Pramen Vltavy a Kvilda

3. srpna 2014 v 21:31 | Maryška |  Výlety
Pramen Vltavy není jen tak obyčejný pramen. Je to atrakce. Moje naivní představa zvláštnosti onoho místa byla narušena davy lidí, které sem proudí.

Byla sobota, o to víc lidí potkáte. Ta studánečka s naházenými penězi, kterou jsem tu našla, není vlastně vůbec žádný pramen. Je to pro turisty svedená voda z jednoho z pramenů, aby se nemuseli škrábat do hůř přístupného terénu Černé hory. Já bych se tam teda ráda vyškrábala, ale bohužel… Nad studánečkou je alespoň pěkná dřevěná soška ženštiny, držící v ruce klíček. Patrně má představovat symbol otevírání. Dočetla jsem se, že před čtyřmi lety správa národního parku vybudovala naučný chodníček ke skutečnému prameni, ale pak se nějak všichni začali hádat nebo co, přes stezku popadaly stromy, a bylo po ní. Asi jak s tím kůrovcem. Než se všichni stihnou dohádat, příroda si udělá své, ať se to člověku líbí, nebo ne. Hold do národního parku chtějí kecat všichni… Vltava má více pramenů, a tento je nazýván Teplou Vltavou. To obnáší, že existuje ještě Studená Vltava, a teprve ty dvě dají dohromady tu Smetanovu, pořádnou Vltavu.
Kousek od studánky si můžete vyjít trochu do kopečka, a dostanete se na pěknou vyhlídku. Říká se jí Alpská, protože můžete dovidieť až do Álp. Ale my sa nepozeráme, lebo vieme, že sa to nepatrí (malá parafráze Lasicy a Satinského). My jsme teda do Alp nedohlédli, ale bylo tam opravdu moc hezky vidět. Do Německa.
Po druhé světové válce, když začala skoro stejně hrozná studená válka, nebyl do těchto míst žádný přístup. Zakázáno. Všude dráty s šesti tisíci volty, a na nich zahynulo 95 chudáků, kteří už to u nás nemohli vydržet. Pak komunisti dráty sundali a nacpali tu všelijaké alarmy a pohraničníky s vlčáky, a ti vás zase mohli sežrat. I tak se hodně lidí pokusilo utéct, právě přes Šumavu. I když věděli, že můžou být zastřeleni.
Kus cesty jsem šla s Jarkou. Zaujalo mě, jak umí pojmenovat kytičky, tak jsem se jí držela. Na kterou jsem ukázala, tu znala. Prozradila, že je bývalá učitelka biologie. Já, kdybych byla bývalá, tak nevím, jestli bych si takovou paměť udržela. Květena Šumavy mi v mnohém připomínala Jeseníky, např. všude byl hafol hvozdíků, kamzičníků (zde ovšem rakouských), rdesno bylo maxi velikosti. Jarka nás upozorňovala především na orchidej, která si tu rostla jen tak mírnyx týrnyx, všude kolem cest- prstnatec. Taková vzácnost, a hleďme ho, rovnou u cesty. Jeden z prstnatců- májový- se prý vyskytuje pouze na Šumavě, a už nikde jinde na světě! Doma jsem si vyhledala, jaké orchideje na Šumavě rostou a nestačila se divit. Ta jména! Takové krásné květiny a jmenují se třeba vemeník, nebo vstavač mužský. Od čehopak mohou vzniknout takové názvy? Dokonce krabilice chlupatá, kterou máme ve Velkém kotli, si tu klidně roste taky. Celou cestu jsem se nemohla nabažit lánů křiklavě oranžových jestřábníků. Rostlinky musím Šumavě pochválit. Na rozdíl od pramene byly pravé a nádherné. Kdybych nebyla takový jesenický patriot, řekla bych, že šumavské louky jsou tak hezké, jako jesenické. Ale jsem patriot, tak říkám skoro.
Když si takhle kráčíme od pramene, zničehonic se proti nám vyloupl Dědeček Hříbeček. Přesná kopie z Mrazíka. Obrovský molitanový klobouk, bílá rubaška, boty na šněrování, akorát nebyl trpaslík. Museli jsme ho zastavit a pofotit si ho. Prozradil, že u pramene dělají svatbu. Nevěsta i ženich jsou poměrně výstřední, tak všem poručili, že musí přijít v maskách. Bylo vedro a já viděla, jak mu po skráních stéká pot. Zdvořile se nám omluvil, že už klobouk nemůže mít dýl na hlavě a musí ho sundat. Když odcházel, zaslechla jsem jedno dost neslušné slovo, a že se na tu blbou svatbu může vy… Za malou chvíli jsme potkali další svatebčany, na kolech. Jeden byl oblečen jako čarodějnice, na hlavě obrovskou paruku, na hřbetě koště a významně funěl. Měl docela nadváhu, řekla bych, že na kole toho moc nenajezdí, a teď takové šlapání do kopce. Sice zdvořile odpověděl na naše pobavené "ahoj", ale bylo vidět, jak proklíná celý svět. Co všechno je člověk schopen udělat pro recesi. To musela nevěsta s ženichem ocenit. Nakonec jely jakési dvě zelené figury- nevěsta a ženich. My čekali spíš Nastěnku s Ivánkem, a ony to byly vodnické příšery. Úplně jsem si představila, jak si tam, u pramene, co není úplně pramen, řeknou své ano. I když připouštím, mohla to být docela zábavná svatba, i jakýsi romantismus to má…
Dostávám se ke zlatému hřebu vycházky: a tím je Kvilda. Už dlouho jsem se tak nerozplývala, a týká se to všeho, co tu je.
Vygúglíte si, že cesta z Kvildy k pramenům Vltavy je vhodná pro rodiny s dětmi, že je tu asfaltová cesta, samozřejmě vhodná pro kola, ba dokonce pro odrážedla a odstrkovadla! Kdybych si to přečetla dopředu, nepáchla bych sem. A to je důkaz toho, že se člověk nemá dopředu očkovat, přejímat cizí názory, a vytvářet si nechutě, když tam nebyl. Protože ve skutečnosti je Kvilda nádherné místo. Už jenom ta poloha… Chytrá cedule vám říká, že je to rozsáhlá náhorní plošina, která si geologicky uchovala svůj reliéf ze starších třetihor, tj. před 23 milióny let! Není to úžasné, ocitnout se na místě, které se nepropadlo, nezvrásnilo, nezrýhovalo, a co já vím, jak se všechny ty procesy jmenují? Že to tady vypadalo přesně tak před tolika milióny lety? Najednou z vás odpadnou všecky ty předsudky a vy se ocitnete v jiném čase… jenom jsme k ní přicházeli, už jsem se nemohla vynadívat na ohromná pole vlčích bobů - fialový zážitek, a tady jich bylo jako maku.. Přepychové louky, přitom nejvýše položená obec, nestudenější místo v ČR, a to sem přitéká Teplá Vltava! A ten kostel! Ještě nikdy jsem neviděla kamenné stěny obložené šindelem. Prastaré německé domy, dnes opravené na podnikání, nebo na chaty. V restauraci solidní služby a dobré jídlo. Smekám. Promíjím Kvildě, co o ní píší v turistických průvodcích o odrážedlech, protože to, co mi nabídla, bylo skvělé. Píšu si jedna s hvězdou. Ještě se tu někdy vrátím.
Na závěr jsem musela konstatovat, že Šumava je zkrátka pro každého. Má v sobě hodně komerčního, asfaltové cesty a sežrané lesy nejsou dobrou vizitkou, ale jedno se jí upřít nedá: jedinečnost přírody. A to jsem nestihla Boubínský prales. O důvod víc se tu vrátit.

(Jen pro upřesnění. My u nás víme, že Stará Voda u Světlé Hory má srovnatelné, někdy i nižší teploty než Kvilda, jenže se to nikdo nedozví, kromě nás, co tu v okolí bydlíme. To já mám náhodou vysledováno, aby v tom bylo jasno.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 erika | Web | 22. června 2015 v 23:37 | Reagovat

nebankovni půjčka na podnikání ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama