Karlovy Vary (3)

28. srpna 2014 v 21:33 | Maryška |  Výlety
Nezastupitelnou roli na festivalu má pokladač mikrofonu. To je taková důležitá funkce ve velkém sálu hotelu Thermal.

Jedná se o pána, už v letech, který má veledůležitý úkol. Když se všichni režiséři a producenti vykecají dole před plátnem, musí on přijít a položit na zem ten jeden nebo dva mikrofony, jinak by divákům překážely při dívání. Za položení sklidí v sále bouřlivý potlesk. Za což se uctivě a hluboce ukloní. Těžko říct, jestli má tento pán v Thermalu ještě jinou práci, třeba údržbářskou. Za 14 let, co tam jezdíme, poněkud zestárnul, nejspíš už bude v důchodě. Nechávají ho tam možná přesluhovat, protože se stal maskotem. Kdysi nosíval pracovní oděv, s klasickým modrým pláštěm, dneska už má sako a kalhoty, aby tak nějak mezi ty hvězdy zapadl. Tuhle jsem ho viděla, jak dává rozhovor. Pravděpodobně po něm chtěli vědět, jaký má názor na současný tchaj-wanský film.
Minule jsem pomlouvala prosté lidi z pouště, jak podléhají neviditelným vlnám v éteru, a neuvědomila jsem si, že něco podobného mám vedle sebe. Při letošní návštěvě Varů mne muž překvapil nabídkou, abychom si prošli město. Vím, že nerad chodí, tak se mi nejdřív rozzářily oči, ale pak jsem vyčuchala nějaký záměr. Nicméně jsem ráda souhlasila. Nechal mě, ať si užívám krásné architektury, fotím a vzdychám, a pak to přišlo. Potkali jsme obchod O2. To jsem viděla, jak se oči rozzářily jemu. Se psím pohledem se na mě zadíval: "Co kdybych si tady zašel, samozřejmě jen na skok?" Ne, že bych byla taková semetrika, ale den předtím jsme měli vážnou debatu na téma, jak facebook kazí přítomnost našeho vztahu. Jeho facebook, upřesňuji. Svůj nevlastním. Měla jsem dobrou náladu, tak jsem tomu jeho "na skok" uvěřila. Venku bylo třicet, v prodejně klimatizace a pohodlná židlička. Na ní jsem se uvelebila. Muž mi chtěl projevit vděk a ponoukal mne:
"Prohlídni si tablety, podívej, kolik jich tu mají, třeba se ti nějaký bude líbit!"
"Já už jeden tablet mám, vzpomeň si, dal si mi ho k narozeninám," opáčila jsem a nechala ho, ať se ponoří do nevnímání okolního světa. Nevím, jestli i jiní dospělí mužové upadají téměř v kóma, když se dostanou do takovéto prodejny. Tomu mému se do očí vlije zvláštní světlo. Když si chvilkami rozpomene, že jsem tam taky, hodí ke mně jen jakýsi nepřítomný úsměv. Může znamenat cokoliv: třeba že je rád, že tam jsem, anebo vůbec neví, kdo jsem. Netrápím se tím. Většinou mě, když z prodejny vylezeme, pozná. Na dovolené bývám odpočatá, tak mu tenhle propad toleruji.
Viditelný zlom nastal, když mu prodavač prozradil, že by mu mohl, kdyby ovšem chtěl, ZADARMO nahrát do mobilu rychlejší internet, vlastně nejrychlejší internet, jaký je k mání. Nadšení mého muže nebralo konce. Zadarmo a ještě nejrychlejší? Samozřejmě, že by chtěl! Tomu by přece neodolal nikdo, že ano? Prodavač působil značně otráveně, ovšem jal se svého úkolu. Tu chvilku, kdy se karta přehrávala či nahrávala, si muž vzpomněl, že tam stále sedím, a ač jsem nabídku od prodavače slyšela, v obchodě nebyl nikdo jiný než my dva, podrobně mi ji znovu popsal. S takovou jiskrou v oku, jakou jsem vídávala u našich dětí pod vánočním stromkem.
Bylo jasné, že nová verze 4G LTE bude muset být řádně prozkoušena. Pro jistotu mi ještě jednou venku vysvětlil, jak výhodná byla návštěva tohoto podniku, jak jsme udělali dobře, že jsme se šli projít. Že si pod pojmem procházka představuju něco jiného, jsem neobjasňovala. Nebyl na to čas. Za chvíli nám začínalo další kino. Lístky jsme opět koupili někde u nástěnky Thermalu a nevšimli si, že sedíme každý někde jinde. Objevila jsem to až před velkým sálem. Trochu mě to rozladilo, mého muže nikoliv. V očích měl stále ten jas, mobil v ruce. Seděl asi o 4 řady za mnou. Kdykoliv jsem se otočila, viděla jsem, jak mu jeho superchytrý a teď už i superrychlý mobil osvětluje tvář. Okolí nevnímal vůbec. Že se na pódiu vystřídala celá garnitura českých herců, včetně Ani Geislerové, nebo okouzlující paní režisérky Sedláčkové, že s grácií o novém českém filmu Fair play promlouval Marek Eben, mu bylo jedno. Pak se tleskalo těm proslovům, taky nezabral. Nakonec se zhaslo a já se naposledy ohlédla. Řekla jsem si: ten film jsme přece chtěli vidět oba! Všechno marno. Tvář byla pořád jako měsíček ozářena tím jasným světlem a můj muž byl na jiné frekvenci. Pak už jsem se neohlížela. Nechtěla jsem si kazit dojem z filmu. Já přece závislá nejsem, zaplaťpánbu.
Když jsme vyšli z kina, byla jsem v pokušení položit mu pár kontrolních otázek, ale pak jsem nechtěla dopadnout jako minule. To když jsem se s ním jednou dívala na televizi, na nějaký opravdu, ale opravdu napínavý a strašidelný horor. On ho celý prospal a já ho celý protřepala strachy. Po filmu jsem televizi zhasla, muž se vzbudil a pronesl: "To byl ten nejslabší film, co jsem kdy s Paulem Newmanem viděl." A bylo to.
Třešinkou na dortu bylo, když jsem se dozvěděla, že O2 zkouší novou verzi 4G pouze a jen v Karlových Varech, a to v okruhu snad 50 metrů kolem hotelu Thermal. Oficiálně verzi rozjedou snad za rok, když to dobře půjde. Do našeho města, pro informaci, nepřišla ještě ani verze 3G. Ale tam, v pupku festivalu si to můj muž vážně užil…
Tak vidíte, chtěla jsem vám o Fair play něco vyprávět, a jak to dopadlo. Budete si muset v čs. filmové databázi vyjet, o čem vlastně je. Mně se líbil moc. A mému muži … myslím taky…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama