sobě tolik protikladů a nelze na ni mít jednotný názor. Je to zkrátka kouzelná země…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama