O zásadách

2. května 2014 v 21:34 | Maryška |  Nad čím přemýšlím
Čekal mě ráno v práci mail. Od Danuše. Prý že požádala Anděla, aby na mě dal dnes v noci pozor, ale on se vrátil. Zeptala se ho proč, a Anděl odpověděl: "Andělé nedávají pozor na ostatní Anděly".
To mě má dostat, řekla bych si, kdyby to psal někdo jiný, než Danuše.

Není z těch lidí, co mi mažou med kolem úst. Je totiž čarodějka. A v tyto dny čarodějkám roste moc, jak známo.
K Danuši chodím na karty. Má jakési zvláštní schopnosti, které neumím přesně pojmenovat. Vidí dál. Nebo blíž? Mohla bych se karty naučit sama, ale není to ono, jako když Danuše sedí naproti mně, obrací jednu kartu po druhé, a já s napětím čekám na to její: "A jéje, dneska máš kolem sebe samé chlapy, no to je mi pěkná sešlost, a co tenhle pikovej kluk, ten to s tebou určitě nemyslí dobře, dej si na něho pozor." Jindy mívám okolo sebe ženy, a jindy stojím sama, opuštěná. To mě hnedka vyleká. Než si Danuše začne skládat ten můj příběh. Nedá se říct, že má dobré nebo špatné konce. Na jeho konci mě může něco čekat, anebo hrozný začátek dopadne docela dobře. Třeba: "Tohle tě na buben nepřivede, o peníze nepřijdeš, ale ty city, tam je to zašmodrchané!" Mně zpravidla nezajímá, jak to dopadne. Já chci znát, co a kdo mě na té cestě potká, to je TO pro mě!
Někdy vyloží karty, chvíli dumá, a já už vidím, jak se to kolem mě mele, jaké záhadné dámy, jedna nadbíhá, druhá mě chce podrazit, pikoví kluci, a ty srdcové sedmy - Bože můj, zase ta láska! A vzrušením nadskakuju na židli. Jenže ono se to nějak zamíchá, srdcová sedma je k něčemu jinému a někde v pozadí stojí kluk. A kouká na mě. Tak si ho nechám odkrýt ještě jednou kartou, a to jsou další srdce! Danuše suše konstatuje: "Miluje tě." Ale kdo? To Danuše samozřejmě neví. Jen vidí, že stojí v pozadí, nebo daleko, nebo se stydí. Kolikrát si říkám: je mi to zapotřebí?
To jsem trochu odbočila od ranního mailu. Má totiž zajímavé pokračování:
"Jestli věříš na Anděly, pošli to dál- jeden mně, devět ostatním, a dnes v noci se vyřeší dvě velké věci ve tvůj prospěch. Když zprávu nedostanu, pak vycházím z toho, že k tvým Andělům nepatřím. Až ti přijde 5 odpovědí, někdo, koho miluješ, tě tiše překvapí."
Tak tady jsem v pasti. Tolik úkolů, a takové návnady. Danuše přece dobře ví, že tyhle řetězové blbosti hážu do koše. Že nejsem pověrčivá. Že věřím na různé blbinky, ale na tyhle maily..? Že si jí vážím, ale řetězit se s ní nebudu- není to nic osobního.
Jenže vyřešit dvě velké věci, a ještě v noci? To zní i pro mě lákavě. Jak to udělat s tou mou ješitností a tzv. zásadovostí, které se ježí chlupy? Jsem přece člověk jako každý jiný, a dvě velké věci prostě chci a chci! A chci je v noci! Co by to mohlo být? Ještě abych kvůli tomu nespala!
A co ty odpovědi? Kdybych porušila své zásady, napsala pár lidem a přišlo mi pět odpovědí, mohl by mě někdo, koho miluju, překvapit! Já tak ráda překvapení! Když má být ještě ke všemu tiché, to je úplně k nevydržení. A ví ten někdo, že ho miluju? Miluje mě taky? Třeba to je ten kluk v pozadí, co jsem si ho nechala odkrýt posledně. Ale kdo to je? A čím by mě mohl překvapit? Vždyť já se z toho mailu můžu zbláznit, to mi, Danuše, nedělej! Ani nesedíš naproti mně, abys mi podala to své mlhavé a tajuplné vysvětlení, a co já teď s tím!
Když neodpovím, v noci se mi nic nevyřeší, ty se urazíš, že na tebe kašlu, a já se nedozvím, koho miluju, ani čím mě překvapí. Co by mi to vlastně udělalo, kdybych těch pár blbých mailů poslala? Safraportská práce- no jo! vždyť já jsem v práci! Neměla bych myslet na nějakého nebohého klienta, co nemá co jíst? Já si tady myslím na sebe, na své štěstí, na svůj prospěch. To je ale odporné! Končím s myšlenkami na naprosté a trapné posílání připitomnělých mailů o Andělích. Jak jsem jen mohla takhle sklouznout, nejsem já pitomá? Tak, a hezky do práce.

(Však to nemusím nikomu říkat, pošlu pár mailů, no a co, však nejsu jediná, někteří lidi třeba i kradou, a já jenom pošlu maily. Nikomu to neřeknu a hotovo. Nemusím být celý život trapně zásadová, ne? Na kouzla samozřejmě nevěřím, ale 30. dubna, to je jiná. Je to vlastně od Danuše signál- tak je to...)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kalamiterka | E-mail | Web | 23. června 2014 v 12:49 | Reagovat

A jak to dopadlo s tím pikovým klukem? :-)

2 jesenickamarishka | 23. června 2014 v 21:03 | Reagovat

kolem mě je hodně pikových kluků, nebo vlastně nevím, kolik, ale já jim nevěnuju pozornost, tak se mě moc nedrží, víš?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama