Vážený pane Horáčku

13. června 2014 v 22:36 | Maryška |  Pocty
Vážený pane Horáčku,
nedávno jsem navštívila váš koncert. Podle popisu jsem se připravila, že se bude jednat o koncert výchovný.

Znám trochu vaši tvorbu, skládal jste pro paní Hegerovou. Každého, kdo pro ni skládal, mám zařazeného v kategorii "King", i kdyby už nic jiného neudělal. Vím, že jste udělal ještě spoustu dalších věcí, ale tak nějak jsem se o ně blíže nezajímala. Když jsem vás viděla vystupovat v televizi, líbil se mi váš projev, i obsah toho, co jste sděloval. Říkal mi o vás, že jste přemýšlivý, a možná i moudrý člověk. Od vašeho koncertu jsem však neměla přílišná očekávání.
Musím ovšem přiznat, že dojem z něho byl pro mě výborný. Už na začátku, když jste nás přivítal na večeru poesie, jsem zbystřila: "že by?" Pak jste zarecitoval jednu ze svých básní, a já začala mít husí kůži. A jakmile jste zmínil, že píšete villonské balady, věděla jsem, že jsem tady správně.
Nejdříve musím složit hold vašemu nápadu- nabídnout své texty ke zhudebnění virtuální veřejnosti. To je přece báječný nápad! Vždyť mezi lidma je tolik těch, co umí něco vytvořit, mají talent, jen to třeba neví, nebo mají malé sebevědomí. Anebo jsou prostě plaší... A sociální sítě jim poskytují vynikající a nekonečný prostor, aby se prosadili. Kdybych trochu skládala muziku a vy mi nadělil takovou šanci, přetrhla bych se, abych pro vás mohla něco složit! Když se vám to nebude líbit, maximálně mi to vrátíte zpátky, nic víc. A když si mě vyberete... ani nedomýšlím, co by to se mnou udělalo! A to nejsem plachá! Pro většinu lidí je nemožné jen tak předstoupit před publikum, před skladatele, producenta, porotce, velkého ředitele, prostě někoho důležitého, a říct: JÁ jsem ta pravá osoba, co vám může něco nabídnout, protože JÁ vám složím tu nejlepší muziku!
A když vás zaujme jeho tvorba, milostivě na něho ukážete prstem a řeknete: "Tebe jsem si vybral", může se on, zcela neznámý, možná na pohled nenápadný člověk, který vlastně jen vysedává doma, nikam nechodí, skoro s nikým se nestýká, mailová adresa bez tváře, státi slavným. Protože poslat hudbu vzduchem není tak úplně těžké. Spíš je to dost jednoduché. A vy- slavná osoba, a úspěšná, mu to umožníte. Určitě vám došlo, že takto můžete najít ojedinělý talent, který se jenom neumí sám prosadit. Přitom dostanete druhou půlku svého díla. A to se mi zdá, pane Horáčku, od vás velmi moderní, osvícené, nesobecké a prozíravé. Využijete moderní techniku, nemusíte vyhlašovat žádné konkursy, utrácet peníze za drahé porotce, platit pronájmy a drahé reklamy. V tichosti, bez humbuku, možná ve svém obýváku, se zaposloucháte do tónů, které vám někdo poslal éterem.
To je tedy ta první věc, kterou vám musím pochválit. A když už jste si vybral to nejlepší, pak jste se asi seznámil s těmi fajn lidmi z éteru, a některými se obklopil. Musím přiznat: i na lidi máte čich. Myslím na ty sympatické a znalé perfektně kumštu. Nemohla jsem odtrhnout oči od kapelníka. Jak ten se kroutil u klavíru, jak každý tón prožíval tělem, to muselo být všem jasné, že ho to šíleně baví. Zpěvačka Lenka Nová se mi taky moc líbila- její ohoz, pohyb, a samozřejmě hlas. Mému muži se zdála afektovaná, ale mně určitě ne. Nebyla takový ten "vodvaz" co vyskočí na stůl a zvedne sukně, u toho vykopává nohy až do stropu, a aby toho nebylo málo, vytrhává muzikantům kytary z ruky. Byla trošku rezervovaná, uznávám, ale to snad k baladě patří. Balada je přece smutek, melancholie, obraz, sen, symbol, něco neuchopitelného. U toho se nedá vřískat jak v muzikálu Michala Davida! Takže buďte v klidu, mně se zdála výborná.
Zato starší pan Segrado takovou šou klidně zastane. A zase ne prvoplánově, ale postupně ji dávkuje. Na konci se rozšoupne, aby bylo vidět, že má energie na rozdávání- už ten jeho hlas jak zvon! A mladý Ruml? Doplňoval je zase jinak- takovou jemností, něžnou mužností.
A vy jste, pane Horáčku, nebyl otravný dlouhými komentáři. Často mě nebaví, když přijdu na muziku, a umělci si to pletou s vykecáváním- o sobě, v tom horším případě nahazují politiku a skandály. To se mi chce odejít. U vás to bylo něco jiného. Pokud jste něco řekl, bylo to k věci, opravdové, protože bytostně vaše. Tedy upřímné. Pravá svíčková, nikoli falešná.
Nejsem, pane Horáčku, žádný hudební kritik. To jste asi poznal. Jsem váš obyčejný návštěvník, jakých máte stovky, možná tisíce. Nevěděla jsem, že jsem přišla na poesii, o to víc jsem byla nadšená. Přišla jsem lhostejná a odešla unešená. Je něco víc, co by si mohl umělec přát? Teď si začnu pouštět váš Český kalendář, jež jsem si poctivě zakoupila, a budu nasávat dál, a víc, a do hloubky. Už se těším. Pokud vás vydržím poslouchat déle než tři měsíce (u mne obvyklá doba nadšení), pak mi zůstanete nejen v kolonce King, ale i v kolonce Stálice. A tam mám jen ty nejlepší.
Nakonec musím říct, že to byl hudební recitál se vším všudy, jak byl prezentován i v tisku, nebo na vašem letáčku. Pro mě ponaučení, že až půjdu příště na váš koncert, nemusím se bát toho, jak bude kategorizován. Budu zkrátka počítat s tím, že bude svébytný a originální, a že opět odvedete skvělou práci.

Tak zase někdy nashledanou...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama