Mravenci

30. července 2014 v 23:31 | Maryška |  Výlety
Myslela jsem si, že jsem v předchozím článku téma "mravenec" vyčerpala, ale byl to omyl!

Znovu jsme šly s Janou o víkendu na Alfrédku, že se pak vydáme bokem Malého kotle na Jelení studánku a napojíme se na hřebenovku, kterou jsme už šly- ze Skřítku na Praděd. Že se máme vyčurat dlouho před Alfrédkou, jsme věděly z minula. Tentokrát jsem měla pocit, že je tady těch mravenců o miliardu víc.
Miliarda u nich není žádné číslo. Dočetla jsem se na chytré ceduli, že při posledním sčítání v r. 1999 tu bylo 1 500 kop! V jednom mraveništi jich dovede bydlet klidně i půl miliónu. Nevím, jestli slovo klidně je to pravé pro mravence. Mravenec totiž nikdy nestojí. Já myslím, že i když spí, tak běhá. Tak to má prý i žralok: kdyby se zastavil, udusí se. Představuju si, že ráno to mají v mraveništi takto: vůdcové, též v poklusu, rozdělí rozkazy. Někdo má domů nosit potravu, někdo napadat cizí mravence, aby si nemohli nosit svou potravu do svého mraveniště. Mravenci jsou prý hodně vynalézaví, jak okolním sousedům znepříjemňovat život. Např. úplně cizí mravenec se naučí vylučovat naprosto stejný feromon, a naleze si do cizí kopky, kde provádí špiónskou práci a zadarmo bydlí. Pak se vrátí domů a knowhow vyzradí.
Někdo možná dostane úkol - donést vzkaz do vedlejšího mraveniště. Takového pošťáka si pořídila královna, protože sama nemůže nikam chodit, tak si posílají s jinou královnou, se kterou studovaly, nějaké zprávy. Jak už to tak královny mají- musí mít přece služebné a pohůnky a komornou, možná i šaška, co my víme…
A někteří mají jiný, nesmírně vážný úkol- uklízet raněné a mrtvé mravenečky z cesty, z té, kde jsme je my turisti ušlapali. Chtěla jsem si dávat pozor, abych na ně nešlapala, ale to bych se nepohla z místa. Až navrch k Jelení studánce není jediný čtvereční centimetr, na kterém by nebyl mravenec. Omlouvala jsem se jim, i nahlas, ale to víte, mravenci lidské řeči nerozumí. I když, to taky tvrdit nemůžu, protože mě ani jeden z nich nekousl. Mohl to udělat, třeba když jsem stála u borůvek a cpala se. To se pak máte co ohánět. Když se totiž zastavíte, stanete se pro ně výzvou. Chtějí si na vás vylézt. Jste pro ně objekt, ještě dost neprobádaný. Umíte si představit člověka, který si po sobě dobrovolně nechá lézt mravence? Já ne. Obyčejný člověk začne nadskakovat a sprostě nadávat, za to je mravencem pokousán, takže ho nemilosrdně zabije.
Místo, abych se plně věnovala krásné okolní přírodě, zhypnotizovaně jsem na ty malé tvorečky koukala. Všimla jsem si, kolik mravenců nese jiného mravence. Asi je to jejich primární úkol: ať už ráno vylezou s jakýmkoli rozkazem, když potkají zraněného, nebo mrtvého kolegu, musí si ho hodit na záda a davaj na nejbližší ošetřovnu. Všichni z jedné kopky se podle čichu znají, tak každý ví, kterého si má donést domů. A tam mu vystrojí pohřeb. Třeba v tom jejich obrovském městě, takovém Brně, mají taky pohřební službu. Anebo mají mezi kopkami hromadnou městskou dopravu. Někteří mravenci jsou zaměstnaní jako dopraváci a přenášejí ty druhé na větší vzdálenosti. Pravdou je, že u mravenců existuje stoprocentní zaměstnanost. Asi proto, že mají zakódovánu stoprocentní pilnost. Žádný mravenec není líný, to zkrátka neexistuje. A ten jejich sociální systém! Nepotřebují Mravenčí unii, a čerpat z jejích programů, všechno si vymyslí a udělají sami. Dokonalá soběstačnost.
Mravenec je v zásadě kulturista. Umí tlačit mrtvého mravence před sebou, přitom vůbec nezpomalí! Možná ho ani netlačí, ale nese. Odporuje to mému gravitačnímu chápání. Celý ten jejich kalup je pro mě záhadou.
Poblíž Alfrédky je chata Evženka. Byla jsem v ní, ještě s gymplem, na lyžáku. Chtěla jsem se na ni po těch letech podívat zblízka. Je totálně vybydlená, to jsem tušila. Ale jakmile jsem vstoupila do její blízkosti, půda pod nohama se najednou stala měkčí, a tak trochu pérovala. Po chvíli jsem si všimla, že mravenci u Evženky se neobtěžují s budováním kop. Na co? Poddolovali si to kolem chaty jako horníci. A já jim chodila po střeše. Můžu děkovat Bohu, že jsem se k nim nepropadla. Kdoví, jak mají to království veliké…
Naučná stezka ještě říká, že tu nežije jeden druh mravence, ale několik. Taková multikulturní aglomerace. Kam se hrabe americký New York a přilehlí giganti! Přestože se pořád tak trochu provokují a dělají si naschvály, nebylo prokázáno, že by jedni přepadli druhé a zabrali jim jejich území. Soužití mravenců v této přírodní rezervaci je dokonalé.

Když už jsem seděla v klidu, na Ovčárně, a dávala si polívku, po mravencích ani vidu ani slechu, měla jsem pořád pocit, že mě celé tělo svědí a kouše, ač mě žádný mravenec nekousl. Asi jako když vám učitel ve škole oznámil, že váš spolužák dostal vši. Taky jste se podvědomě začali drbat po celém těle. Jak jsem si doma sundávala ponožku, vypadl z ní mrtvý mravenec. Chudák, umřít v cizí smradlavé botě, hrozná smrt…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama