Proč si nepamatuju sny

1. dubna 2014 v 22:28 | Maryška |  Pocty
Přestala jsem si pamatovat sny. Jak je to možné? Vždyť já jsem byla velkokněžna snů! Mně mohl závidět každý! Mé sny se nevyhýbaly žádným tématům. Kolegyně v práci po mně žadonily, ať jim vyprávím, co se mi zdálo. Málokdo mě trumfnul v zajímavosti a nápaditosti děje. Nevím, proč jsem je neprodávala scénaristům, nebo spisovatelům, nebo prostě jen do Hollywoodu. Nabažil by se každý - akorát významně erotické sny jsem neměla. Kdoví proč...


Speciální kategorií byly OSTUDY - jak si někde pořádně zažít ostudu. Pokud by se mi to stalo v reálném životě, musela bych se odstěhovat, ale v tom snu vše probíhá hladce, já jsem vyrovnaná, lidi dělají, jakože nic, já též, nikdo se nepohoršuje (ač jsem tuhle vykonávala potřebu přímo uprostřed náměstí). Sen je vlastně prožitím toho, čeho se bojím. A to se mi zdá úžasné. Taky už dnes vím, že sen je symbol. Navádí tě, jak máš některé situace, nebo vztahy, vyřešit. Nepotřebuješ snář, vyložit si sen je jen a jen tvoje práce. Co mi pomáhá, je sen někomu říct. Tím, jak ho povídám, tak mi jeho významy začínají samy naskakovat. Ne vždycky, samozřejmě. Tak geniální nejsem. Ale už se mi podařilo, že se mi vyjasnilo pár nevyjasněných vztahů. Nebo mi sen něco předpověděl.
Tak např. Zdenka, moje kamarádka. Tolik jsem ji nejdřív obdivovala, byla o sedm let starší. Měla tolika vlastností, které se mi zdály dovedené k dokonalosti - stále veselá, smysl pro humor jako málokdo, moudrý nadhled nad věcmi, nikdy jsem ji neslyšela nikoho pomlouvat, i když ji štval. Zanadávala si sprostě, ale nebylo to hledání toho špatného na druhém, ta pomluva, která většině lidí uleví.Byla výborná sportovkyně, skutečně tělem i duší, a na to byla patřičně hrdá. Výčet by mohl pokračovat, ale chci říct jinou věc. Něco mi na ní občas vadilo, a já neuměla pojmenovat, co. Až se mi zdál ten sen:
šli jsme s jakousi grupou na jakýsi temný a zvláštní kopec. Bylo to namáhavé, ale všichni řádně šlapali. Jenom Zdena nechtěla jít, pořád skučela a chtěla, abych ji nosila v takovém pytli. Já ji, ač nerada, chvíli nesla, styděla se ji odmítnout, ale notně mě to štvalo. Tak jsem ji vyklopila a natvrdo oznámila, že půjde po svých, že to jsou její problémy, a já je za ni nemůžu řešit. Ona to ještě chvíli zkoušela, ale pak kupodivu začala řádně šlapat. Cítila jsem, že se na mě zlobí. Neměla jsem z toho snu vůbec dobrý pocit, byly jsme se Zdenou opravdu dobré kamarádky.
Dlouho jsem nad ním přemýšlela a netušila, co mi chtěl říct. Trvalo to možná půl roku, než se mi rozsvítilo. Zdena mě totiž ráda navrtávala do svých obchodů, a já je nechtěla dělat. Snažila jsem se jí to nějak jemně říkat, ale ona to nechápala. Jakmile začala dělat něco nového, už mě lanařila. I tak jsem do některých obchodů nastoupila, ač se mi to příčilo. A když jsem ten sen pochopila, zaujala jsem jasný postoj- žádné vytáčky, žádné hry, zkrátka jsem jí to oznámila: ať mě do svých obchodů nezatahuje. Zdena to přijala velice dobře, bez jakékoliv urážky. Zdena totiž nebyla vztahovačná. To byla její další, báječná vlastnost. A mně se ulevilo.
Vlastně jsem jí o tomto svém snu nikdy neřekla. A už ani neřeknu. Zdena předloni umřela. Na rakovinu. No a vidíte, tohle mi sen nepředpověděl. Takže tak dokonalé ty sny nemám, jak se vám tady holedbám.
A vracím se ke svému původnímu zadání: proč se mi vlastně přestaly zdát sny? Existuje určitě plno teorií, a jedno vysvětlení mě teď napadá: že by to bylo mou loňskou zamilovaností? No tak to je obrovské téma, a do toho už se teď nevydám. Možná někdy příště. Moje loňská zamilovanost, o tom si nechejte vyprávět...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama