Řekněte si to po 30 letech

25. června 2014 v 21:12 | Maryška |  Něco navíc...
Za pár dní čekal Dášu sraz gymplu. Nebyla samotářský člověk, naopak, takových srazů, mejdanů, setkání, měla za sebou moc. Ovšem sraz gymplu, to je jiné pole.

Pokaždé měla pár dní dopředu jakési chvění, takové třepání kolem žaludku, říká se tomu nervozita. Nalhávala si, že je to z přílišného těšení, ale byla to nervozita. Pokaždé to pro ni bylo výjimečné, nesrovnatelné s jen tak nějakým mejdanem. Pokaždé dopředu plánovala, že musí trochu zhubnout, pečlivě vybírala, jaký oděv si na sebe navleče, jestli půjde k holiči, o čem bude mluvit… A pokaždé ji přepadala stejná tíseň: bude o čem mluvit?
Letos to bylo trošku jiné. Třicet let po maturitě už vás tolik nezajímá, co budou mít spolužačky na sobě, nebo jakým bourákem přijede ten, který v matematice téměř propadal. Letos si položila základní otázku: proč já tam vlastně jedu? Co když přijede ten, do kterého byla celý gympl lehce zamilovaná, a nikdy mu to neřekla? Že tam stoprocentně jet chce, to věděla. Bouráky, majetky, rozvody, počty dětí, to už ji nebralo. Teď ji zajímaly jiné věci, např. kam se její vrstevníci dobrali, k jakému poznání? Co vyznávají za hodnoty? Koho čtou? A čtou vůbec? Mají nějaké své duchovní učitele? Nebo si chlapi jenom vysportovávají těla, aby si jich na ulici všimla mladší žena, nebo jakákoliv žena, a na tu vlastní už tak nemyslí? Nebo budou mít naopak tlustá břicha a neoholený krk? Pak udělají skupinku a pokuřujíc Marlboro budou zasvěceně hovořit o golfu, o pohonu na všechna čtyři kola, nebo o dovolené v Alpách. Ještě posilování české koruny, to by taky nemuselo být marné.
A co ženské? Budou se bavit o dětech, nebo ty zdatnější o vnoučatech? To by teda nepřežila. Ale může se snažit nějaké zajímavé téma nahodit. Dáša promýšlela dopředu, jak by to celé mohlo probíhat, i když věděla, že je to nesmysl. Nedá se odhadnout, kdo přijede, a kterým směrem se bude zábava odvíjet. Rozhodla se, že to přenechá na síle přítomného okamžiku, jak radí duchovní učitelé. Třeba někdo ze spolužáků bude jako ona a povykládají si "na úrovni".
Na sraz přijela trochu později, většina už seděla venku. Objekt byl překrásný, na první dojem ji uchvátil. Byla to perfektně spravená stará továrna, dokonce i s komínem, na kraji malé jesenické vesničky. V sousední továrnické vile bydleli manželé -správcové, a ti, napříč svému pokročilému věku, společnost velice pozorně obskakovali.
Zvesela přistoupila ke stolu. Byli už mírně rozjaření, ráda je po letech viděla. Zábava plynula dobře, ba co dobře - výborně! Pak to přišlo. Začala Danuše. Na plné pecky předložila své vyznání Jaromírovi: jak pro ni představoval idol muže, jak se mu chtěla vetřít do přízně, ale marně. Protože měl rád hokej, tak se za domácí úlohu naučila všechny naše hokejisty nazpaměť. Vůbec ji to nezajímalo, ale když se Jaromír o přestávce zasvěceně bavil s druhými chlapci o domácí lize, přispěchala Danuše poblíž, a pod záminkou, že svačí, čekala na svou příležitost. Občas přihodila nastudovanou informaci, ovšem Jaromír nic. Vůbec se nepozastavil nad tím, že holka kecá klukům do hokeje.
Pro Dášu to bylo poměrně překvapující, zrovna tyhle dva znala od první třídy. Zeptala se jí: "Jak dlouho si o něho usilovala?" Danuše bezelstně odpověděla, že tak od šesté nebo sedmé třídy, a pak celý gympl. Všichni se podívali na Jaromíra. Seděl a dělal, že se ho to netýká, a snažil se netvářit jako trouba.
"Jak to, že sis toho Jarku nevšiml?" zeptala se ho Dáša překvapeně. Odpověděl pokrčením ramen: "Nevím. Asi proto, že v té době jsem si dopisoval s Japonkou." Všichni vybuchli v smích, protože na toto jeho období si velice dobře vzpomínali.
"To bylo předtím, než si objevil hinduismus, že?" podpořil ho Vašek, který s ním čtyři roky seděl.
Dáša nemohla pochopit, jak může být kluk tak natvrdlý. Přece zájem holky, která se s klukem baví o hokeji, je nad slunce jasnější! Tak proto se jí Danuše zdála jiná. S holkama se moc nekamarádila, uměla perfektně rýsovat v deskriptivní geometrii, jako jediná holka měla jedničku z matematiky a navíc se o přestávce bavila s klukama o hokeji. Dáša matikou pohrdala, a taky by se nikdy nesnížila k tomu, aby se kvůli klukovi naučila hokejisty. Ovšem tolik let nešťastné lásky? Jak se to dá vydržet? Stejnou otázku vyslovila nahlas. Danuše se smíchem sdělila, že to asi nějak vydržela, když se nakonec vdala a zplodila tři děti.
To byl teprve začátek. Do hovoru vstoupil Laďa: "Ale Danuško, vždyť ve druhém ročníku jsem tě přece miloval já!" Danuše se na něho nechápavě podívala: "Fakt?"
"No ano, vždyť jsem kolem tebe běhal jako pejsek, nevzpomínáš?" Evidentně si nevzpomínala. Zato se jí vybavilo, že mu udělala několik rysů.
"Já myslela, že si miloval Martu!"
"No jasně, že jsem miloval Martu, ale jen v prvním ročníku. Proč vlastně Marta nepřijela?"
Někdo věděl, že si vzala statkáře z Podkrkonoší, a momentálně se jim telí krávy. Laďa se zasnil: "Vidíš, kde já jsem mohl dneska být… než zařezávat v té blbé fabrice.."
Jaromír se probudil z letargie a sdělil: "Ty asi Laďo nevíš, že Marta má už čtvrtého chlapa, že?"
Laďa byl vždycky pohotový, tak utrousil: "No protože si nevzala mě, to by už žádného jiného nechtěla."
"Nemohla si vzít tebe, protože jela po tom krasavci o ročník výš, co po něm jely všechny holky na gymplu", přidal Jaromír, "ten, co psal ty básničky."
"Myslíš Horáčka? To byl pěknej parchant", ozval se Petr, "na gymplu se tváří jako umělec a dneska bydlí pod mostem. Tuhle jsem ho viděl v pět ráno, umělce, jak špinavý a smradlavý leze ze sklepa školy. To by si Marta nepomohla, určitě si víc užila s těma svýma čtyřma chlapama. Mám na něho taky vztek, protože sbalil Zobalku, z béčka, a ta se líbila mně", uzavřel Petr.
"Jó Zobalka, ta se líbila každému, s tou jsem taky nechodil", zavzpomínal hinduista Jaromír. Danuše se na něho otočila: "Vidíš to, kdybys nebyl slepý a nečučel do béčka, tak já stála přímo vedle tebe." Jaromír se opět snažil nekoukat jako trouba, ale moc mu to nešlo.
"A co ty, Petře, tobě se přece líbila Lída, ne? Neměli jste spolu náhodou něco?" vyzvala ho Danuše.
Petr kupodivu neotálel a vystřelil: "Mně se samozřejmě taky líbila Zobalka, a pak jsem mlsně chodil kolem té dívčí třídy, co byla nad náma." Celé mužské osazenstvo vzrušeně zavzdychalo, když si představilo největší favoritky jediné dívčí třídy. "S Lídou jsem chodil až po gymplu".
"Cože, ty si chodil s Lídou?" vyjekla Dáša, "ty seš s ní čtyři roky v jedné třídě a nic, a po gymplu si spolu něco začnete?" Dáša se tvářila nechápavě. Lída tu sice dnes nebyla, ale zrovna s ní se dost kamarádila. Je fakt, že po gymplu už méně, ale i tak. Jak jí to mohlo uniknout? Vždyť Lídu i Petra často potkávala…
"To nic není, zeptej se Mirky", ozval se Vašek, který se až do této chvíle výborně bavil.
Dáša se otočila na Mirku: "Ty si proboha chodila s kým? Taky s někým ze třídy?"
Mirka, když viděla, jak se to tu valí, se osmělila: "Já jsem si taky čtyři roky Honzy nevšimla a na maturitním večírku jsem se do něho zamilovala."
"Prosím tě, proč zrovna do něho? A řekla si mu to?" vyptávala se Dáša.
"To já přece nevím, proč zrovna do něho, ale samozřejmě jsem mu to neřekla, bylo mi to blbé. Jak chceš přijít za chlapem a říct mu: zamiluj se do mě taky."
"A chodili jste spolu nakonec?"
"Chodili, za třičtvrtě roku po matuře."
Dáša se opřela do židličky a nebyla schopná dalších otázek. Snad jen jedné: kde jsem byla já? Je to možné, že uvnitř této bezvadné, bezstarostné, veselé třídy, v jaké se Dáša čtyři roky tak dobře cítila, probíhala taková spletitá shakespearovská dramata, nenaplněné lásky… když A miluje B, jenomže B je zadaný, a navíc miluje C, jenže C miluje A…
Tušila, že se dnes něco dozví, ale takový doják…? Nejhlavnější osobou se nakonec ukázala Danuše. Nebýt její bezprostřední zpovědi, ostatní by se nepřidali a Dáša by se nedozvěděla to, co se po třiceti letech dozvědět měla. Nakonec došla řeč i na tu duši a duchovní vůdce, ale to už je jiná kapitola.
Když se druhý den rozcházeli, bylo už poledne. I tak se někteří zdrželi neplánovaně. Třeba Laďa. Měl sice na kontě nejvíce objektů, na které si myslel, nebo dokonce obletoval, ale duchovní život mu moc nešel. Ještě že nepřijela Marta. Momentálně je opět svobodná. Čtvrtý chlap z ní prý chtěl udělat služku u krav, a to se emancipované Martičce nelíbilo. Na příští sraz dostal Laďa domácí úkol. Musí si nastudovat pár autorů, které mu Vašek vypsal na papír. Jedině duchovně může Martu ohromit, jak naznala Dáša. Jenže, komu může Dáša radit? - svobodná, bezdětná, a ještě k tomu učitelka… Když si uvědomila, že i ona byla lehce zamilovaná do Jaromíra… jestli nevnímal od šesté třídy zájem Danuše, jak mohl vycítit ten její… ? Je ten svět ale složitý…


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Účastnice | 11. července 2014 v 12:30 | Reagovat

Ještě teď brečím smíchy, to se ti opravdu povedlo!!!!! Děkuji za překrásné odpoledne, večer i dopoledne. Nabila jsem se energií na další rok než bude další sraz a prodloužila si smíchem život nejméně o sto let :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama