Budiž světlo

22. června 2014 v 17:20 | Maryška |  Nad čím přemýšlím
Nedávno mi volal kamarád a povídá: "Když tak pořád něco vymýšlíš, napiš pro mě něco o světle, to je jedno co..." Protože vím, že prodává lustry, moje odpověď zněla, že nepíšu reklamní věci, to neumím. Nicméně takové návrhy se pro mě někdy stanou výzvou, a tak se mi ten nápad začal pomalu vkrádat do hlavy.


Když se řekne světlo, tak mi vyjede: co takhle tma? Jak by se ti žilo ve tmě? V poslední době jsem četla o několika lidech, kteří se dobrovolně nechali zavřít na týden do tmy, aby našli cestu k sobě. Přemýšlela jsem nad tím. Vezmeš si v práci dovolenou, odbouráš si veškeré materiální potřeby, a necháš si jen ty biologické- jíst, spát a vylučovat. Oslepneš. Slepí lidi přece žijí plnohodnotné životy, tak proč bych si to nemohla vyzkoušet i já?
Kdybych přestala mluvit s jinými lidmi, musela bych zákonitě mluvit sama se sebou. A to by byl možná ten zakopaný pes. To je zřejmě to, oč tu běží. Já se sebou mluvívám každý den, to jo, ale do toho mi někdo zavolá, nebo ráno zjistím, že musím do práce. Já vlastně spoustu věcí musím. Do práce jdu, protože mi dají peníze, v obchodě je utratím, protože jsem rozežraná, plyn platím, protože se mi nechce chystat dřevo a pracně topit, elektriku, a ty tvoje lustry, chci, protože si neumím najít zábavu ve tmě. A jsem u toho: našla bych milióny věcí, bez kterých neumím žít. Jsem na nich závislá.
Když bych zjistila, že mé potřeby jsou minimální, že mě nikdo nehledá a nevolá, pak bych měla před sebou 168 hodin čistého času. Netto. Jen a jen pro sebe, se svou hlavou, se svou minulostí, svými vztahy, svým srdcem, jen já sama. Nikdo by mě neovlivňoval, na nikoho bych nemohla nic svést. Když se bouchnu do hlavy, nemůžu nadat manželovi, že mi něco strčil pod nohy. Nevěděla bych, jestli je den nebo noc. Začaly by mě řídit biologické hodiny. A mé vlastní, čili opravdové potřeby. A pak zřejmě přijdu na to, že čas neexistuje. Zůstane jediné: já v tomto přítomném okamžiku. Žádné vnější impulzy. Tohle možná prožívá miminko, nebo batole- tabula rasa. A tady si myslím, že bych se dostala na duchovní rovinu, žádná jiná v té tmě ani nemůže být. Jak říká jeden duchovní učitel Eckhard Tolle- bez vlivu kolektivního vědomí.
Třeba bych zjistila, že i do těch svých Jeseníků chodím jenom proto, abych byla sama sebou. A kdyby mě tma naučila být sama sebou, pak bych k tomu už ty hory nepotřebovala. Nemusela bych mít přírodní krásu, aby se ve mně rozlévaly hormony štěstí. Mohla bych si tu slast vychutnat v sobě, třeba ve frontě na něco, nebo v práci. Nebo bych práci opustila, protože na co by mi byla? Odjela bych do Afriky a dala se na dobrovolnictví. Nepotřebovala bych číst, protože to všechno krásné bych našla v sobě- a TO by mi vyplňovalo veškerý čas bdění. Ti, co už se do takové úrovně dobrali, tvrdí, že se jedná o osvícení. Osvícení je od slova svítit, ne?
Já jsem ještě trochu zbabělá. Do tmy zatím nepůjdu. Koupím si nějaký Pavlův lustr a nechám se jím osvěcovat. Budu po nocích číst, a pak o tom diskutovat s přáteli. Chci se občas vztekat se svými blízkými, z toho je nezřízeně milovat, mít své namyšlené Ego, zkrátka- chci dostávat ty hloupé podněty zvenku.
Tak to je, Pavle, můj kamaráde, to, co bych asi řekla …
na téma světlo: přečti si Eckharda Tolle.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Leri Goodness | Web | 22. června 2014 v 17:33 | Reagovat

Moc hezky napsané! Myslím že nějaký ten delší pobyt ve tmě by potřebovali zejména ti jedinci, co páchají na druhých zlo a mají sami se sebou problémy...těžko říct, jestli by jim to však opravdu pomohlo a uvědomili si, co všechno provedli, protože někteří z nich zůstanou navždy slepí.

2 Na tom nezáleží | 24. června 2014 v 14:45 | Reagovat

Jack London, Tulák po hvězdách, minimalistická verze o 150 let později.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama