Co říkají karty

9. června 2014 v 0:25 | Maryška |  Něco navíc...
Celou neděli, už od rána, musela Pavla na Daniela myslet. Nebyl k tomu žádný důvod, ale bylo to nějak intenzívní, takový ten pocit napojení. Věděla, že nemá rád, když si na něj čte osud z karet.

Karty jsou pro jeho technokratický mozek něčím vědecky nepodložitelným. Nikdo prý nikdy nedokázal, že kdokoliv, kromě Sibyly, uměl předvídat budoucnost. I ona byla jen pověstí pro děti, aby se jim látka dobře učila. Karty jsou nesmysly a náhody, které nikdo neumí matematicky ani jinak spočítat. Osud jako kategorii měl zkrátka ve škatulce "blbost".
Pavla byla ovšem z jiného soudku. Ještě před deseti lety měla na věc stejný názor jako Daniel, ovšem musela ho změnit, když se jednou vyhecovala, ze srandy si došla k úplně neznámé kartářce, a chtěla znát svůj osud. Dozvěděla se ho s přesností téměř na dny. Pak si vyzkoušela různé kartářky, předpovědi na sebe, na známé, na blízké... a vždycky to vyšlo. Nakonec si našla stálici- tak trochu čarodějnici - Danuši. Znaly se už nějaký rok. Danuše zdědila karty i svou schopnost po mamince, ta po své mamince, ta zase po své... Karty se opatrovaly jako oko v hlavě, a předávaly. Danuše na ně měla speciální krabičku. Před vykládáním si vždycky umyla ruce a rozložila na stůl tvrdý papír- přesné velikosti na osm karet ve třech řadách. Chtěla vědět dopředu, zda se vykládá na muže či ženu. A datum narození. Musela si osud spojit se slunečním znamením. Pomáhalo jí to ve výkladu. Kroky, které onu osobu očekávaly, dobarvila jejími typickými vlastnostmi. Vůbec nepotřebovala tu osobu znát. Pavla jí přitom nedávala žádné signály nebo náznaky, a ona se vždycky trefila.
Daniel byl Vodnář. Nečekalo ho v práci moc příznivé období. A to bylo jemně řečeno, protože piková desítka je víc než PPP - plný pytel problémů. Podporovala je ta jeho vodnářská tvrdohlavost, sebevědomí, že do jeho obchodů mu nebude nikdo kecat, že to umí sám nejlíp rozhodnout. Aspoň takto hovořila Danuše. Pavla musela v duchu uznat, že má opět pravdu. Nastávající Danovy obchody měly skončit opravdu krachem. V závěru se však měl objevil jistý muž, starší, dobře situovaný, a ten měl Daniela z problémů vysekat. Zase bude mít štěstí, potvora. Je divné, že se v jeho případě to štěstí neunaví, pomyslela si Pavla.
Jenže jak říct chlapovi, nevěřícímu Tomášovi, na kterém vám záleží, že si má dávat v práci bacha? To je nemožné! Pavla začala spřádat: napíšu mu nejdřív, jak se má. A pak se uvidí.
Tomáš byl obchodní ředitel v jedné hodně velké firmě. Bylo mu už dost let, dneska se na lidi kolem padesátky pohlíží jako na dinosaury. Oni to cítí a mají strach- že přijdou mladí tygři a jakýmkoli, většinou nečestným způsobem, jejich místo zchlamstnou. Na tak vysokém postě se ohledy nenosí. Podvod nebo šplhání po cizích zádech, to jsou běžné, co běžné, to jsou nutné prostředky. Stačí, aby Dana nadchli pro obchod, který zdánlivě vypadá výborně, a přitom budou dopředu vědět, že musí vyhořet, a na průser je zaděláno. Na to je Dan docela vhodný objekt. Věří si, většinou mívá dobrý úsudek, ale když se mu polechtá ego... Celou situaci ještě zhoršovalo, že se Danova figura dívala na opačnou stranu od ostatních, a ještě k tomu stál úplně sám, opuštěný, jeho blízcí jinde, kdyby jenom jinde- jeho soukromý život se hemžil pikovými kartami! Takže potíže i doma. Možná plynoucí z tohoto byznysu. Nó, Danečku drahý, konstatovala Pavla, z těchto patálií se sám nedostaneš. Tentokrát ti tvoje sebedůvěra nepomůže. Ale máš tam toho dobře situovaného muže. Mohl by to být někdo, kdo je k tobě upřímný a pomůže ti, protože ti chce pomoct. V takové firmě, jako je ta vaše, se upřímnost a nezištnost nenosí, tak je též pravděpodobná druhá varianta: tento dobře situovaný muž je vyčůránek, a pomůže ti jen proto, aby z tebe získal výhodu pro sebe (třeba aby do firmy dostal svého známého- to už je ale holá spekulace, tohle karty předvídat neumí). Co jasné je, to je tvoje mezkovitost. Jak si začneš trvat na tom, že si něco zrealizuješ, není překážka na světě, která by ti v tom zabránila.
Tohoto pikového kluka by si možná mohl identifikovat, je od tebe mladší, zřejmě ambicióznější, i když to na sobě nedává znát. Hodně velký zmetek.Ty, který nemáš moc odhad na lidi (přece jenom technokratický mozek intuici nezvládá) si na svých prsou hřeješ hada. Vypadá to, že by to mohl být i tvůj podřízený. Pavle se myšlenky v hlavě jen hrnuly. Nakonec uznala, že je její povinností upozornit kamaráda, když mu hrozí tragédie, a to v pracovním i soukromém životě, a že už nebude nic oddalovat.
Zvedla telefon a vytočila ho: "Ahoj Dane, jak se máš? Jak to jde v práci?"
"No výborně! Nechci se chlubit, ale minulý týden se mi podařil kapitální kousek! Zlanařil jsem do firmy výborného kluka. Zatím je docela mladý, ale má vynikající posudky. Představ si, že studoval ekonomiku v Anglii! Dlouho jsem nepotkal nikoho tak schopného. Můj boss je z něho přímo unešený. Zrovna za chvilku s ním mám schůzku, vymyslel totiž takový projekt... no, měj se, já už musím běžet."
Pavla se vzmohla na jedinou větu: "Dej na sebe pozor.." ale to už zavěsil.
Někdy se zdá jako užitečné vědět něco víc, než ostatní. Má to však háček. Musíte se připravit na to, že vědět víc neznamená ovlivnit víc. A na to musí mít člověk žaludek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama